(11.40 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Vláda jim hledá určitého strategického partnera. To je špatně. Mají tady být vytvořeny podmínky pro to, aby strategický partner přišel. Podmínky, které jsou především v daňové soustavě, která je průhledná a daně jsou nízké, v sociální soustavě, kdy tato soustava neodčerpává mnoho disponibilních prostředků podnikatelům, a samozřejmě bezesporu ve vymáhatelnosti práva. Souhlasím s tím, že má být právo vymáhatelné. Jsem přesvědčen o tom, že právo v naší republice existuje.
To, co bezesporu chybělo v jisté fázi, bylo to, že chyběli znalí a zkušení manažeři, chyběla nová odbytiště, chyběl dostatek volného kapitálu. To, co přebývalo, byla zastaralá technologie a zastaralé myšlení. Cesta k tomu, aby se tyto náležitosti napravily, je skutečně v privatizaci, v privatizaci konkrétnímu vlastníku za reálné ceny, který bude rozvíjet onen podnik, bude do něj investovat, bude ho restrukturalizovat a bude to samozřejmě do jisté míry zřejmě znamenat i těžkosti v oblasti sociální, a doufám, že pouze přechodné.
Dámy a pánové, závěrem mi dovolte přičinit jednu poznámku, kterou jsem zaslechl ve vystoupení pana poslance Exnera, a opravdu jsem se zděsil toho, co řekl, protože on ve svém projevu v podstatě vyzýval všechny odboráře k jakési nespokojenosti, a to plošné, a vytvoření jakési nestability, která by spočívala potom v tom, že by ekonomika ještě klesala a že by docházelo k občanským nespokojenostem. A já se ptám - komu by to pomohlo? Pomohlo by to extremismu, pomohlo by to k jistému návratu. A myslím si, že toto si opravdu přeje pouze komunistická strana.
Děkuji za pozornost. (Potlesk - nesouhlasné projevy poslanců KSČM.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Nyní se přihlásil pan poslanec Zuna.
Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Pane předsedající, žádám vaším prostřednictvím pana premiéra, aby z moci svého úřadu zajistil, že vládní návrhy zákonů budou předkládány sněmovně v takové právní kvalitě, aby některé z nich nemusela sněmovna ve svých výborech zcela předělávat a některé jako nepřepracovatelné vracet. Nejsou to poslanci, kteří blokují přijetí důležitých zákonů, ale jsou to především vládou špatně připravené návrhy. Zlepší-li vláda svoji legislativní práci, ušetříme si jednání v legislativní nouzi. Připadá mi kuriózní, když pan premiér objímá svého ministra za to, že mu prošel sněmovnou zákon ve znění mnohdy desítek a stovek pozměňovacích návrhů.
Doporučoval bych, abychom tuto verbální exhibici před galerií ukončili a věnovali se opravdové práci, to znamená, aby vláda co nejrychleji předložila kvalitní předlohy zákonů, abychom jako poslanci je mohli rychle projednat a přijmout. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Zunovi. Nyní hovoří pan ministr Grégr a po něm bude následovat poslanec Teplík.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové. Nechci opakovat či glosovat velice podrobnou a věcnou zprávu předsedy vlády. Úvodem však chci znovu prohlásit, že již delší dobu, vlastně od samého počátku funkčního období se příslušní členové vlády zabývají řešením situace v nesolventních podnicích při nevyplácení mezd zaměstnancům, a nejenom když se už mzdy nevyplácejí.
Byly zvažovány všechny dostupné zákonné prostředky, které by donutily zaměstnavatele, podnikatele k tomu, aby bylo vždy zajištěno vyplácení mezd podle zásady prioritního vypořádání pohledávek vůči zaměstnancům.
Výsledky této diskuse, jednání a kroků byly uvedeny předsedou vlády. Nicméně za resort Ministerstva průmyslu a obchodu bych chtěl zdůraznit, že situace, kdy nejsou vypláceny mzdy, je posledním důkazem a upozorněním, že podnik je v hluboké ekonomické krizi. Východiskem z této situace může být důsledné uplatňování stávající legislativy, využití možnosti poskytování sociálních dávek úřady práce či případné vytvoření nebo dopracování příslušných právních norem, zejména zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
V této souvislosti vláda činí potřebné kroky, ale již citované náměty ze zákona o insolventnosti mohou být důvodem, kdy nevyplácení mezd povede přímo k možnosti vyhlášení konkursu. Samozřejmě i správce konkursní podstaty musí uspokojit zaměstnance. Ovšem může tak učinit pouze z konkursní podstaty, jejíž zpeněžení není okamžité. I v rámci konkursu uplyne relativně dlouhá doba, než zaměstnanci obdrží své mzdy. I toto období lze překonat vytvořením příslušného fondu, který by omezenou dobu mohl poskytnout mzdové prostředky, aniž by firma musela vstoupit do konkursu nebo byla likvidována.
Ale chtěl bych zdůraznit, že toto není trvalé řešení, to nemůže být princip, koncepce či strategie. Lidé musejí někde pracovat, musejí si vydělávat, aby si zajistili důstojnou existenci, někdo musí naplňovat příjmovou stránku státního rozpočtu.
Výrobní podnik, to není mrtvá hmota, to nejsou jenom haly a stroje. To lze vytvořit za jeden, za dva roky. Průmyslový podnik je živý organismus, to je mozkový potenciál techniků, řemeslný fortel dělníků, to je tradice, zkušenosti, know-how, zavedená značka. Tyto kolektivy rostou desetiletí a celé generace. Pokud zaniknou, je to nevratná reakce.
V této souvislosti je nutno vytypovat a rozlišit ty podniky, které mají problémy pouze přechodné, od těch, kde insolvence je trvalým jevem. Celou řadu podniků, které se nacházejí pouze ve stavu určité strnulosti, lze za poměrně efektivních nákladů vrátit do plné ekonomické funkce. Nicméně v případech, kdy již nebude možnost nalézt metodu oživení nebo způsob navrácení podniku do plně samostatného ekonomického života, je konkurs nevyhnutelný.
V letošním roce již bylo určité řešení připraveno, a to formou revitalizace významných podniků. Byla vytvořena Revitalizační agentura, která v současné době začíná pracovat.
Tady mi dovolte malé odbočení a na adresu pana poslance Beneše bych chtěl prostřednictvím pana předsedy uvést, že program revitalizace od první fáze - podtrhuji od první fáze - směřoval k ozdravení, k restrukturalizaci firmy zcela tržními principy, směřoval formou kapitalizace pohledávek k vytvoření nových vlastnických vztahů. Měl analogii v řešení např. americké firmy Chrysler, některých velkých japonských firem a poslední známý případ velké stavební firmy ve Spolkové republice Německo. Tento program byl průběžně konzultován DG III Evropské komise. A snad by to chtělo jenom tento program, a to i počáteční, prostudovat, a ne vycházet z demagogií naprosto neznalých a neobeznámených. Kritizovat, napadat lze snadno, k tomu není potřeba mnoho znalosti ani zkušeností. Vytvořit dílo je obtížné, vyžaduje znalosti, nesmírné úsilí, čas, ale - a to podtrhuji - zejména i odvahu.
***