(9.40 hodin)
(pokračuje Zeman Miloš)
Pro účely tohoto zákona je zaměstnavatel v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy byl u příslušného soudu podán příslušný návrh.
Chtěl bych upozornit, aby zase nevznikly iluze, že podle tohoto zákona může zaměstnanec uplatnit své mzdové nároky nejvýše v rozsahu odpovídajícímu mzdovým nárokům splatným za tři měsíce. Celková výše mzdových nároků nesmí překročit za jeden měsíc 1,5násobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Průměrná mzda je dnes asi 12 tisíc měsíčně, půlnásobek je 6 tisíc, čili maximální vyplácená škodná mzda za jeden měsíc bude tedy 18 tisíc Kč. I to je zapotřebí uvést. Stejně tak je zapotřebí uvést, z čeho to budeme platit. Podle tohoto zákona úhrada mzdových nároků se má provádět z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, tedy z rozpočtových prostředků, což říkám těm poslancům, kteří tak lehkou rukou hlasují proti návrhu státního rozpočtu.
A teď se dostávám, drazí kolegové, k té nejbolavější záležitosti. A zde chci poprosit sněmovnu, aby napravila své podle mého názoru poněkud unáhlené rozhodnutí a souhlasila s návrhem vlády adresovaným předsedovi Poslanecké sněmovny, s případným vyhlášením stavu legislativní nouze k novému projednání zákona o konkursu a vyrovnání. O co totiž stručně řečeno jde?
Zákon o insolvenci, který jsem vám právě citoval, bude ve své podstatě málo účinný, pokud nebude přijata novela velmi špatného bankrotového zákona a pokud stručně řečeno v nové novele nebo v novém pojetí tohoto zákona nebude zahrnut tzv. předkonkursní správce, to je jádro věci. Protože až dosud jsme mohli takto pokračovat pouze u podniků, které jsou v konkursu, a jak víte řada podniků, které jsou v konkursu, ztrácí kredibilitu, ztrácí zakázky, a to se také reálně v mnoha případech stalo. My tedy v tomto návrhu zákona rozšiřujeme tyto povinnosti a tyto závazky i na podniky, které dosud v konkursu nejsou.
Chtěl bych upozornit, že této ctihodné sněmovně vláda v symbolický den 17. listopadu 1999 předložila tento konkursní zákon k dalšímu projednání, a to tak, že rozšiřuje pojem zastavení plateb neboli insolvence tak, že zastavením plateb se rozumí i neproplacení mzdových platových nároků zaměstnanců po dobu delší než jeden měsíc. Abychom si rozuměli - tento zákon neošetřuje a ani nemůže ošetřovat situaci, kdy zaměstnanci dostanou svoji mzdu dejme tomu s týdenním zpožděním. To bychom se zbláznili. Tento zákon ošetřuje situaci, kdy zastavení plateb trvá déle než jeden měsíc. Stanoví povinnost soudu - abychom zase mluvili zcela konkrétně - rozhodnout ve lhůtě deseti pracovních dnů od podání návrhu - deseti pracovních dnů. S účinností od 1. 4. 2000 - a není to apríl - by měly pracovněprávní nároky zaměstnanců být tzv. pohledávkami za podstatou. Jsem přesvědčen, že všichni kolegové dobře vědí, že pohledávky za podstatou jsou pohledávky, které budou prioritně uspokojovány. To znamená, že právě zaměstnanci by měli mít přednostní právo dostat v těchto intervalech zpátky nevyplacené mzdy.
Chci smutně konstatovat, že 2. prosince 1999 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky tento vládní návrh zákona nepřijala. Znovu apeluji na poslance, protože právě tímto způsobem lze konkrétně řešit problém, kterému my všichni bez ohledu na politickou příslušnost nyní čelíme.
Kromě toho jsme v červnu předložili vládní návrh zákona měnící občanský soudní řád - a já děkuji této sněmovně, že ho včera schválila, i to znamená určitý pozitivní krok, a já vám teď nechci říkat technicko-právní detaily. Na úrovni vlády projednáváme novelu obchodního zákoníku, která by měla být sněmovně předložena v lednu. Máte zde trestní řád. Je hotova novela zákoníku práce a další právní normy.
Mluvil jsem již o trestním postihu osob odpovědných za nevyplácení mezd. Kolegové, tady bych rád upozornil na určitý populismus. Nám dokonce i někteří méně informovaní funkcionáři odborových organizací doporučují, abychom do zákona o insolvenci, případně do zákona o konkursu a vyrovnání zavedli trestní postih za nevyplácení mezd. Chtěl bych ty, kdo vznášejí tyto požadavky, zdvořile upozornit, že možnost tohoto trestního postihu již dávno existuje a že si ji nemusí vymýšlet novým zákonem. Protože smlouva se zaměstnavatelem, mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je druhem právní smlouvy jako každá jiná. Porušení každé smlouvy je sankcionováno. Kromě toho je zde i sekundární trestný čin, protože nevyplácení mezd je důvodem, aby vedení podniku sebe sama navrhlo do konkursu. Protože když už neplatím ani svým zaměstnancům, jaký by byl jiný dostatečně pádnější důvod, a jestliže nesplní tuto povinnost, pak je to rovněž trestný čin vedení, resp. soukromého vlastníka tohoto podniku. Je to tam možné dát znovu, ale bylo by to podle mého mínění v zásadě redundantní, protože orgány činné v trestním řízení - a zde mám uvedeno několik paragrafů, o které se mohou opřít - pokud budou činné v tom trestním řízení, což je někdy největší problém našich orgánů, mají dostatečnou oporu pro stíhání hospodářských a majetkových deliktů včetně nevyplácení dlužných mezd.
Vláda se proto domnívá, že není nutné zavádět speciální skutkovou podstatu trestného činu nevyplacení mzdy a odstupného. Opakuji - právě proto, že už to teď trestný čin je. Jen o tom někteří nevědí.
Dovolte mi tedy, abych se pokusil zcela na závěr stručně shrnout problém. To, co může kromě své praktické exekutivní funkce vláda dělat, a tím nebudu zatěžovat tento parlament, je změna legislativy, kde zákony, které v tomto parlamentě neprojdou, nemají samozřejmě právní účinnost. Přistoupíte-li ke stavu legislativní nouze, tzn. ke zkrácenému řízení při projednávání zákona o konkursu a vyrovnání na základě návrhu ministra spravedlnosti, který je plně v souladu s odpovídajícím úpadkovým zákonodárstvím Evropské unie, je možné tento základní legislativní problém vyřešit do konce tohoto roku.
***