(11.50 hodin)
Poslanec Jan Žižka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkládaný vládní návrh zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému si klade velmi nelehký úkol, a to vyplnit v našem právním řádu mezeru, jejíž existence se bohužel silně projevuje v nejméně vhodnou dobu, tedy v okamžiku vzniku mimořádných událostí, tak jak se o tom zmínil již přede mnou pan ministr Grulich. O tom, že se jedná o nelehký úkol, svědčí dnes již šestiletá historie, počínaje původním záměrem zřídit zcela nový, institucí zastřešený komplexní záchranný systém přes mnohé peripetie až k dnešnímu modelu. Ten v principu spočívá ve vytvoření vzájemných vazeb mezi již existujícími základními složkami, tedy policií, hasiči a zdravotnickou záchrannou službou a mnoha dalšími důležitými subjekty.
Ústavní rámec pro přípravu tohoto zákona vytvořil již ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který vedle pojmů "válečný stav" a "stav ohrožení státu" definuje také poprvé nouzový stav příslušný pro řešení dalších mimořádných událostí. Návazně na zmíněný ústavní zákon nabyl účinnosti také zákon o zajišťování obrany České republiky, publikovaný pod číslem 222/1999 Sb., který upravuje řešení krizových situací spojených s vnějším vojenským ohrožením.
Návrh předkládaného krizového zákona - dovolte mi prosím, abych mohl používat tento nepřesný, ale krátký název - doplňuje a uzavírá základní legislativní záměry v bezpečnosti státu. Krizový zákon zavádí systém krizového řízení pro řešení mimořádných situací, při kterých bude nutné vyhlásit mimořádná opatření, která se dotýkají základních práv a svobod občanů, a je třeba zdůraznit, že jde o výjimečné řešení k překonání mimořádné události v nezbytně nutném rozsahu a na přechodnou dobu.
Většina mimořádných událostí bude i nadále řešena bez vyhlášení krizových stavů silami a prostředky stávajících složek integrovaného záchranného systému, jehož ucelenou formu zákon poprvé kodifikuje. Tento systém pro koordinaci přípravy a provádění záchranných prací již de facto existuje a svoji účinnost již prokázal. Je tedy velice žádoucí, aby uvedený systém dostal i podobu de iure a byl dořešen právě tímto zákonem.
Zákon věnuje i významnou pozornost problematice ochrany obyvatel, vytváří právní předpoklady pro funkčnost uvedeného systému a pro transformaci civilní ochrany z Ministerstva obrany do resortu Ministerstva vnitra. V této souvislosti je navrhována novela zákona o požární ochraně tak, aby tato složka byla začleněna do stávajícího Hasičského záchranného sboru České republiky. Proto se navrhuje vytvořit Záchranný sbor České republiky, který bude navíc plnit i některé úkoly v ochraně obyvatel, v civilním nouzovém plánování a v krizovém řízení.
V této souvislosti mi dovolte, vážené kolegyně a kolegové, abych vás informoval o tom, že jsem již přes třicet let ve vztahu k Hasičskému záchrannému sboru České republiky, a tudíž se tato záležitost v této fázi dotýká mé osoby.
Dámy a pánové, nebudu zastírat, že návrh zákona má i svá úskalí a dotýká se velmi citlivé oblasti práv a svobod občanů. Má také vazbu na soubor zákonů, které projednáváme v souvislosti s reformou veřejné správy. Myslím, že se o některých problémových místech zmíní ještě další kolegové poslanci, kteří se o tuto problematiku zajímají. Přesto mi dovolte vyslovit názor, že přijetí zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému je pro vytvoření funkčního systému vnitřní bezpečnosti České republiky nezbytné a případné změny jsme schopni při projednávání ve výboru pro obranu a bezpečnost a případně v dalších výborech dopracovat.
Vládní návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a plně respektuje mezinárodní smlouvy.
S ohledem na výše uvedené smlouvy doporučuji návrh postoupit do druhého čtení a v souladu s rozhodnutím organizačního výboru také já navrhuji jeho přidělení výboru pro obranu a bezpečnost jako garančnímu výboru.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji zpravodaji pro druhé čtení panu poslanci Janu Žižkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě přihlášky. První je pan kolega Frank, druhý pan kolega Koháček. V tomto pořadí prosím, abyste vystoupili, kolegové. Nejprve bude hovořit pan kolega Václav Frank. Prosím.
Poslanec Václav Frank: Děkuji, pane předsedající. Členové vlády, kolegyně a kolegové, jak již zde bylo řečeno několikrát jak předkladatelem, tak zpravodajem, důvodem, který vedl vládu ke zpracování návrhu tohoto zákona, je dosavadní zkušenost s událostmi, které potkaly Českou republiku v roce 1997. I ta skutečnost, kterou naznačil pan ministr, že do současné doby není v právním řádu České republiky upravena oblast krizového řízení, a integrovaného záchranného systému pouze částečně. V návrhu zákona je zřejmé, že největší zatížení bude přeneseno na kraje, okresy a do jisté míry i obce, a to přesto, že i okresům se dává do budoucna po reformě veřejné správy malá životnost. Nevidím to jako rozhodující chybu.
Myslím si, že důležitou odbornou funkci mají plnit především nově zřízené bezpečnostní rady, a to jak na úrovni krajů, tak i okresů, tak i obcí, které by měly nahradit dosavadní komise zřizované pro řešení specifických událostí. Pan ministr zde naznačil, jakým způsobem by tyto orgány fungovat měly na úrovni krajů, včetně postavení Ministerstva vnitra České republiky i v nově vzniklých podobách ředitelství Záchranného sboru České republiky.
Pokud se týká již mnou naznačených pravomocí, jsou tyto poměrně silně přenášeny na předsedu zastupitelstva kraje, na přednosty okresních úřadů a na starosty obcí. Nechci vyvolávat paniku, ale mám vážné pochybnosti z pohledu ústavnosti. Domnívám se totiž, že při ukládání povinností podle tohoto návrhu zákona by mohlo docházet, byť dočasně, k omezování některých práv a svobod zákonem, a bude jistě v této oblasti potřebná větší precizace.
V důvodové zprávě se o této skutečnosti hovoří a já ji znovu připomínám, že návrh zákona není dělán pod tlakem potřeby Evropské unie, případně Severoatlantické aliance. Členské země unie mají tuto úpravu řešenu svými předpisy a svými zákony. Myslím si, že skutečností ale je, že Česká republika takový zákon po dosavadních zkušenostech nejenom s povodněmi bezesporu potřebuje. Mám však pocit, že v některých věcech, v některých částech předbíhá nabíhající reformu veřejné správy, a než budou například vytvořeny orgány kraje, bude tento úkol sice zajišťovat Ministerstvo vnitra, ale myslím si, že to není až tak docela systematické.
Říkám to také proto, že než budou přijaty zákony o obcích, o okresech, o krajích a svým způsobem i o hlavním městě Praze, myslím si, že bychom nejdříve měli dokončit reformu jako takovou a dát nějaký časový prostor pro najetí této reformy, a pak předávat některé další pravomoci. I když ani tento bod nevidím jako závažnou chybu.
***