(15.30 hodin)
(pokračuje Grüner)
Takto pojatý návrh novely neřeší a ani nemůže řešit problém nevypořádaných majetkových podílů oprávněných osob v družstvech, ale jsem přesvědčen, že je nedomyšlený, nereálný a vlastně i nefunkční. Anebo je podáván s cílem rozbití stávajících, ještě netransformovaných zemědělských družstev a uvedení Pozemkového fondu do velmi těžké situace. Výsledkem takto přijaté novely zákona 42/1992 Sb. by byla jednak destrukce našeho zemědělství, finanční kolaps Pozemkového fondu a naprostá nedobytnost pohledávek pro oprávněné osoby. Z těchto důvodů se přikláním k návrhu zpravodaje o zamítnutí v prvním čtení. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Pan poslanec Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, dovoluji si i já přičinit několik poznámek k tématu, které právě projednáváme, k návrhu novely transformačního zákona. Osobně si myslím, jsem o tom přesvědčen, že je mimo reálnost v ambicích, které si klade, tj. v ambicích uspokojit oprávněné osoby, ale i v těch ambicích uspokojit je prostřednictvím Pozemkového fondu. Dovolím si, paní a pánové, trochu politického úvodu. Určitě mi to prominete, jsem totiž přesvědčen o tom, že tato novela je především o politice.
Je zcela příznačné, že tuto novelu spolupředkládá ODS. Je totiž třeba si osvěžit paměť. To, v jakém stavu je dnes zemědělství, v jakých podmínkách zemědělské podniky pracují, je mimo jiné i důsledkem zákona 42/1992 Sb. Za vznik současné situace v zemědělství ani náhodou nemůže Česká strana sociálně demokratická, i když na její vládě je povinnost ji řešit. A jsem dokonce přesvědčen, že to nezpůsobila ani KDU-ČSL. Když se na věc podíváme historicky objektivně, tak počátky té rozhodující odpovědnosti je třeba hledat v určitém antidružstevním fundamentalismu, který se děl především v řadách ODS a ODA v onom vzedmutém restitučním nadšení bez ohledu na to, jestli tu po uragánu, který tu nastane, ještě nějaké zemědělství zbude. Mnohá zemědělská družstva ale tento uragán přežila. Stala se družstvy vlastníků, tedy podniky těch vlastníků, kteří se rozhodli využít výhod společného podnikání.
Přátelé, to, že jejich výsledky i v podmínkách pro zemědělce obecně krajně nepříznivých nejsou horší než u ostatních typů podniků, svědčí o jejich životaschopnosti, o tom, že jsou perspektivní. To je ovšem pro nositele likvidačních názorů věc politicky naprosto nepřijatelná. Vždyť oni přece, jak jsem již vícekráte poznamenal, "ostatně soudí, že Kartágo musí být zničeno", a předložená novela je jenom potvrzením, že tomu tak skutečně je.
Zvláště pikantní mi ovšem připadá argument o obhajobě zájmů oprávněných osob. Jsem, kolegyně a kolegové, spolu s mnohými z vás přesvědčen, že existují dvě varianty vztahu, kdy v současné situaci zájmy oprávněných osob naplněny nebudou. Tou první je zachování statu quo, tzn. platnosti původního transformačního zákona před onou novelou, kterou zrušil Ústavní soud. Zde vzhledem k téměř předsmrtnému stavu zemědělství jako celku prostě fyzicky není možné začít významně vykrývat oprávněné osoby bez likvidačního dopadu na povinné osoby už v počátku procesu. Dovolím si poznamenat, že zrušená novela byla, byť třeba ne nejlepším, ale přece jenom určitým možným řešením.
Tou druhou variantou onoho vztahu je ona právě dnes projednávaná novela. Ta znamená nejen velmi pravděpodobný kolaps Pozemkového fondu s nepředstavitelnými dopady na státní rozpočet i na ostatní funkce fondu, ale také velmi rychlou smrt povinných osob. Tedy jakákoliv možnost splnění závazků jak vůči oprávněným osobám, tak koneckonců vůči státu prostřednictvím Pozemkového fondu se na věky uzavře.
A když už jsem u Pozemkového fondu, v okamžiku prvního přečtení návrhu této novely jsem skoro nabyl dojmu, že jde o předčasný silvestrovský žert. Znárodnění družstev, to tu doopravdy ještě nebylo, když už tady byla řeč o tom státním násilí na oprávněných osobách. Vzpomněl jsem si také na argumentaci odpůrců oné minulé novely, která chtěla z prostředků Pozemkového fondu využít jen zlomku toho, co se nám předkládá nyní. Znělo to, jako kdybychom snad chtěli Pozemkový fond vytunelovat. A tehdy šlo zhruba o pět miliard a byly naprosto nepřijatelné, zatímco dnes bychom mohli, jak je slyšet, bez uzardění spolknout šestkrát tolik a - v pořádku.
Paní a pánové, zajisté si všímáte, že se ve své řeči nestavím proti legitimním zájmům oprávněných osob. Naopak jde mi o to, aby byly naplněny, a myslím to naprosto vážně. Nicméně jako poslanci zastupujícímu zájmy občanů mi musí jít o to, aby způsobem naplňování jednoho oprávněného zájmu nebylo znemožněno naplnění oprávněných zájmů jiných skupin občanů, nebo dokonce aby nebylo znemožněno naplňování ještě silněji celé společnosti všech občanů této republiky. To se ale, prosím vás pěkně, jak v oné původní verzi, čili v oné velmi špatné dvaačtyřicítce, tak i v této novele děje. Vedle vlastníků, současných členů družstev je zde ohrožován legitimní zájem celé společnosti mít fungující zemědělství v patřičném rozsahu naplňujícím všechny jeho funkce. Původní dvaačtyřicítka i tato navrhovaná novela totiž reálně vedou k likvidaci významného a perspektivního sektoru zemědělství, toho sektoru, který bude-li se moci vyvíjet alespoň trochu v normálních ekonomických podmínkách, má velmi blízko k tomu, stát se konkurenceschopným ve vztahu ke všemu okolnímu světu.
Druhým paradoxem je, že při faktu likvidace této skupiny výrobců, této skupiny podniků nemůže dojít k naplnění oné hlavní záminky, která tento celý cirkus přikrývá, tedy k vypořádání zájmů oprávněných osob. Určitě si všichni vzpomeneme na výstižný příklad o silážním žlabu, který zde při minulém projednávání problematiky uvedl vážený pan kolega Kalousek. Další destabilizací zemědělství a zemědělského trhu, která by mohla nastat, není žádný ze současných ani budoucích subjektů nebo skupin subjektů bez velkých celospolečenských následků, z nichž ne nejnepříznivější je nutnost velmi masivní podpory státu, schopen pokrýt. Náklady nás všech na takto provedený majetkový přesun - a co si, přátelé, budeme povídat, vždyť právě zde je ono šídlo v pytli - budou příliš veliké.
A ještě jednu věc mějme, dámy a pánové, na mysli. Mnozí z nás v této sněmovně deklarují snahu o co nejrychlejší vstup do Evropské unie. Chápu nutnost ekonomické integrace, ale nepatřím zrovna k těm, kterým současný stav v Evropské unii vyhovuje.
***