(12.10 hodin)
(pokračuje P. Svoboda)
Odstavec 5. Hlasovací právo v referendu má každý občan, který je oprávněn volit do Poslanecké sněmovny.
Článek dvě zní: Čl. 2 - Referendum o ústavním zákoně.
Odstavec 1. Prezident republiky vyhlásí referendum o zrušení ústavního zákona, navrhne-li to vláda nebo společně nejméně dvě pětiny poslanců nebo nejméně 250 000 občanů, kteří mají hlasovací právo, a to nejpozději do 6 měsíců po jeho schválení parlamentem. Uplynutím této lhůty toto právo zaniká.
Odstavec 2. Ústavní zákon je v referendu zrušen, zúčastní-li se hlasování nejméně polovina občanů k tomu oprávněných a hlasovala-li pro návrh většina hlasujících.
Odstavec 3. Zrušení ústavního zákona nabývá účinnosti uplynutím lhůty tří měsíců ode dne jeho zrušení.
Dosavadní článek dvě se označí jako článek tři. Nadpis bude znít: Vyhlášení referenda o vstupu do Evropské unie.
Dosavadní článek tři se označí jako článek čtyři a zní: Čl. 4 - Ustanovení společná.
Odstavec 1. Jsou-li splněny podmínky pro vyhlášení referenta, prezident republiky referendum vyhlásí po uplynutí 15 dnů, není-li v této lhůtě podán návrh Ústavnímu soudu podle odst. 2.
Odstavec 2. Prezident republiky nebo skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů může ve lhůtě podle odst. 1 navrhnout Ústavnímu soudu, aby rozhodl, že návrh na vyhlášení referenda není v souladu s tímto ústavním zákonem nebo zákonem podle odst. 4. Ústavní soud rozhodne do 15 dnů. Vyhoví-li návrhu, referendum nevyhlásí.
Odstavec 3. Referendum se koná do 75 dnů po marném uplynutí lhůty uvedené v odst. 1 nebo ode dne, kdy se stal vykonatelný nález, jímž Ústavní soud zamítl návrh podání podle odst. 2.
Odstavec 4. Zákon upraví podrobnosti navrhování, vyhlašování a provádění referenda.
Vkládá se nový článek pět, který zní: Čl 5 - Účinnost
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dne 1.1.2001.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pavlu Svobodovi. Slovo má pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Vážená sněmovno, vážená vládo, dovolte mi, abych navrhl několik pozměňovacích návrhů.
Za prvé navrhuji změnu názvu zákona. Vzhledem k tomu, že v našem právním systému jsme již přijali slovo referendum jako terminus technicus, o kterém víme, co znamená, mám za to, že zavádět nový termín lidové hlasování je spíše zavádějící, zejména vezmeme-li v úvahu, co se pod tímto názvem skrývá např. ve Švýcarsku nebo v jiných zemích. Znamená to naprosto něco jiného, než je obsahem tohoto návrhu zákona. Proto navrhuji, aby návrh zákona byl změněn takto: Ústavní zákon o referendu ke vstupu České republiky do Evropské unie.
Za druhé. Referendum musí učinit rozhodnutí, které má nějakou právní platnost. Problém tohoto návrhu zákona a mnohých jiných spočívá v tom, že nevíme, jakou váhu má rozhodnutí v referendu učiněné. Buď máme za to, že chceme konzultativní referendum, tzn. je to dotázání obyvatelstva, jak se tomu říká v některých zemích, a pak je to rozhodnutí nezávazné, je to v podstatě jenom kvalifikovaný průzkum veřejného mínění, který má posloužit zákonodárnému sboru, aby se mohl lépe rozhodnout. Pak tomu ale neříkejme referendum, pak tomu říkejme dotázání obyvatelstva. A je to fakticky jenom velmi drahý průzkum veřejného mínění.
Pokud chceme, aby referendum mělo právní závaznost, pak musíme říci, jakou váhu rozhodnutí učiněné v referendu má. Váhu, kterou rozhodnutí v referendu přiřkneme, můžeme položit na roveň rozhodnutí parlamentu. To znamená, referendum má stejnou platnost, jako když rozhodne parlament. Tak je to alespoň zvykem např. ve Švýcarsku a v řadě zemí, pokud nehovoříme o konzultativním referendu.
