(10.40 hodin)
(pokračuje Buzková)
V tomto případě přitom nelze hovořit o tom, že by nebyly splněny podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze, protože podle § 99 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Poslanecké sněmovny na žádost předsedy vlády legislativní nouzi. A základní lidská práva v tuto chvíli bezesporu zásadním způsobem ohrožena jsou, a to minimálně podle článku 28 základní listiny lidských práv.
Já tedy přemýšlím o tom, z jakého důvodu se předseda Poslanecké sněmovny rozhodl způsobem, že stav legislativní nouze nevyhlásí, a přiznám se, že na jediný rozumný důvod nemohu přijít. Vkrádá se mi myšlenka, že toto rozhodnutí bylo a je jistou demonstrací síly předsedy Poslanecké sněmovny či předsedy ODS vůči této vládě. A musím říci, že je mi to tak trochu líto, protože ODS určitě nemá důvod demonstrovat svoji sílu, nikdo o její síle nepochybuje, právě tak o síle jejího předsedy.
Já bych z tohoto důvodu chtěla velmi zdvořile požádat pana předsedu Poslanecké sněmovny, aby ještě velmi přemýšlel o tomto svém rozhodnutí, protože jednací řád Poslanecké sněmovny rozhodně nevylučuje, aby legislativní nouze byla vyhlášena kdykoliv v rámci legislativního procesu v Poslanecké sněmovně.
Pane předsedo, myslím, že v tuto chvíli je skutečně na vás, zda Poslanecká sněmovna bude moci v krátké době přijmout tento zákon, či ne. Prosím, zvažte ještě jednou toto své rozhodnutí. (Bouřlivý potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedkyni sněmovny paní poslankyni Petře Buzkové. Nyní bude hovořit předseda Poslanecké sněmovny pan Václav Klaus.
Předseda PSP Václav Klaus: Já se nerad s dámou pouštím do diskuse, ale myslím, že to, co řekla paní místopředsedkyně Buzková, přesahuje všechny meze, které zatím byly vysloveny v této Poslanecké sněmovně. Já jsem nevěřil svým očím, když takto bezelstně lhala občanům České republiky v "21" před několika dny. Pak jsem pochopil, že byla nemocná v průběhu minulé schůze, kdy jsme o této věci zde diskutovali. Jestli si nedoplnila znalosti z této schůze, považuji to za její fatální chybu, jestli si je doplnila a mluví zjevnou nepravdu, tak to o jejím charakteru vypovídá ještě něco daleko horšího.
Paní místopředsedkyně, já vám musím sdělit…
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Prosím, pane předsedo, prostřednictvím předsedajícího.
Předseda PSP Václav Klaus: Ne!
…Kdyby náhodou nevyvolal váš pan poslanec hlasování sněmovny o tom, zda sněmovna doporučuje nebo nedoporučuje předsedovi Poslanecké sněmovny projednat tento bod programu v procesu legislativní nouze, musím vám, paní místopředsedkyně sdělit, že bych velmi váhal, jak tuto věc vyřešit. Protože váš poslanec vyvolal hlasování o tomto bodu a většinovým rozhodnutím sněmovna mně nedoporučila, abych zavedl legislativní nouzi, vyhověl jsem většinovému hlasování sněmovny. To, že paní místopředsedkyně Buzková si dovoluje mást veřejnost v televizi a teď totéž opakovat dnes před vámi všemi, kteří jste zde byli, kteří jste hlasovali, považuji za téměř bezprecedentní věc a vypovídá to leccos o jednotlivcích naší sněmovny. Děkuji za pozornost.(Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji předsedovi Poslanecké sněmovny panu Václavu Klausovi. Nyní v obecné rozpravě bude dále hovořit pan kolega Cyril Svoboda. Připraví se pan kolega Karel Sehoř. Já bych poprosil o klid v jednacím sále.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Vystupuji jménem i klubu KDU-ČSL. Myslím, že je správné, že je všeobecná shoda v Poslanecké sněmovně, že zákon o konkursu a vyrovnání potřebuje novelu z důvodů, které tady byly sděleny, a nechci je opakovat. Je také pravda, že tady jsou dvě koncepce - koncepce, které nelze dát dohromady, to znamená, že musí nakonec Poslanecká sněmovna rozhodnout, které ta koncepce povede k žádanému výsledku, totiž aby se nepakovalo to, co se dnes děje, to znamená, aby konkurs vedl k rychlému řešení a uspokojení práv věřitelů, tedy i těch, co mají nárok na mzdu.
