(9.20 hodin)
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, plně chápu, jestliže některé poslance problematika, kterou zde budu uvádět, nezajímá, protože je zajímají jiné věci. Chtěl bych říci, že vládu zajímá tato problematika do té míry daleko více než různé demonstrace organizované pubertálními hysteriky, že jsem se ujal této zprávy a po mně ještě vystoupí místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, minstr obchodu a průmyslu Miroslav Grégr a případně i ministr financí Pavel Mertlík, protože se jedná o osudy přibližně 53 000 lidí. Toto číslo bych zde rád uvedl pro přesnost.
Podle průzkumů zorganizovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí 53 000 zaměstnanců u nás nepobírá mzdu. Jsem si vědom, že odborové organizace uvádějí čísla vyšší, až 100 000 osob. Průzkum, jehož výsledky vám zde sděluji, došel při citaci jednotlivých naprosto konkrétních podniků k celkové sumě 53 000 osob a při jistém uznání nepřesnosti tohoto odhadu je důležité, že se jedná o 53 000 lidí, kteří sice pracují, ale neberou mzdu.
Pokusím se své vystoupení rozdělit do dvou základních částí.
Za prvé, jak se to mohlo stát, za druhé, co s tím dělat. Protože věc je opravdu vážná, dovolte mi, abych zcela výjimečně opustil svůj zvyk říkat všechny své projevy spatra, a protože jsem si nechal udělat velmi podrobné podklady, abych vám tento projev zcela výjimečně přečetl.
Chtěl bych tedy konstatovat, že pan poslanec Vojtěch Filip a někteří další poslanci dne 1. prosince 1999 převzali od demonstrujících na Malostranském náměstí prohlášení Sdružení výborů základních organizací odborového sdružení Kovo, Zetor, a. s., adresované všem poslancům Parlamentu ČR a členům vlády, týkající se zadržovaných mezd v této společnosti. Na jednání Poslanecké sněmovny téhož dne bylo uloženo vládě předložit zprávu o řešení situace v nesolventních podnicích při nevyplácení mezd.
Úvodem konstatuji, že vláda ČR se na svém zasedání dne 6. 12 t. r. uvedenou problematikou velmi podrobně zabývala a přijala příslušná opatření k jejímu řešení. Již předtím vláda ČR uložila řadu kroků legislativní povahy a předložila příslušné návrhy zákonů této ctihodné Poslanecké sněmovně. Dovoluji si, vážení kolegové, upozornit a za chvíli se k tomu dostanu podrobněji, že to byla právě tato ctihodná sněmovna, která nedávno zamítla, byť těsnou většinou, vládní návrh zákona o konkursu a vyrovnání a tím výrazně přispěla ke zhoršení podmínek zaměstnanců nepobírajících mzdu.
V každém případě se snažíme neřešit jen problém Zetoru Brno, toho podniku, do něhož bývalí ministři průmyslu a obchodu, ať už to byl pan ministr Kühnl, pan ministr Dlouhý, nebo kdokoli jiný, nalili celkem 8 miliard korun bez jakéhokoliv efektu. Tady se dostáváme k problematice Konsolidační banky, protože tyto miliardy se spotřebovaly i díky velmi nevýkonnému vedení a podnik je stále v krizi.
Neřešíme zde pouze Zetor, včera jsem se setkal s představiteli odborů v ČKD Dopravní systémy, jehož celkové dluhy, vážení kolegové, kdyby to někoho zajímalo, dosahují 5,5 miliardy korun. Těch 8 miliard korun v Zetoru, těch 5,5 miliardy v ČKD Dopravní systémy, ty další miliardy dluhů těchto podniků vznikly v době, kdy Ministerstvo průmyslu a obchodu spravovali právě ti, kdo nám dnes káží o racionální hospodářské politice. Dovolte mi, abych to připomněl.
Jaké jsou příčiny nevyplácení mezd? Chtěl bych konstatovat, že je zde naprosto jasná odpovědnost zaměstnavatelů. To za prvé. Právně garantovaná Listina lidských práv a svobod společně s dalšími zákony, konkrétně zákonem o mzdě a odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, toto vyplácení mezd sama o sobě na té nejvyšší, tzn. ústavní úrovni garantuje.
Český statistický úřad, na který jsme se obrátili, aby provedl analýzu těchto firem, nám odpověděl, že ve svých podkladech o těchto firmách uvádí pouze účetní stav těchto ekonomických subjektů, a nikoli stav skutečný. Proto bylo nutné speciální bleskové šetření. Pokusím se to objasnit názorněji. V případě mezd to totiž znamená vykazování mzdových prostředků, které byly zúčtovány k výplatě zaměstnancům, a to bez ohledu na to, zda ve skutečnosti byly vyplaceny, nebo ne.
Proto jsme dohodli s Českým statistickým úřadem a s Ministerstvem práce a sociálních věcí, že od prvního čtvrtletí 2000 bude do statistických zjišťování zaveden nový údaj o výši dluhu zpravodajské jednotky vůči svým zaměstnanců na nevyplacených mzdových prostředcích. Musím ovšem dodat, že tento ukazatel bude zatím sledován pouze u podniků se sto a více zaměstnanci vzhledem k náročnosti sledování.
Když už jsem tady jmenoval podniky Zetor a ČKD Dopravní systémy, dovolte mi, abych pro ty, kdo nás poučují, jak výborní jsou soukromí vlastníci, sdělil tomuto ctihodnému shromáždění, že ČKD Dopravní systémy měly největší problémy s nevyplácením mezd právě v době, kdy byly plně ve vlastnictví soukromých vlastníků, konkrétně a. s. IMPRO vlastněné jedním z géniů českého průmyslu panem Marouškem.
K řešení situace těchto společností probíhají složitá jednání, kterých se účastní i vláda. A vy, drazí liberálně konzervativní kolegové, můžete říci, že vládě do toho nic není. Z hlediska své filozofie budete mít naprostou pravdu, protože tam, kde podniky jsou ve vlastnictví soukromých vlastníků, by měly tento problém řešit především oni sami a jejich vedení. Nicméně v čem může vláda reálně pomoci?
Nikoli tím, že bude kühnlovsky lít do těchto podniků další miliardy jako do černé díry, které prošustruje neschopné vedení, které vytunelují různí Marouškové apod., ale tím, že z hlediska finálního řešení bude usilovat o pomoc při vyhledání zpravidla zahraničního strategického partnera, což je v případě ČKD Dopravní systémy firma Siemens. Bohužel, a chápu to jako neúspěch, o ČKD Dopravní systémy se rovněž ucházela firma Alston. Třebaže vláda obě firmy intenzivně podporovala, firma Alston se rozhodla z této případné soutěže odejít.
***