(12.00 hodin)
(pokračuje Grégr)
Tím jsem měl na mysli různá masmediální vystoupení, která na tuto adresu zaznívala a která vůbec nehovořila o konkrétních krocích a o podstatě revitalizačních programů. Panu poslanci bych chtěl vaším prostřednictvím vzkázat, že co jsem tady říkal, jsem schopen prokázat.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu ministrovi Grégrovi. S faktickou poznámkou se hlásí kolega Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, klidně může od tohoto mikrofonu zaznít, že tato vláda je špatná. Dělníkům Zetoru to ale pomůže stejně málo jako tvrzení, že předchozí vlády byly výborné a nic v této zemi nezkazily. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji kolegovi Křečkovi. Nyní bude hovořit kolega Tomáš Teplík, připraví se pan kolega Karel Vymětal.
Poslanec Tomáš Teplík: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, uznávám, že problematika, která je tu v tuto chvíli projednávána, je problematika velmi vážná. Jakákoli vláda nemůže rezignovat na řešení této problematiky. Řada vystoupení nicméně trochu ustoupila od této problematiky a věnovala se otázkám nepochybně s touto problematikou spojených, nicméně extendujících do historie, do vývoje ekonomiky. Původně jsem vystupovat nechtěl, ale pokud tato vystoupení zaměřila tímto směrem, vystoupit musím.
Můžeme zde hovořit o nedostatcích v individuálních případech privatizace, můžeme zde hovořit o tom, co bylo nebo nebylo zanedbáno. Nicméně plošně tento problém pojímat nelze. Jedna věc je ta, že vedle podniků, o nichž se můžeme domnívat, že byly privatizovány neúspěšně, stojí podle mého názoru stejně dlouhá řada podniků, které byly zprivatizovány úspěšně. Jednak zde nikdo nezmínil, jaká je struktura podniků, které mají dnes problémy, proč k nim došlo, jakou roli v tom sehrála zmíněná privatizace, jakou roli v tom sehrál stát, jakou roli v tom sehrála Česká národní banka a její politika. To zde nezaznělo. Nicméně zazněla zde jiná slova. Z úvodního vystoupení pana premiéra Zemana a z některých dalších by měl člověk pocit, že všechno tady fungovalo dobře, jen potom přišla vláda zlé pravice, utěšený vývoj se přerušil a teď ho pracně dáváme dohromady. Takovýto přístup zcela odmítám.
Už před listopadem 1989 bylo zasvěceným odborníkům jasné, že minimálně třetina podniků je z důvodu strukturálních nedostatků, technologické a technické zaostalosti zralá na okamžité zavření v případě volné konkurence a tržního prostředí, a další třetinu to s největší pravděpodobností čeká. Taková je skutečnost. Proč tomu tak bylo? Především proto, že jsme po období druhé světové války a zejména 40 letech extenzivního hospodaření zdědili průmysl, jehož základní charakteristické znaky byly strukturální zaostalost, technická a technologická zaostalost, ekonomická sterilita, neschopnost konkurence, navyklost na měkké trhy. Taková byla jeho charakteristika.
Protože zde padlo mnoho slov, ať už byla přednesena velmi vzletným stylem, nebo stylem hrubým, uvedl bych několik čísel pro srovnání a pro charakteristiku vývoje v uplynulých čtyřiceti letech. Vybral jsem dva ukazatele. Prvním je vývoj hrubého domácího produktu, přepočteno v dolarech na jednoho obyvatele. Vybral jsem si srovnání několika dat mezi ČR a Rakouskem. Myslím, že tato čísla jsou naprosto vypovídající.
V roce 1950 byl hrubý domácí produkt v dolarech na jednoho obyvatele v ČR, v tehdejším Československu, na úrovni 4 003 dolary, v Rakousku 2 970. V roce 1960 to bylo v ČR na úrovni 5 786, v Rakousku 5 007. V roce 1970 byl v ČR na úrovni 7 344, v Rakousku 7 487. V roce 1980 byla úroveň v ČR 8 972, v Rakousku 10 545. V roce 1985 byla úroveň v ČR 9 512, v Rakousku 11 441. Podotýkám, že tento vývoj měl progresivní charakter.
