(12.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
Pokud bychom věnovali výrazné úsilí, abychom naplnili přání pana poslance, nutně bychom zasáhli celou řadu našich občanů, a to velmi, na jejich životní úrovni a životní jistotě. Tento názor není názorem, který by se odpoutával od toho, co je známo sociálním výzkumům. Jakkoli je to paradoxní, Spojené státy a Dánsko mají stejnou míru sociálních nákladů ve vztahu k HDP. Prostudujete-li podrobněji rozbory OECD, zjistíte, že všechny státy, které mají právo si říkat civilizované, s výjimkou opravdu pouze několika z nich, kde se to dá potom odvodit ze speciálních okolností, mají své mandatorní výdaje výše než 23 %. Česká republika má podle posledních údajů, které jsem četl, 20 %, jiné údaje uvádějí 19 %, jiné 21 %. Fluktuace těchto údajů samozřejmě existuje. Ale i v té maximální míře jsou mandatorní výdaje pod průměrem za OECD.
Mandatorní výdaje jsou daleko více definovány demografickou realitou, ekonomickou realitou a moderní evropské i atlantické státy již našly rovnováhu, která se pohybuje mezi oněmi 23 až 30 % ve vztahu k HDP. Jakýkoli pokus dostat se pod tuto úroveň vyžaduje enormní politické úsilí, ale hlavně vyžaduje zásah do životní jistoty občanů.
Dovolte mi, abych se věnoval alespoň zhruba té struktuře základních mandatorních výdajů. Prvním a zcela nezpochybnitelným výdajem jsou výdaje na důchody. Ti lidé dostávají své důchody, protože si je zasloužili. Není možné narušovat životní jistotu důchodců tím, že se nějakým způsobem změní valorizační mechanismy, že se sníží podíl, který dáváme z HDP. Náklady na důchody jsou přibližně 185 mld.
Dalším výrazným nákladem jsou náklady na nemocenskou. Opět nemocenská není volba a je to paradoxní, počet případů onemocnění klesá, ale délka onemocnění stoupá. Dá se předpokládat, že lidé z obavy před ztrátou práce se vyhýbají návštěvě lékařů, dostavují se později a choroby jsou potom obtížnější a trvají déle. Tento náklad, který zřejmě byl zvýšen poněkud i rozhodnutím sněmovny v tomto roce, je 26 mld.
Dalším výrazným nákladem jsou náklady na podporu rodin s dětmi. Je to 31 mld. a jsou to náklady, které v evropském kontextu jsou nejnižší. Kromě Itálie, která je na stejné úrovni ve vztahu k HDP - a zvláštním způsobem porodnost v Itálii a v České republice je také na dně evropských zemí, s výjimkou Lotyšska, které je na tom ještě poněkud hůře.
Dalším naprosto významným výdajem jsou náklady na politiku zaměstnanosti. Skládají se z pasivní politiky zaměstnanosti 6 mld., opět to není volba, je to důsledek ekonomické situace. Tento náklad musí být vyplacen. Opět bych chtěl upozornit na to, že úroveň našeho hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti je nejnižší mezi evropskými zeměmi a druhé tři měsíce se již dostáváme mimo smluvní systém Mezinárodní organizace práce a mimo ty dohody, které jsme podepsali, ovšem již před mnoha a mnoha lety, dokonce ještě v době meziválečné republiky.
Tyto výdaje tvoří rozhodující složku oněch 274 mld. mandatorních sociálních výdajů, které tvoří 43 % celkových výdajů státního rozpočtu. Jakýkoli pokus je redukovat znamená zasáhnout lidi v okamžiku snížené sociální autonomie a zasáhnout je v rozsahu, který je nepřijatelný. Sociální demokracie chystá určité změny v systému mandatorních výdajů, ale rovnou a zcela jasně říkám: není účelem těchto nákladů a není účelem těchto operací celkové sociální náklady snížit, protože v mezinárodním srovnání jsou velmi nízké, ale restrukturalizovat je tak, aby působily výraznějším motivačním způsobem. Proto se chystáme oddělit sociální pojišťovnu, kde předpokládáme, že z části probíhající privatizace se podaří vytvořit kapitálovou složku této pojišťovny, její rezervní fond a v této veřejnoprávní instituci se potom sloučí onen první a tolik žádaný třetí pilíř. Uvažujeme o tom - a příslušné návrhy zákonů jsou již připraveny - v případě předčasných důchodů přizpůsobit předčasné důchody pojistné matematice, to znamená, že pojistná matematika vede k tomu, že tyto předčasné důchody budou v souladu s pojistně matematickými pravidly o něco nižší; na druhé straně považujeme za nutné, aby občané byli motivováni setrvat v zaměstnání různými způsoby, a proto opět na základě principu pojistné matematiky předložíme návrh, kde důchody těch, kteří překročí důchodový věk, budou naopak podle těchto pojistně matematických principů o něco vyšší.
Dámy a pánové, sociální politika a přístupy k ní jsou velmi komplikovaný jev. Ale to, co sociální politika nesnáší, je jakákoli radikální revoluce. Změny v sociální politice a v celkové koncepci jsou změny, které se odehrávají v rozsahu generací, anebo nejméně půl generace. A ještě jedna podstatná věc, kterou si musíme uvědomit. Žádný ze států, který má vyspělou a moderní sociální politiku, není nekonkurenceschopný. Naopak státy, které mají sociální politiku zaostalou a nemoderní, konkurenceschopné nejsou. Moderní společnost je svým způsobem umělým produktem, je produktem, který má v sobě potenciál podobný modernímu letadlu. Moderní letadlo je schopno díky své manévrovací schopnosti zahubit svého pilota. Nikdo nepředpokládá, že je nesprávné investovat značné části, značný podíl investic do konstrukce čistě proto, aby pilot mohl přežít. Moderní společnost je schopna se tak rychle měnit, že je schopna rozvrátit rodinu, je schopna uvrhnout ohromné množství lidí do obrovské nouze, a v tomto okamžiku se stává společností neefektivní. Zkušenosti dvacátého století jsou naprosto zřejmé. Společnost, která nerozumným způsobem snížila sociální náklady, podcenila sociální politiku, se dostala do hluboké krize, hospodářsky se zhroutila a obvykle směřovala k velmi nestabilním a mnohdy i totalitním režimům.
Dámy a pánové, cesta snižování sociálních nákladů v České republice je slepou uličkou a nepřál bych si, aby byla úspěšná, protože by dopadla na bedra těch, kteří jsou nejslabší.
Chci ještě upozornit na jednu dílčí záležitost. V průběhu ekonomické transformace se prostřednictvím privatizace uvolnily obrovské zdroje. Pamatuji si, že v debatě o rozdělení ČSFR se hovořilo o penězovodu na Slovensko a tento penězovod se odhadoval ve výši 40 mld. ročně.
***