V této věci tedy předkládám několik pozměňovacích návrhů, které se pokoušejí aspoň zhruba dostat tento návrh do mezí, které se považují v otázkách přímé demokracie za přijatelné. Předem říkám, že tento návrh, kdyby byl předložen ve Švýcarsku, tak bude okamžitě zamítnut, protože takovéto referendum je ve Švýcarsku zakázáno. Je zakázáno, aby referendum vyhlašoval orgán, který je kompetentní o věci rozhodnout sám o sobě. To znamená, že je zakázáno, aby parlament, který má podle naší ústavy právo rozhodnout, aby vyhlašoval referendum. V podstatě tím parlament říká, že si neví rady se svým rozhodnutím, že není ochoten nést odpovědnost za své rozhodnutí a vzdává se za to odpovědnosti. Pokud parlament je v takovémto stavu, pak se má rozpustit a mají se vyhlásit předčasné volby. Švýcarská zkušenost říká, že parlament má rozhodnout, a rozhodnutí, které učinil parlament, lze zvrátit lidovou iniciativou, konáním referenda, které jakoby revokuje rozhodnutí parlamentu, nebo obráceně. Jestliže parlament nerozhodl, pak je možné lidovou iniciativou nebo nějakým přímým hlasováním přinutit parlament, aby rozhodl. Je možné dokonce schválit zákon proti vůli parlamentu. V takovém případě ovšem parlament má povinnost předložit konkurenční návrh legislativně kvalitně zpracovaný, protože švýcarská zkušenost je, že lidové návrhy nebývají legislativně kvalitní, a pak se v referendu rozhoduje o dvou návrzích. O tom parlamentním a o iniciativním.
V této věci se jedná o návrh, který se má dotýkat výhradně Evropské unie, a proto se pokusím držet se alespoň přibližně záměru předkladatelů, a dostat se ale do zkušeností, které už byly po dobu asi dvou set let vyzkoušeny, které formy přímé demokracie fungují a které alternativy jsou zakázány.
V odst. 1 čl. 2 proto navrhuji doplnit za otázku "Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala členem Evropské unie?" slova "za podmínek sjednaných vládou, uvedených v příloze". Je totiž podstatné, když by se takové referendum konalo, ať rozhodneme jakkoliv, tak to ještě neznamená, že tím je vysloven souhlas s tou či onou formou členství. Uvedu příklad referenda v Dánsku, kde při prvém referendu k Maastrichtské smlouvě bylo hlasováno proti této Maastrichtské smlouvě, během několika týdnů byla sjednána modifikace, jakási výjimka pro Dánsko, a v druhém referendu Dánové odsouhlasili Maastrichtskou smlouvu.
Proto se domnívám, že i v našem případě by bylo účelné, aby se referendum konalo o tom konkrétním návrhu, který vláda sjednala s Evropskou unií, o těch konkrétních podmínkách, které se podařilo vydat a které jsou předloženy k hlasování. Nejde tedy obecně o jakýsi sen nebo vizi vstoupit do Evropské unie - takovou vizi můžeme mít všichni, to je úplně jiné hlasování. Jde o to, zda souhlasíme se vstupem do Evropské unie za naprosto přesně a konkrétně stanovených podmínek, které vláda sjednala a které předkládá k rozhodnutí. To je důvod, proč navrhuji změnu v odst. 1 článku 2.
Za druhé. V odst. 3 je právě ten problematický institut, že referendum se vyhlašuje na návrh poslanců nebo senátorů. Mám za to, že to je zásadně špatně. Ve Švýcarsku bychom skutečně s tímto velmi narazili a myslím si, že švýcarská zkušenost je podložená tím, že to přestává fungovat. Když se přistoupí na takový model referenda, přímá demokracie nefunguje, ztrácí to smysl, popírá to smysl přímé demokracie. Proto navrhuji, aby odst. 3 zněl: Prezident republiky vyhlásí referendum na návrh vlády. Tečka. Zbytek věty se vypouští.
Dále navrhuji, aby se doplnil článek tři a další články aby se přečíslovaly. A tento článek by zněl: Rozhodnutí učiněné v referendu má platnost jako rozhodnutí Parlamentu České republiky. V případě, že příloha výslovně stanoví, že se jedná o návrh ústavního zákona, má platnost ústavního zákona.
Děkuji.
***