(10.50 hodin)
(pokračuje Sehoř)
Vrátím-li se k projednávanému zákonu, musím říci, že musím podpořit návrh, který zde jistě zazní - návrh na vrácení vládě k dopracování, čímž vyjadřuji za prvé nesouhlas s takto pojatou revitalizací podniků, jak je uvedena v zákoně, za druhé nesouhlas s opatrně a povrchně předloženou novelou a za třetí jsem přesvědčen, že i za těchto okolností je možné schválit novelu zákona na příští lednové schůzi.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil pan kolega Sehoř. Nyní bude hovořit paní kolegyně Dundáčková, připraví se pan kolega Plachý.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo sněmovny, pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové. Přiznám se vám, že přistupuji dnes k tomuto pultu s velmi těžkým srdcem. S velmi těžkým srdcem proto, že z projednávání změn zákona o konkursu a vyrovnání se stalo politikum, jež zneužívá tíživého postavení zaměstnanců, občanů této země, kteří se ocitli bez prostředků a nechtějí svoji situaci řešit prostřednictvím státní podpory. S těžkým srdcem proto, že těmto zaměstnancům vláda tvrdí, že vládní návrh a tento jediný jim pomůže okamžitě vyřešit jejich problémy. S těžkým srdcem proto, že vláda těmto nešťastným lidem neříká pravdu.
Nezlobte se, páni ministři, nezlobte se pane ministře, ale vám vážně není hanba? Pokud ne, mně je stydno za vás. (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Prosím oslovovat prostřednictvím předsedajícího.
Poslankyně Eva Dundáčková: Zákon o konkursu a vyrovnání, ať bude přijat v jakémkoliv znění, to znamená ve znění poslaneckého, či vládního návrhu, může přinést úlevu jen ve velmi dlouhodobém horizontu a může pomoci jen těm pracovníkům, jejichž firma je v konkursu. Nepomůže, prosím, pracovníkům Zetoru, na nějž vyhlášen ani navržen konkurz nebyl. Nepomůže ani pracovníkům ČKD Dopravní systémy. A pomoci může pouze zároveň se zákonem o ochraně pracovníků při insolvenci jejich zaměstnavatele. A tento návrh prosím vláda do dnešního dne nejenže nepředložila Poslanecké sněmovně, ale dokonce jej ani neprojednala. A domnívám-li se správně, neprojednala a neschválila ho ani legislativní rada této vlády.
Je velmi těžké předjímat, v jakém znění nám bude předložen takovýto návrh, ale měl-li by plnit za některé podnikatele jejich závazky vůči zaměstnancům na úkor daňových poplatníků a zvýhodňovat tak oproti poctivým zaměstnavatelům, kteří se v potu tváře 14 a více hodin denně snaží poctivě pracovat, aby dostáli všem svým závazkům a poskytli tak sociální jistotu svým zaměstnancům, ty, kteří se tak nechovají, pak se domnívám, že průchodnost takovéhoto zákona touto sněmovnou není dopředu v žádném případě zaručena.
Je mi velmi líto, že se z projednávání tohoto návrhu stalo politikum, ale já jsem prosím toto politikum z tohoto návrhu neudělala. Nebyla jsem to já, kdo pozval odboráře, aby tlačili na sněmovnu. Domnívám se, že mají-li u někoho uplatňovat své nároky, je správné a legitimní, aby je uplatňovali vůči svým zaměstnavatelům - od toho jsou odbory zřízeny. Je pravděpodobně správné, aby tlačili na vládu, jsou-li přesvědčeni, že jejich situaci vyřeší zákon o insolvenci. Tlak, který vyvolávají odbory prostřednictvím vlády na tuto sněmovnu, je nekorektní nikoli k této sněmovně, tato sněmovna to unese. Je to nekorektní a nepoctivé k těmto zaměstnancům, kteří očekávají to, co jim novela zákona přinést nemůže. (Potlesk.)
