(12.30 hodin)
(pokračuje Payne)
To je ta nejpodstatnější věc, která zde vyřešená zase není.
Když jsme se dostali k otázce hospodaření s majetkem, zároveň si myslím, že je velmi nemístné, že zákonem chce stát uložit obcím, že musí poskytnout krajským úřadům důstojné budovy, a že jim to nikdo nezaplatí. O úhradě tady není ani řeč, je tady pouze uložena povinnost. Stát přenáší náklady, které vyplývají z jeho rozhodnutí. Jestliže si stát, resp. sociálně demokratická vláda rozhodne zřídit nějaké kraje, najde si na to podporu dalších politických stran, pak musí všechny instituce, které jsou s tím spojené, financovat. Není možné tímto nenápadným způsobem se snažit přenést finanční břemeno na někoho jiného, na nestátní soukromý subjekt. Obec je z hlediska státu nestátní subjekt. Je pravda, že je veřejnoprávní, protože byla donucena přijímat výkon veřejné správy v přenesené působnosti, ale v samostatné působnosti, a do ní bezesporu patří obecní majetek, je to čistě soukromá záležitost a obec ve svém majetku je zcela soukromoprávní jako každá jiná firma. Stát nemá právo sahat obci na její majetek. Když, tak to musí zaplatit, a tržní cenu.
Pozoruhodný výmysl, který nás vrací do dob Národní fronty a pětiletých plánů, je myšlenka, která je v tomto zákoně, že obec má právo zřizovat právnické osoby, které však nemají právní subjektivitu. Nedovedu si takový prvek představit. Právnická osoba je pojem, který byl asi nejdůmyslnějším vynálezem římského impéria, a na principu právnické osoby se podařilo impérium vybudovat. Princip říká, že kromě právnické a fyzické osoby nesmí existovat nic. Právnická osoba podle klasické definice římského práva je nadána pravomocí zavazovat se a nést odpovědnost za své závazky. Znamená to, že má právní subjektivitu. Nedovedu si představit právnickou osobu, která právní subjektivitu nemá. To je návrat k socialistickému právu, kde existovaly organizace. Slovo organizace samo o sobě je základním ústředním pojmem socialistického práva. Tyto organizace se zčásti mohly chovat jako právnická osoba, zčásti nemohly. Zde se vracíme do čistého socialismu.
Co mě také velmi pohoršuje, je možnost, že by nařízení obce mohla vydávat rada, aniž by o této věci jednalo zastupitelstvo. Je pravda, že návrh zákona hovoří o tom, že by to mělo být jen v nutných a odůvodněných případech, ale to je přesně to, jak národní výbory likvidovaly svobodu člověka právě na základě takovýchto ustanovení. Je to přesná analogie pendrekových zákonů, které umožňují, aby hned v den, kdy rada nějaké nařízení schválí, okamžitě vstupovalo v platnost a bylo možné okamžitě zasahovat. To není demokracie, to je čirá totalita.
Další zajímavostí je, že se obecní úřad stává dokonce orgánem. Znamená to, že dokonce občan je v jistých věcech odkázán na to, že nebude jednat se svými zvolenými zastupiteli, ale je odkázán na jednání s úřadem. Podle mého názoru úřad není orgánem obce, orgány obce jsou volené, na ně může být přenesena část přenesené působnosti. Obecní úřad jako takový není ale orgánem obce. Je to instituce, kterou si obec zřizuje k plnění svých úkolů - tak je to v dosavadním zákoně. Není ale orgánem obce a nesmí jím být. Není to samostatný rozhodovací subjekt. Je to subjekt, který buď vykonává přenesenou působnost, nebo vykonává pokyny samosprávy. Pokud občan, fyzická nebo právnická osoba, má co do činění s obcí, má právo obracet se na orgány obce. Je pravda, že orgán obce může zmocnit nějakého úředníka, aby takovou agendu vykonával. Není ale možné zakázat občanovi obracet se přímo na zvolené zastupitele a ustanovit, že k vyřizování záležitostí, které se týkají právnických a fyzických osob, je zmocněn úřad jako orgán obce. Takové ustanovení jsme neměli ani za komunismu, ani národní výbory neměly takto totalitní pojetí.