Druhý ukazatel. (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové prosím, aby byl zjednán pořádek na galerii hostů. Chápu, že je to vypjatá situace, chápu, že se to týká řady lidí, ale musí být zachována elementární kultura jednání. Prosím, pane kolego, pokračujte. Nepochybuji o tom, že kolegové, kteří s vámi nesouhlasí, na to zargumentují v rozpravě.
Poslanec Tomáš Teplík: Také o tom nepochybuji.
Potom jsem si vybral druhý ukazatel, a to srovnání nákladů ve výrobních odvětvích k roku 1985, protože si myslím, že je to velmi charakteristické v průměru u států Evropské unie, tzn. jak státy silnější, tak státy ekonomicky méně výkonné v rámci Evropské unie, a v ČR. Zmíním tady některé obory, myslím, že je to velmi důležité.
V uhelném průmyslu byly v ČR k tomuto datu výrobní náklady v průměru o 25 až 35 % vyšší, v hutnictví o 30 až 40 %, v těžbě rud o 140 až 150 %, v těžbě neželezných kovů až o 600 %, ve strojírenství různě - od 10 do 90 %, v elektronice od 350 do 800 %, v potravinářském průmyslu o 40 až 50 %. Myslím, že tato čísla jsou naprosto vypovídající.
Problém, který zde byl a který jsme zdědili, odsunulo a následně katalyzovalo několik faktorů. V odsunutí to byl zejména devalvační polštář a celosvětová konjunktura v polovině devadesátých let. Zároveň přechod do záporné fáze byl podle mého názoru způsoben příliš restriktivní politikou České národní banky.
Dále zde bylo zmíněno to, že ČR, resp. vláda ČR hledá pro podniky, které to vyžadují, zahraniční strategické partnery. Ano, je to správně, ale také bylo řečeno, že předchozí vlády to zanedbaly. Rád bych připomněl - není to tak dávno - fronty bojovníků za výprodej národního bohatství, rodinného stříbra. Bohužel v řadě případů toto rodinné stříbro bylo charakterizováno kdysi velmi ceněnou ochrannou známkou, pak za ní stál jen starý šrot. Bohužel. Rád bych připomněl, že např. pan premiér stál svého času v čele těchto bojovníků. Naposledy to zopakoval asi před 1,5 rokem předseda odborů senátor Falbr v případě Mostecké uhelné společnosti. Proto naprosto chápu dnešní požadavky hornických odborářů z Mostu ve vztahu k osobě pana Falbra.
Co se týče závěru - jak z této situace ven? Jistě, všichni hledáme řešení, hledá ho vláda, je to správné, hledá ho sněmovna, je to také správné. Nicméně situace stojí tak, že dnes se nám buď z těchto problémových podniků podaří zachránit část, nebo vůbec nic. Dnes není ta situace, že pro podnik je dobře, když vyrábí. Otázka je, jak vyrábí, za kolik, v jaké kvalitě a zda je schopen své výrobky prodat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil pan kolega Teplík. S faktickou poznámkou bude reagovat kolega Martin Starec.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, nemám sice tolik životních zkušeností jako kolega Teplík, byť se jmenuji Starec. (Potlesk v sále.) Možná na základě tohoto faktu bych leccos mohl dovozovat, protože stejná ekvilibristika s čísly mi jde možná lépe než panu kolegovi Teplíkovi. Chtěl bych mu sdělit, že takováto vystoupení mě přivádějí k myšlence, že jsem ještě nepodepsal výzvu, která by se na něj velmi dobře hodila. I já mu poděkuji a mohl by odejít.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Bude reagovat pan kolega Tomáš Teplík.
Poslanec Tomáš Teplík: Reagoval bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, na kolegu Starce. Bylo by možná lepší, kdyby se místo demagogických argumentů podíval na statistická čísla. Vzhledem k jeho vystoupení říkám: Děkuji pane kolego, ale zklamu vás, neodcházím.
***