(12.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
Podle dosavadního znění § 70 by takto uvolnění zaměstnanci mohli v orgánech EU či v nadnárodních společnostech trávit jen dobu kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu.
Mohla bych ještě dlouho pokračovat ve výčtu drobných chyb a problémů jak v navrhovaných změnách, tak v neřešených problémech praxe. Je zde např. problém zástupců zaměstnanců, který je výsostně politický, a odborníci od něho dávají ruce pryč a říkají: To je věc politiků. Směrnice umožňuje velkou volnost řešení informovanosti zaměstnanců zaměstnavateli. Ještě než byla novela napsána, měly být uskutečněny dohody politických klubů, protože vláda je menšinová. Doporučuji všem politikům, aby si řešení problematiky zástupců zaměstnanců v této předloze přečetli. Je to velmi zajímavé čtení a politici zvyklí na nejrůznější stupně voleb zde neomylně objeví čertovo kopýtko.
Další velký problém je naprostá neprovázanost se současně předkládanými novelami zákona o mzdě a zákona o platu a na druhé straně některé doslovně opsané pasáže z těchto zákonů a tím zdvojení ustanovení v normách, lajdácky provedené odkazy na pouhý zákon bez určení konkrétního paragrafu a formální chyby.
Pokud nebude vyhověno alespoň nejvážnějším připomínkám z praxe, které si každý z nás - a tedy i pracovníci z ministerstva - mohl několikrát přečíst v odborných časopisech, bude se pracovní právo praxi nadále vzdalovat, nebude dodržováno a bude oprávněně kritizováno, že brání podnikání, omezuje svobodu jednotlivce a porušuje Listinu základních práv a svobod.
Vím, že je třeba postoupit v zapracování evropských směrnic do našeho práva, a zde před námi leží příležitost, jak se dostat dál. Právě proto mi při čtení předložené novely stydla krev v žilách a kladla jsem si zoufalé otázky: Jak je možné, že se do zákoníku práce dostaly školácké chyby, vždyť velmi dobře vím, že na Ministerstvu práce a sociálních věcí je řada špičkových odborníků? Jak mohla novela projít složitým a zdlouhavým legislativním procesem vlády? Cožpak odbory nemají na to, aby si zaplatily špičkové právníky? Co dělaly zaměstnavatelské svazy a Hospodářská komora? Četli předlohu ti, kdo se za ni veřejně staví celou svou vahou a riskují svou dobrou pověst?
Představitelé Hospodářské komory, Svazu zaměstnavatelů a odboroví bosové se staví za tuto předloženou normu a dokonce se na parlament obracejí tu s prosbou, tu s hrozbou a žádají, aby na ní neměnil ani čárku, neboť je výsledkem křehkých dohod. Nezbývá mi, než velmi vážně pochybovat o jejich zodpovědnosti a profesionalitě. Podnikatelé, kteří jsou členy Hospodářské komory, by se měli přesvědčit na vlastní oči a novelu si prostudovat. Je k dispozici na internetových stránkách sněmovny.
Ani zaměstnavatelům, ani zaměstnancům novela neprospěje. Pokud mám jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nezbývá mi, než dát návrh na vrácení předlohy vládě k přepracování. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kolegové, je pikantní, že tleskají ti, kteří jinak při jiných vystoupeních příliš toho ve sněmovně neprokázali.
Prosím, rád bych přečetl seznam dalších přihlášených do obecné rozpravy. Prvním je pan poslanec Jaroslav Gongol, poté pan poslanec Miloslav Výborný, poté pan poslanec Stanislav Volák, pan Miroslav Ouzký a paní Eva Dundáčková. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, podle mého názoru lze považovat předložení novely zákoníku práce za krok pozitivní. Česká republika tak připravuje progresivní změny v pracovněprávních vztazích, které výrazným způsobem ovlivňují společenské klima.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče, mým úkolem je zjednat klid ve sněmovně pro každého z vystupujících bez ohledu na jeho stranickou příslušnost a obsah jeho vystoupení, je-li v souladu s pravidly, která jsme si stanovili pro jednání této sněmovny. Budu tak činit i v tomto případě a apeluji na všechny, kteří nechtějí sledovat toto jednání, aby opustili jednací sál. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Gongol: Děkuji, pane předsedající, myslím si, že jste správně vystihl, že i podle politického přesvědčení.
Nesouhlasím tedy se stanoviskem mé předřečnice a některé vývody pokládám doslova za scestné. Kritériem pravdy je praxe. Bylo by asi nejvhodnější, aby paní poslankyně si to ověřila v praxi jako zaměstnanec. Jde o obecnou rozpravu, tak si dovolím několik málo poznámek.
Lze jen litovat, že k tomu dochází až po pěti letech od poslední velké novely, a to ještě pod tlakem Evropské unie, což v podstatě potvrdil i pan ministr. V této souvislosti si dovolím již v prvním čtení upozornit sněmovnu na některé problémy předlohy a dále chci zaujmout stanovisko k vlastní přípravě novely i k deklarovanému konsensu sociálních partnerů, které je v této předloze glorifikováno.
Z pěti odborových centrál totiž, které zastupují asi 2 mil. odborově organizovaných zaměstnanců, jsou pouze dvě považovány za reprezentativní a mají možnost přes tripartitu ovlivňovat zákonodárství tohoto státu. Obdobná situace je i u zaměstnavatelů. Koneckonců o reprezentativnosti odborové organizace svědčí i 25% organizovanost zaměstnanců v České republice.
Přes deklarovanou shodu všech partnerů, údajně reprezentativních sociálních partnerů, považuje klub KSČM za nedořešené zejména tyto problémy, na které bych chtěl upozornit:
- Institut vnitřního předpisu při existenci rady zaměstnanců.
- Institut zaručené mzdy.
- Nominální úroveň a mechanismus valorizace minimální mzdy.
- Navržený model rad zaměstnanců.
- Absence kompatibility zákoníku práce s Evropskou sociální chartou.
- Absence kompatibility novely zákoníku práce s dosaženou úrovní kolektivního vyjednávání v České republice.
Institut vnitřního předpisu byl totiž zpracován v zákoníku práce před pěti lety jako konstruktivní reakce na klesající odborovou organizovanost a nedostatečný rozsah kolektivního vyjednávání. Při existenci reprezentativnější formy zástupců zaměstnanců je však původní dikce vnitřního předpisu historicky překonaná a současný mechanismus v jeho funkci nemá opodstatnění.
Přes významné snahy sociálně demokratické vlády obnovit ekonomické a sociální funkce minimální mzdy neodpovídá státem garantovaná cena práce nejen své původní konstrukci, ale ani minimálním reprodukčním nákladům pracovní síly a standardům evropské legislativy. Situaci je podle mého názoru nezbytné napravit.
Zásadně pak nemohu souhlasit s účelovou absencí příslušných ustanovení Evropské sociální charty a jejího dodatkového protokolu v novele zákoníku práce a s legislativní degradací kolektivního vyjednávání v České republice.
***