(11.40 hodin)
(pokračuje Klaus)
Táži se, kdo souhlasí s procedurálním návrhem pana poslance Brožíka.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 z přítomných 123 poslanců 111 pro, 3 proti. Návrh byl přijat.
Bod 41 přesunujeme za bod 96 a dostáváme se… Teď paní poslankyně Horníková.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Omlouvám se, pane předsedající. Nebudu dlouze zdržovat. Jenom chci upozornit, že v hlasování číslo 56 v návrhu na zamítnutí zákona jsem hlasovala pro zamítnutí a ve stenozáznamu je uvedeno, že jsem se zdržela hlasování. Nezpochybňuji hlasování. Jenom pro zápis. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano. Děkuji.
Dalším bodem programu je
42.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony
/sněmovní tisk 383/ - prvé čtení
Jedná se o pokračování přerušeného jednání, které jsme zahájili na 17. schůzi dne 3. listopadu. Vedli jsme tehdy obecnou rozpravu, která byla přerušena. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr spravedlnosti Otakar Motejl a zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Rujbrová. Táži se jich, zda chtějí v úvodu tohoto přerušeného jednání vystoupit. Ano, pan ministr. Prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážený pane předsedo, vážená Poslanecká sněmovno Parlamentu České republiky, na své 17. schůzi jste přerušili projednávání vládního návrhu novelizace trestního řádu, trestního zákona a dalších souvisejících zákonů s tím, že považujete za žádoucí využít vzniklého mezičasu v rámci prvého čtení k podrobnějšímu seznámení se s vládním návrhem a posouzení, do jaké míry jsou předkladatelem uváděná očekávání o dopadech této novelizace reálná.
Za předkladatele musím uvést, že výhrady, které odezněly před přerušením prvého čtení v rámci rozpravy k tomuto vládnímu návrhu, beru na vědomí s plnou odpovědností a vážností. Ministerstvo spravedlnosti využilo doby přerušení k dopracování řady analýz, které mají přispět k objektivní odpovědi na všechny vyslovené pochybnosti. Domnívám se, že bychom neměli být podezíráni z nějaké snahy zakrýt případné pochybnosti o pozitivním působení předkládaných návrhů novelizace a naopak ze snahy vyzvedávat její nesporné klady.
Kritéria hodnocení úspěšnosti fungování procesního předpisu jsou totiž poměrně jednoduše měřitelná a zastírání případných nedostatků návrhu, i když nevím, co by k takovému jednání mělo vést, by bylo velmi krátkozraké.
Nechci vás zatěžovat výčtem závěrů z analýz z dopadů předkládaných návrhů novelizací, protože dostatek prostoru k tomu poskytnou jednání výborů, případně další diskuse nad konkrétními otázkami při dalším projednávání návrhu v plénu Poslanecké sněmovny. Přesto mi dovolte, abych se ve stručnosti vyjádřil k dosavadnímu průběhu projednávání vládního návrhu a k námitkám, které v jeho průběhu odezněly.
Všechny dosud vznesené připomínky se týkaly především výlučně novelizace trestního řádu. Podotýkám, že vlastně zcela opomenut je s ním spojený návrh novely trestního zákona. Obecně jej lze charakterizovat jako pochybnosti, zda se podaří realizovat záměr zrychlit, zjednodušit, a tedy zefektivnit trestní řízení. Pokud se nemáme pohybovat v rovině pouhých domněnek, musím odpověď na uvedené otázky stavět z pečlivého hodnocení hlavních nedostatků stávajícího trestního řízení a všestranného posouzení navrhovaných změn. Takto i předkladatel ke zpracování návrhu přistupoval a v průběhu jeho dalšího projednávání předpokládám, že bude dostatek příležitosti k prověření, zda postupoval správně. Proto se nyní zaměřím jen na konkrétní připomínky, které zazněly ze strany některých pánů poslanců a paní poslankyň.
V prvé řadě se předkladateli vytýká, že chce zrušit vyšetřovatele, přestože svou činností přispívají ke zdárnému průběhu trestního řízení. Opakovaně musím zdůraznit, že vláda v žádném případě nemá v úmyslu stávající potenciál vyšetřovatelů zlikvidovat. Kdo se pečlivě seznámí s vládním návrhem a s připojenými návrhy novel zákonů, zjistí, že se se všemi vyšetřovateli nadále počítá. Co bude rušeno, jsou úřady vyšetřování a s tím související bariéry mezi dvěma součástmi jednoho organismu, součástmi policie, operativou a vyšetřovateli. Naopak se předpokládá, že státní zástupce a soud se na vyšetřovatele budou obracet i po podání obžaloby, zejména s požadavky na vyhledávání důkazů. Z tohoto důvodu nemá smyslu diskutovat o tom, kolik soudců má nahradit dosavadních dvaapůl tisíce vyšetřovatelů.
Další skupina připomínek se týká počtu stíhaných a zproštěných osob. Namítá se, že odstraněním síta, které dosud představují vyšetřovatelé, v podstatně větším rozsahu bude docházet k zahájení trestních stíhání, v postavení obviněných před soud a ke zvýšení počtu zproštěných osob. Návrh novelizace zde předpokládá výrazně vyšší pravomoci státního zástupce, od něhož lze na rozdíl od vyšetřovatele očekávat nesporně kvalifikovanější rozhodnutí. Je ovšem jenom otázkou, zda současný stav, kdy je před soud postaven každý sedmý pachatel trestného činu, je stavem ideálním a zda nízké procento zprošťujících rozsudků je hlavním hlediskem, podle kterého by měla být měřena úspěšnost našeho systému trestního řízení.
Další výhrady proti předloženému vládnímu návrhu se vztahují k přesunu dokazování z přípravného řízení do řízení před soudem. I když asi každý bude souhlasit s ústavním principem, že o vině a pochopitelně i o případném trestu má rozhodovat pouze soud na základě důkazů před ním a jím samotným provedených, v okamžiku, kdy se jedná o promítnutí této nesporně všeobecně uznávané ústavní zásady do praxe, se začnou objevovat návrhy nebo tendence, aby soud především rozhodoval na základě důkazů shromážděných v jiném řízení, než které sám provádí, v současné době v řízení přípravném.
Souhlasím s tím, že mechanický přesun dokazování od policejního orgánu na soud by vedl k vážným problémům soudního řízení. Něco takového však vládní návrh přímo nepředpokládá. Ten sice předpokládá, že dokazování bude v daleko širším rozsahu záležitostí stran a výrazněji budou poskytovat svoji činnost i povolání v obžalobě policejní orgány. Soud bude odbřemeněn od stávajícího těžkopádného způsobu protokolace, bude mít možnost upustit od dokazování některých nesporných skutečností, probírání se důkazy, které nemají pro posouzení věci podstatný význam, leč byly nadbytečně shromažďovány v přípravném řízení, a většinu méně závažné kriminality bude projednávat v tzv. zkráceném řízení. V neposlední řadě vládní návrh předpokládá, že v podstatně širší míře bude docházet k tzv. odklonům v trestním řízení, a vytváří pro to i přiměřené podmínky.
V souvislosti s výrazným omezením dokazování před podáním obžaloby byly dále vzneseny pochybnosti, zda na základě důkazů provedených v neprocesní formě bude moci státní zástupce rozhodovat o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci a zda vlastně nebude nucen podat obžalobu i v případech, kdy o její důvodnosti není přesvědčen.
****