(15.40 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Přesto však musím říci a upozornit na tu skutečnost, že důsledek schválení navrhované novely nás od vstupu do unie zcela bezpečně a podstatně vzdálí.
A konečně - chceme-li být politiky zodpovědnými ne pouze vůči jedné omezené skupině zájmů, ale vůči budoucnosti, nemůžeme si dovolit schválením této novely učinit tak závažný a ve svých důsledcích tak nevratný krok předtím, než budeme mít důkladně prodiskutovanou, zváženou a řekněme téměř konsensuálně přijatou a skutečně reálnou koncepci agrární politiky tohoto státu. Jsem přesvědčen o tom, že k takové diskusi v této sněmovně už přezrál čas, a že je tudíž nadmíru aktuální.
Je ale také ovšem čas k opravdu seriózní diskusi na téma, jak vlastně naložit se špatnými důsledky špatného transformačního zákona. Této diskuse se spolu s politiky musí zúčastnit také zástupci všech dotčených skupin a musí to být diskuse bez nadbytečných emocí. Jejím výsledkem by mohl být stav, kdy při zohlednění zájmů oprávněných osob se budou bez dalších otřesů moci podnikatelské subjekty v zemědělství rozvíjet a plnit své funkce, a to bez ohledu na formu vlastnictví, bez ohledu na způsob podnikání.
Chtěl jsem říci, že vyzývám, ale spíše prosím - připojme se, zorganizujme, vyražme k takovéto diskusi a nebojme se říci, že když je zákon špatný, tak ho prostě zrušme a nahraďme jiným, který lépe věc vyřeší. Z těchto důvodů navrhuji zamítnout projednávaný návrh novely zákona 42/1992 Sb. v prvním čtení a děkuji vám za trpělivost, se kterou jste mě vyslechli.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Jako třetí se přihlásil pan poslanec Kalousek. Písemnou přihlášku žádnou další nemám.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, patřil jsem k těm, kteří nejen hlasovali proti předcházející novele zákona 42, ale který se podepsal na dopis prezidentu republiky i na podání Ústavnímu soudu, a s potěšením jsem přijal zprávu, že Ústavní soud zrušil námi schválenou novelu zákona 42. Byl jsem proti ní z toho důvodu, že jsem ji považoval za naprosto nepřijatelný zásah Poslanecké sněmovny do vztahu dvou soukromých osob - dlužník a věřitel.
Ze stejného důvodu mám velmi silné pochybnosti a cítím velmi silné rozpaky nad touto předlohou zákona. Dnes, sedm let po schválení transformačního zákona, máme vstoupit svým rozhodnutím do vztahu dvou soukromých osob - dlužník, věřitel - a upravit tyto soukromé vztahy zákonem.
Pan předkladatel tady argumentoval spravedlností. Já se ptám, jak by toto rozhodnutí bylo spravedlivé pro tu část veřejnosti, která není ani dlužníkem, ani věřitelem - a těch je samozřejmě drtivá většina - nicméně musela by nést náklady navrhovaného postupu. Pan poslanec Tlustý říkal, že je to povinnost státu. V takovém případě ten stát samozřejmě nemá jiné peníze než peníze občanů, to znamená, že drtivá část veřejnosti by naším rozhodnutím musela na základě tohoto postupu to zaplatit, a já nejsem přesvědčen o tom, do jaké míry je to spravedlivé.
Dále to pokládám za velmi zvláštní precedens. Zaplatíme nebo vykoupíme pohledávky všech dlužníků krachujících podniků, vykoupíme pohledávky dlužníků zkrachovalých bank, zaplatíme ze státních veřejných fondů mzdové prostředky těch, kteří nedostali svoji spravedlivou mzdu, a budeme to vymáhat po dlužnících? Asi ne. Schválíme novelu zákona o konkursu a vyrovnání, a - alespoň doufám - budeme hledat jiné nástroje, ale určitě nevstoupíme nějakým lex specialis do onoho vztahu dlužník - věřitel.
Další pochybnost, která mě trápí v souvislosti s touto předloženou novelou, se týká rovněž spravedlnosti. Pokud by tato novela tak, jak je předložena, vstoupila v platnost, dojde beze vší pochybnosti k tomu, že transformační podíly, které zůstaly ve formě pohledávky, budou vykoupeny za cenu daleko vyšší než transformační podíly v jiných formách, o kterých tady hovořil pan předkladatel. My z nás, kteří jsme z venkova, dobře víme, jak velmi obtížně by se tato spravedlnost - v závorce nespravedlnost - na venkově komunikovala, že bychom tímto zákonem vytvořili vlastně dvě ceny, dvě hodnoty transformačních podílů.
Novela zákona, kterou zamítl Ústavní soud, měla v této sněmovně mnohem větší prostor k diskusi, než bych si kdy přál. Pokládám proto minimálně za férové, aby i tato předloha měla stejný prostor k diskusi, ale avizuji, že se budu - a určitě nebudu sám - ptát na všechny pochybnosti, které jsem se v tuto chvíli pokusil vyslovit, a pokud nebudou uspokojivě vysvětleny, pak si neumím představit, že bych v této podobě při konečném hlasování tento zákon podpořil. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Jako další se hlásí pan ministr zemědělství Fencl.
Ministr zemědělství ČR Jan Fencl: Pane předsedo, ctěná sněmovno. Novela transformačního zákona není jednoduchý právní předpis. Není ani předpisem, který by řešil fundamentální otázky lidského bytí a nebytí, ale přesto je to předpis, který vzrušuje celou zemědělskou veřejnost. Je to právní akt, který reaguje na důsledky procesů, které v československém a později v českém zemědělství proběhly za posledních padesát let. Proto mi dovolte, abych se vyjádřil k některým aspektům předkládané normy, a zkuste mi věřit, že nepatřím k zatrpklým lidem, když nesouhlasím s filozofií předkládaného zákona.
Nikdo mě nemůže podezřívat, že jsem nehledal možná řešení, ale hledání - a to považuji za důležité - obecné spravedlnosti po deseti letech víceméně neúspěšné transformace je podle mého názoru čirý idealismus.
Předkládaný návrh obsahuje závažný zásah do hospodaření Pozemkového fondu České republiky, neboť na rozdíl od zákona č. 144/1999 Sb. se netýká pouze nečlenů družstev, ale týká se všech oprávněných osob. Celková výše nevypořádaných nároků oprávněných osob nečlenů družstev a členů družstev, tak jak tady už opakovaně zaznělo, dosahuje podle obecných odhadů výše 29 miliard korun nevypořádaných nároků.
***