(16.00 hodin)
(pokračuje Špidla)
Příprava zákona nebyla jednoduchá, neboť právní úprava těchto otázek u nás zatím neexistuje. Mohu však s potěšením konstatovat, že na obsahu zákona, který máte před sebou, se shodli sociální partneři, to je zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů, neboť příprava zákona probíhala za úzké spolupráce s odbory i za úzké spolupráce se zaměstnavatelskými svazy.
Návrh zákona definuje platební neschopnost zaměstnavatele, vymezuje pojem mzdových nároků, stanoví jejich maximální výši a limituje dobu pro jejich výplatu. Zakládá novou působnost i pravomoc úřadů práce a určuje proceduru jejich postupu při zjišťování částek nevyplacených mezd a jejich výplatu. Řízení by mělo být maximálně jednoduché a pro zaměstnance srozumitelné, na druhé straně by mělo bezpečně zajistit, že v případě výplaty těchto nároků nedochází jak ze strany zaměstnance, tak ze strany zaměstnavatele ke spekulativnímu chování.
V některých částech zákon navazuje na vládní návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání, který byl již vámi projednán v prvním čtení. Beze změn, které jsou v návrhu novely zákona o konkursu a vyrovnání, by nebylo možné uplatit ani zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. To je velmi důležitý procesní prvek, který bych chtěl ještě podtrhnout.
Schopnost a účinnost tohoto zákona je úzce vázána na projednání zákona o konkursu a vyrovnání. Jde například o institut předběžného správce, který podle vládního návrhu zákona může být zřízen na úřadu práce. Tento správce by měl zajišťovat komunikaci zaměstnavatele, které nevyplatil mzdy, s úřadem práce. Bez této spolupráce by úřad práce nemohl dlužné mzdy vyplatit zejména v těch případech, kdy zaměstnavatel, na něhož byl podán návrh na konkurs, s úřadem práce nekomunikuje a neplní povinnosti, které mu zákon ukládá, například sdělení o výši dlužné mzdy zaměstnance, údaje potřebné k daňovým a pojistným srážkám, k odvodům apod.
Návaznost a spojitost návrhu zákona, který máte před sebou k projednání, na vládní návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání mohu ukázat ještě na dalším příkladu. Poskytnutí dlužné mzdy úřadem práce je podle návrhu zákona vázáno na podmínku, aby byl podán návrh na prohlášení konkursu. Je to podmínka logická, protože je hlavní brzdou toho, aby zákon byl zneužíván spekulativně některými zaměstnavateli.
Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava zasahuje do dalších právních oblastí jako například odvody pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, odvody pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, důchodové připojištění apod., navrhuje se novelizace dalších zákonů, které upravují uvedenou problematiku.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, věřím, že předlohu zákona po projednání - nepochybně to bude velmi pečlivé projednání - podpoříte i vzhledem k tomu, že se jedná o zákon, který reaguje na reálnou situaci, je plně v souladu s evropským právem a je zcela zřetelně evropským právem vyžadován a je i součástí našeho přibližovacího procesu do Evropské unie.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji předkladateli místopředsedovi vlády Vladimíru Špidlovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Zdeněk Škromach. Prosím, pane kolego.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, myslím, že k tomuto zákonu zaznělo již hodně. Vím, že jsou i určité námitky, ale v zásadě princip, že za vykonanou práci by měla náležet mzda a že by to měl garantovat stát jako takový, je jednoznačná záležitost.
Je fakt, že vzhledem k rychlosti a potřebnosti celé této záležitosti není možné v tomto systému počítat s garančním fondem, který by se měl vytvářet. Přesto, jak je v zákoně uvedeno, úřady práce, které budou vyplácet tuto náhradu, budou moci uplatnit v rámci konkursního řízení tyto nároky vůči dlužníkům. Tím by se tyto prostředky měly vrátit zpátky do systému.
Navíc, jak je i uváděno v rámci příspěvku na politiku zaměstnanosti, platí zaměstnavatelé poměrně významnou částku do státního rozpočtu, ze kterého jsou potom tyto prostředky uvolňovány. Dalo by se říci, že určitý garanční fond je uvnitř rozpočtu vytvářen.
Už několikrát v minulosti v této sněmovně bylo konstatováno, že prostředky, které se odvádějí na politiku zaměstnanosti, nejsou vždy využívány pouze pro tento účel. Potom využití těchto prostředků pro tento účel v rámci aktivní politiky zaměstnanosti - a nakonec se s tím počítá i ve státním rozpočtu - je asi ten správný postup.
Co vnímám jako určitý problém, je otázka, která je v zákonu řešena poměrně podrobně, to je prokazování mzdového nároku. Mzda nebo plat je poměrně přesně specifikován v zákonu o mzdě nebo v zákonu o platu. Problém je ovšem v tom, že ve spoustě podniků a u spousty zaměstnavatelů není mzda sjednávána jako součást pracovní smlouvy, ačkoli by tomu tak mělo být. Na jedné straně dávám svou práci za určitých podmínek, na druhé straně za ni sjednávám určitou cenu práce. Většinou je tato cena práce určována ze strany zaměstnavatele jiným způsobem. Mám obavu, že ve způsobech prokazování situace, kdy zaměstnavatel nevyplácí mzdu, nebude ani přílišná jeho ochota, aby stanovil zaměstnancům odpovědně a podle opravdové výše potvrzení o výši nevyplacené mzdy. Bude tudíž úřad práce zřejmě využívat ustanovení, kdy nejsou přesně známy podmínky nebo výše nárokové mzdy, a tento nárok bude nižší. Je pravda, že zaměstnanec následně může uplatnit tento nárok, ať již soudní cestou, nebo v rámci konkursního řízení.
Určitá námitka se možná objeví i ohledně toho, že je možné vstoupit do tohoto systému ze strany zaměstnance i v situaci, jestliže byl podán návrh na konkursní řízení, nikoliv kdy už bylo konkursní řízení vyhlášeno. To je dáno i současnou situací, kdy mnohdy mezi návrhem na prohlášení konkursu a vyhlášením konkursu trvá celé měsíce a neuspokojení těchto nároků zaměstnanců je výrazným způsobem problémové. Pokud by tito lidé odešli z podniku, měli by problémy s uplatňováním svého nároku.
Lhůty, které stanoví, že je možné uplatňovat nároky pouze šest měsíců před vyhlášením návrhu na konkursní řízení, a to maximálně do tříměsíčního nároku ve výši jedenapůl průměrného výdělku v národním hospodářství, je dáno možnostmi finančních prostředků, které je možné na tyto účely použít. Měla by to být určitým způsobem mezní hranice pro situaci člověka, kterému by tímto způsobem nebyla vyplacena mzda.
Chci jen upozornit, že v případě nevyplácení mzdy má zaměstnanec právo ukončit pracovní poměr okamžitě s nárokem na dvouměsíční odstupné. Jestliže bude mít nárok na tříměsíční náhradu, zaměstnavatel, který nevyplácí mzdu, zřejmě nevyplatí ani odstupné, a tudíž to bude součást těchto nároků.
***