Velmi mě překvapilo, že velký zastánce přímé demokracie pan ministr Grulich v této věci referendum, které jsme měli v obecních zákonech, kde jsem ještě s jednou kolegyní psal návrh zákona o místním referendu, místní referendum je v této věci eliminováno ze zákona. To je pokrok v demokracii. Zase musím říci, že přímá demokracie byla i v zákonech o národních výborech. Opět se dostáváme do toho, že o rozdělování, slučování obcí a dalších velmi významných věcech bude rozhodovat dokonce ani ne volená instituce. Okresní úřad nebo krajský úřad bude rozhodovat o tom, co se životně dotýká občanů.
Pozoruhodná je také myšlenka, která zde začíná probleskovat v zákoně, že návrh na vyhlášení referenda bude podávat obec. Dosavadní pojetí referenda, a musím přiznat, že jediné, které je akceptováno např. ve Švýcarsku, je, že referendum nemá být nikdy vyhlašováno tím orgánem, který je kompetentní k rozhodnutí. Orgán buď umí rozhodnout, a pak musí rozhodnout. Jestli si neví rady, nechť podá demisi a vyhlásí se nové volby. Referendum je ale nástroj občana, jak se bránit některým aktivitám. Jestliže se tady říká, že obec bude podávat návrh na referendum, dostáváme se právě do mylného pojetí referenda, jak zde neustále kolují různé ústavní zákony, které znovu a znovu zmiňují tutéž variantu, kterou Švýcaři odzkoušeli již před drahnou dobou a dospěli k názoru, že je to právě to, co musí být zcela zakázáno. My se ale znovu a znovu vracíme k této mylné představě, aniž bychom si přečetli některé švýcarské zkušenosti. Když chceme dělat přímou demokracii, a zejména na obecní úrovni se k přímé demokracii hlásím, pak to dělejme kompetentně.
Připadá mi zvláštní, že reglementujeme při slučování nebo rozdělování obcí název obce. Nevidím důvod, proč by zákon musel takového věci ustanovovat. Myslím si, že je na rozhodnutí obce, aby sama rozhodla, jak se bude sloučená obec jmenovat. Hlavní město Praha také vzniklo sloučením několika měst a tato města se dohodla, jak se budou dohromady jmenovat. Vůbec není podmínkou, že se musí jmenovat podle kteréhokoliv města, které do toho vstupuje, někdy je dokonce lépe takovému spojení obcí dát zcela nový název, aby ani jedna, ani druhá obec nebyla diskriminována, aby byl zajištěn rovnoprávný postoj slučovaných obcí. Tento zákon zbytečně a totalitně stanoví pravidla, která jsou podle mého soudu zcela nadbytečná. V této zemi už jsme měli větší svobodu, než jak je tímto návrhem navrhováno.
Jsou tady další témata, např. že obec bude určovat, jak má vypadat označení čísla na domech, a přitom to bude všechno děláno na náklady majitele domu. Pozoruhodná praxe. Myslím, že nějaké označení dnes máme. Pokud se obec rozhodne označení změnit, pak je to její vůle a její zásah do soukromých práv majitelů, a pak to také obec musí zaplatit. Myslím, že v této věci je vlastník domu nebo občan obce ponížen na hadr, se kterým si může samospráva dělat, co chce. Zejména majitelé jsou nejpodezřelejší ze všech občanů, to jsou možná tuneláři. Každý, kdo něco vlastní, je podezřelý pro tuto vládu.
Pozoruhodná jsou tvrzení, podle kterých se obce nemohou sdružovat podle zákona o sdružování občanů. Takové formulace mě překvapují. Zákon o sdružování občanů umožňuje, aby se občané sdružovali, ale neumožňuje, aby se obce sdružovaly. Zakazovat něco, co jinde není dovoleno, mi připadá, že je velmi překvapivé. Zřejmě má ministerstvo na mysli novelizovat zákon o sdružování občanů tak, aby se mohli sdružovat nejen občané, ale také právnické osoby. Nebo ministerstvo nechápe pojem, co je to právnická osoba, což ostatně na jiných místech návrhu tohoto zákona se zdá být nejpravděpodobnější.
***