(11.50 hodin)
(pokračuje Motejl)
Odpověď na tuto otázku je v podstatě jednoduchá. Státní zástupce bude rozhodovat na základě stejných podkladů, na kterých se již v současné době rozhoduje např. o odložení věci. Ani v těchto případech totiž nemá k dispozici důkazy provedené v procesní formě ani policie a ani státní zástupci to potom nepociťují úkorně.
Stadia řízení před soudem se týká i skupina připomínek, které poukazují na enormní přesun věcí od krajských soudů na okresní soudy, který vyvolává hrozbu zahlcení okresních soudů a omezení možnosti specializace. Stávajícím rozlišujícím kritériem pro určení příslušnosti soudu konat řízení v prvním stupni je především výše způsobené škody. Především dávám v úvahu, zda samotná výše škody je tím správným elementem, který by měl určovat tzv. specializaci. Požadavek specializace naopak se snaží respektovat vládní návrh tak, že do pravomoci krajského soudu jako soudu prvního stupně navrhuje svěřit především případy závažné hospodářské, bankovní a finanční kriminality, a to bez ohledu na výši škod. Pokud budeme diskutovat o možnosti zahlcení okresních soudů při realizaci přesunu agendy v předpokládaném rozsahu vládního návrhu, měli bychom k tomuto problému přistupovat se znalostí toho, že ve skutečnosti se jedná o přesun v průměru deseti věcí na jeden okresní soud během celého roku.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nefunkčnost stávajícího systému trestního řízení a jeho neschopnost adekvátně reagovat na současnou úroveň kriminality lze dokázat na řadě údajů o jeho výsledcích. Pokud byste se připojili k rozhodnutí vládní návrh novelizace trestního řádu a dalších zákonů odmítnout, nijak k řešení tohoto stavu nepřispějete. Jakémukoliv odpovědnému rozhodnutí o osudu vládního návrhu by i s ohledem na jeho obsáhlost a závažnost navrhovaných změn mělo předcházet jeho podrobné posouzení a zvážení všech dopadů navrhovaných řešení.
I z tohoto důvodu vám proto navrhuji, aby v rámci prvého čtení Poslanecká sněmovna přikázala tuto věc k projednání třeba většímu počtu svých výborů a vyčkala i jejich doporučení. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Táži se paní zpravodajky, zda chce vystoupit.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, již zde bylo zmíněno, že sněmovní tisk 383, tedy vládní návrh novely trestního řádu, zákona č. 141/61, a trestního zákona, zákona č. 140/61 Sb., projednáváme v prvém čtení opakovaně. Připomenu, že na listopadové schůzi bylo rozhodnuto o přerušení projednávání tohoto bodu poté, kdy v rozpravě řada poslanců vyslovila své pochybnosti o tom, zda justiční soustava je dostatečně připravena na tak radikální řez, kterým právě tato velká novela trestního řádu nepochybně bude a ke kterému má dojít ještě před avizovanou velkou rekodifikací trestního řádu.
Po přerušení projednávání tohoto bodu se společně s předkladateli a odborníky sešel ústavně právní výbor a nezbývá mi než konstatovat, že k jednoznačnému průsečíku názorů nedošlo. Předkladatelé obhajovali své stanovisko obsažené v důvodové zprávě, zástupci jednotlivých poslaneckých klubů kladli otázky, které vyplývají i z diskuse, která probíhá mezi odbornou veřejností, a měli jsme se možnost o tom přesvědčit např. na semináři, který minulý týden uspořádal v této sněmovně místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer. Mají názory odlišné. Musím konstatovat, že tyto názory se do jisté míry liší bez ohledu na to, který stupeň trestního řízení obhájci těchto názorů reprezentují.
Proto bych zde ještě ráda zopakovala některé otázky, které souvisejí především se závažnými dopady novelizace trestního řízení, a to z pohledu toho, co si vláda ve své důvodové zprávě od záměru této novely slibuje. Požadavky na změnu právní úpravy jsou ve vládním návrhu definovány, a já budu velmi zjednodušovat: výrazněji zjednodušit a zrychlit trestní řízení ve všech jeho stadiích, posílit význam řízení před soudem na úkor přípravného řízení, posílit postavení státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení a při rozhodování v této etapě řízení, umožnit v širší míře zachytit v procesní formě důkazy v případech, kdy ještě nejsou splněny podmínky pro stíhání konkrétní osoby, snížit finanční náklady, které stát vynakládá na trestní řízení, a v oblasti řádných a zejména pak mimořádných opravných prostředků více respektovat stanoviska stran řízení a umožnit tak za přesně stanovených podmínek přístup k Nejvyššímu soudu cestou dovolání.
A teď bych ráda položila některé otázky. Pokusím se na ně - ale podotýkám, že je to ryze z mého subjektivního pohledu - i částečně odpovědět. Dojde v důsledku navrhovaných změn ke zjednodušení a zrychlení trestního řízení? Nejvýznamnějším momentem, který by k tomu měl přispět, je diferenciace přípravného řízení a navazující diferenciace řízení před soudem. Je samozřejmě obtížné ji provést s ohledem na závažnost a složitost případů. Tady neplatí jednoduchá úměra, že závažnější čin je skutkově složitější a že pouze z tohoto důvodu by měly být voleny jiné procesní formy, stejně jako pokládám za určité zjednodušení domněnku, že posunutí některých forem dokazování z řízení přípravného do řízení před soudem zefektivní proces bez nežádoucího dopadu na jeho kvalitu.
V současné době na sebe navazuje práce policejního orgánu, vyšetřovatele, státního zástupce a soudu. Přitom každý z těchto orgánů představuje určitý filtr, který brání tomu, aby jednak nedocházelo k bezdůvodnému trestnímu stíhání, ale také tomu, aby trestní řízení na úkor práv dotčených osob nepokračovalo tam, kde se nepodařilo shromáždit podklady v takové kvalitě, aby bylo možné v konečném důsledku rozhodnout o vině a trestu konkrétního obviněného. Vedlejším efektem pak je to, že dochází k určité obraně před zbytečným zatěžováním dalších navazujících orgánů trestního řízení.
Tím, že návrh předpokládá vypuštění stadia vyšetřování, fakticky propouští i případy nedostatečně zdokumentované a v budoucnosti hůře prokazatelné do dalších stupňů systému se všemi důsledky, které z toho vyplynou. Lze očekávat, že jimi bude nejen zahlcení těchto orgánů, ale i zvýšená náročnost práce, kdy navíc větší časový odstup od spáchání činu povede ke snižování hodnoty dodatečně prováděných důkazů a v některých případech i k jejich ztrátě.
Otázka další. Lze očekávat vyšší kvalitu řízení? Dokazování budou v daleko širší míře provádět soudy, které nemají se zadokumentováním poprvé prováděných úkonů větší zkušenosti, nemluvě o časové náročnosti takové práce a již zmíněné neprůkaznosti některých skutečností vzhledem k odstupu od okamžiku, kdy nastaly. Zjednodušeně řečeno nelze podle mého názoru očekávat, že si svědek bude po několika měsících, než se případ dostane k soudu, pamatovat to, co je schopen vypovědět bezprostředně po spáchání trestného činu. Někdy pak jde záměr proti požadavku kvality přímo, a to například když chce omezit využívání znaleckých posudků ve prospěch tzv. odborných vyjádření.
***