Proto si myslím, že je dobré podpořit oba dva návrhy, totiž jak návrh vládní, tak návrh, který je zde v Poslanecké sněmovně, a rozhodnout v Poslanecké sněmovně, která z těchto koncepcí je správná, i když ani jedna z nich není v extrémní poloze proti sobě. Já teď nechci debatovat o věcném řešení tohoto problému. Myslím ovšem, že je potřeba říci ještě jednu velmi podstatnou věc - totiž že se předkládá tento návrh jako všelék a jako lék, který přinese okamžité řešení. Já myslím, že je poctivé říci, že tento nástroj není všelékem a nepřinese okamžité řešení.
Přesto myslím, že je potřeba podpořit tento návrh, aby se projednal v co nejkratší době, ale na to podle mne nemůže být stav legislativní nouze, protože bychom se dostali do extrémního časového tlaku a nebylo by možné rozhodnout, který z těchto návrhů, která koncepce je ta správná. Nedostávejme se pod tlak času, který říká, že jenom kvůli tomu, abychom rozhodli v řádu hodin, bychom rozhodli tak, že by to mělo opačný důsledek. Myslím, že těch několik týdnů už věc nijakým způsobem dramaticky nepoškodí, a proto využijme jednacího řádu, všech možných zkrácených lhůt, a já jsem si jist, že koncem ledna příštího roku budeme mít schválený zákon o konkursu a vyrovnání.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Nyní bude hovořit pan kolega Karel Sehoř, připraví se paní kolegyně Dundáčková.
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi také malou rekapitulaci k tomuto tématu. Tři roky diskutuje podvýbor hospodářského výboru pro podporu podnikání a legislativu návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání. Všichni jsme si byli vědomi toho, že konkursy nepobíhají tak, jak by měly. Tři roky Ministerstvo spravedlnosti bylo vyzýváno k tomu, aby předložilo vládní návrh novely. Šlo nám o velkou novelu, ne o kosmetické změny.
Před půlrokem přišla paní poslankyně Dundáčková se svým poslaneckým návrhem. Protože jde o velmi složitou normu, tak jsme si byli vědomi toho, že nemůže zřejmě projít 100% tak, jak byl předložen, a že jistě dozná některých změn. Až časem se ukázalo, že právě tento návrh je hlubší povahy a jde více k podstatě věci. Současně jsme očekávali, že tento počin donutí také Ministerstvo spravedlnosti k urychlení podání návrhu svého vládního. To se také před pár týdny stalo.
Problém je v tom, že na jedné straně nejde vládní návrh do takové hloubky jako návrh poslanecký, na druhé straně zavádí revitalizace podniků ve smyslu výjimky za zákona pro určené podniky. Tento zákon přestal být předmětem odborné debaty a stal se nástrojem politické demagogie. Demagogie spočívá v tom - a už to tady bylo řečeno - že schválením novely zákona o konkursu a vyrovnání dojde v delším časovém období jistě k pročištění hospodářské sféry. V žádném případě však nepřinese okamžité zlepšení a už vůbec nedojde nebo nezajistí brzké vyplácení zadržovaných mezd. V každém podniku, než dojde k nejhoršímu, tedy k nevyplácení mezd, se situace mění postupně a nápravu je nutné hledat ihned přímo v podnicích. Tam, kde je majitelem stát, měla by se v prvé řadě starat o budoucnost takového podniku vláda a měla k tomu dostatek času i prostředků.
***