Navrhovaná vládní novela zákona o konkursu a vyrovnání přináší rovných 36 změn většího či menšího rozsahu, z toho rovných 20 navazuje nebo přejímá obdobná ustanovení z poslaneckého návrhu. Teď to prosím neříkám proto, abych říkala, který návrh byl první a který je lepší nebo horší. Uvádím to jen proto, abychom rozuměli, že v případě, že se vládní návrh nedostane do projednávání ve druhém čtení, tak o těchto návrzích, přinejmenším dvaceti z 36 navrhovaných, sněmovna v každém případě rozhodovat bude, protože ony jsou obsaženy i v poslaneckém návrhu.
Jedinou zásadní změnou, kterou vládní návrh přináší, je ona diskutovaná a velmi diskutabilní revitalizace.
Oproti tomu mohu říci, že poslanecký návrh zákona o konkursu a vyrovnání, který sněmovna k dispozici má, obsahuje některá řešení, která vládní návrh neobsahuje a která jsou schopna zaměstnancům pomoci. Paragraf 27 navrhované novely stanovuje povinnost správci konkursní podstaty, aby při zpeněžení podniku mimo dražbu přihlédl kromě výše ceny také k zájmu na zachování pracovních míst.
Poslanecký návrh přináší podnět ke zrušení přednostního uspokojování pohledávek státu, čímž pak zůstává větší prostor a větší částka ze "společného krajíce" na uspokojení ostatních věřitelů, a mzdy zaměstnanců jsou pohledávky první třídy a jsou uspokojovány nejdříve.
Co přináší zcela zásadního a co může pomoci zaměstnancům v tíživé situaci, a zároveň podotýkám znovu, že to musí být zaměstnanci, jejichž podnik je v konkursu, je otázka částečného rozvrhu. Ani tento částečný nebo předběžný rozvrh, chcete-li, vládní návrh neobsahuje. Podle předběžného rozvrhu je možné, stejně jako je tomu v zahraničí, již od okamžiku prohlášení konkursu uspokojit pohledávky zaměstnanců na mzdách.
Poslanecký návrh je zařazen na příští schůzi sněmovny, která začíná 18. ledna 2000, a troufám si tvrdit, že do konce ledna, tzn. ve druhém a třetím čtení po 18. lednu, novela zákona o konkursu a vyrovnání přijata bude. A to je myslím pozitivní sdělení pro všechny, kteří dnes za tento zákon demonstrují.
Moc mě mrzí, že situace byla tímto způsobem vyhrocena. Ale je-li diskuse nad zákonem o konkursu a vyrovnání vyhrocena jako souboj dvou pohledů na dnešní realitu, jako souboj pohledů na ekonomické řešení situace v naší zemi, pak mně nezbývá, než podat návrh, aby vládní návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání byl v prvním čtení zamítnut. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořila paní kolegyně Dundáčková. Nyní bude hovořit pan kolega Jaroslav Plachý, připraví se pan poslanec Ivan Pilip.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Zákon o konkursu a vyrovnání je určitě velmi důležitým zákonem, který by měl chránit především zájmy věřitelů před nezákonným chováním úpadce. Asi se všichni shodneme na tom, že tuto svou funkci plní zákon velmi těžkopádně a neúčinně, a z tohoto důvodu by bylo vhodné rekodifikovat nejen zákon, ale celé úpadkové právo.
Poslední významná novelizace zákona o konkursu a vyrovnání byla provedena počátkem roku 1998 v rámci tzv. "balíčků" a nepochybně to byl posun správným směrem. Novela např. zavedla povinnost právnických nebo fyzických osob v úpadku podat na sebe bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu v okamžiku insolvence nebo předlužení. Současně bylo v rámci balíčků navrhováno, aby nesplnění této povinnosti statutárními orgány bylo trestné.
Bylo pro mne tehdy velkým osobním zklamáním, když sněmovna trestnost tohoto bezesporu trestuhodného jednání neschválila, a je spravedlivé připomenout, že to bylo také, mimo jiné, díky odmítavému stanovisku sociální demokracie, obávající se řetězových kolapsů předlužených a insolventních bývalých státních podniků a hromadného zavírání statutárních orgánů těchto podniků.
Řešení, které navrhla vláda premiéra Klause, tak skončilo kdesi v půli cesty a staré tunelářské struktury mohly v podstatě nerušeně pokračovat ve své nekalé činnosti další dva roky.
***