(15.50 hodin)
(pokračuje Fencl)
Myslím, že vůbec není podstatné, jestli tato částka je přesná, nebo skutečnost je o něco nižší nebo naopak o něco vyšší. V každém případě tento řád je nezpochybnitelný. Podle návrhu by Pozemkový fond musel tuto částku oprávněným osobám vyplatit bez ohledu na skutečnost, zda družstva či další nástupnické právnické osoby by byly schopny v navrhované pětileté lhůtě dostát závazkům vůči Pozemkovému fondu.
S plnou odpovědností říkám, že Pozemkový fond není schopen převzít navrhované závazky a bez pomoci státního rozpočtu či Fondu národního majetku je realizovat. S plnou odpovědností říkám, že je zcela nereálné, že by právnické osoby byly schopny ve lhůtě pěti let splatit částky, které evidentně v našem zemědělství v současné sobě prostě nejsou. Tím neříkám, že se situace nebude zlepšovat, ale v nejbližších několika letech není reálné počítat s úhradou nepotřebného majetku ze strany povinných osob v desítkách miliard korun.
Snad proto jsme konstruovali zákon č. 144/1999 Sb. tak, aby odrážel jakousi reálnou důchodovou situaci zemědělského sektoru, a stanovili věřitelům příspěvek do výše 10 000 Kč a současně stanovili družstvům 20letou lhůtu ke splácení dluhopisů Pozemkového fondu s dvouprocentním úročením. I tento způsob byl podle mého názoru zásahem do ekonomiky Pozemkového fondu a možná i Fondu národního majetku a troufám si říci, že on byl na samé hraně ekonomických možností fondu, a přitom se jednalo, tak jak jsme tu opakovaně slyšeli, podle mého názoru, o částku do 3 miliard korun, které by musely být vyplaceny, o nepoměrně nižší částku, než je navrhováno dnes.
Musím se proto vrátit - a prosím, abyste mi to dovolili - k moudrým slovům, která na adresu předkládaného návrhu přednesl v této sněmovně můj zesnulý předchůdce pan Josef Lux, když ve svém vystoupení upozornil, že Pozemkový fond částku 30 miliard nemá k dispozici, a museli bychom si odpovědět, zda tuto částku zaplatí Fond národního majetku nebo se na ní bude podílet státní rozpočet a bude se účastnit i daňový poplatník skrze státní rozpočet. Vzhledem k rozpočtové situaci mohu rovněž odpovědět zcela nezpochybnitelně, že nelze s těmito zdroji počítat.
Rovněž se ztotožňuji s názorem pana Josefa Luxe, že je naprosto neuskutečnitelná a nereálná představa o tom, že by stát, resp. Pozemkový fond jako věřitel zemědělských družstev dal tato družstva do konkursu, zpeněžil jejich majetek a z výtěžku tohoto majetku pokryl své nároky. Prostě potřebné peníze nemají jak zájemci o hospodaření v zemědělství, tak i ti, kteří v družstvech hospodaří. Z dosavadních zkušeností s konkursy zemědělských družstev vyplývá, že by Pozemkový fond měl reálnou šanci dosáhnout na splácení maximálně do 10 % pohledávek. Sděluji vám s plnou odpovědností, že zemědělský sektor není schopen dostát navrženému způsobu vyrovnání.
Konečně upozorňuji i na nedostatky legislativního charakteru a na negativní stanovisko vlády. S předkládaným návrhem proto nemohu souhlasit jak po stránce obsahové, tak po stránce legislativní. Děkuji za vaši pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministru zemědělství. Jako další se přihlásil pan poslanec Zuna.
Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tato novela není o politice, ale především o spravedlnosti. Cca 300 000 oprávněných osob žije v dobré víře, že podle transformačního zákona dostane to, na co jim vznikl ze zákona nárok. Řada z vás hájí ta družstva, která sedm let bezúročně hospodařila s majetkem věřitelů a která velmi dobře věděla, že po uplynutí sedmi let se bude muset s věřiteli vyrovnat. A já se ptám: Jak dlouho ještě budeme chránit a upřednostňovat dlužníky před věřiteli? Z toho důvodu navrhuji, abychom novelu podpořili.
Předseda PSP Václav Klaus: Nezlobte se, pane poslanče… Prosím pana poslance Peška jako jednoho z předkladatelů a další jeho kolegy, jestli by se mohli posadit a umožnit normální jednání.
Další se hlásí pan poslanec Palas.
Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, v žádném případě jsem si nevytkl za cíl kritizovat novelu zákona č. 42, byť s ní nesouhlasím, tak jak jsem uvedl v úvodní zpravodajské zprávě, že především navrhované lhůty nejsou reálné jak pro sektor zemědělství, tak pro stát, který byl význačným způsobem zatížen.
Myslím si, že původní zlo spočívá v transformačním zákonu, zákonu č. 42 z roku 1992. Transformační zákon o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, bývá obvykle zařazován mezi právní předpisy, které upravují restituce v oblasti zemědělství. Jde však o takový právní předpis, který se vymyká jak koncepčně, tak i obsahově ostatním předpisům, které upravují nápravu majetkových křivd minulosti.
Tento transformační zákon rozdělením čistého jmění družstva na majetkové podíly oprávněných osob stanovil pro určitý okruh oprávněných osob majetkové nároky přesahující nároky vůči ostatním povinným osobám, než jsou družstva. A současně tím stanovil pro určitý okruh povinných osob, konkrétně pro družstva a jejich právní nástupce, povinnost vypořádat majetkové nároky oprávněných osob v mnohonásobně větším rozsahu, než ostatní zákony stanovily jiným právnickým osobám. Transformační zákon tak v oblasti zemědělství stanovil značnou disproporci mezi oprávněnými osobami, jejichž majetkové nároky směřují vůči družstvům, a osobami, které své nároky uplatnily u ostatních povinných osob, nejtypičtěji státních podniků, při naprosto totožném rozsahu restitučních nároků v případě obou výše uvedených povinných osob, v ustanovení § 23 zákona o půdě, tj. zákona č. 229 Sb. z roku 1991, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiných k zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Navíc pro nestátní organizace s povinností vypořádat nárok ve formě finanční. Navíc oprávněná osoba, jejíž restituční nároky směřovaly vůči družstvu, měla nárok ze zákona transformačního na výpočet dalšího majetkového podílu družstva. Přitom v minulosti nebylo možno zpravidla ovlivnit, zda zemědělský majetek šel do státního podniku, nebo do družstva.
***