(13.20 hodin)
(pokračuje Dostál)
Zcela nově zavádí návrh zákona možnost prodloužení doby platnosti licence stávajícímu provozovateli vysílání.
A teď také to, co možná vzbudí velkou diskusi, vycházeje tentokrát z požadavků nikoli Rady Evropy, ale EU, navrhuje se regulace, koncentrace a křížení vlastnictví v oblasti rozhlasového a televizního vysílání s ohledem na co největší zachování plurality informací. Kromě případů přímé koncentrace, kumulace několika licencí jednou osobou, je řešena rovněž otázka nepřímé koncentrace, kdy dochází k propojování provozovatelů formou vlastnických podílů v několika sdělovacích prostředcích nebo prostřednictvím stejných osob, které zasedají ve statutárních orgánech několika sdělovacích prostředků.
Významnou část návrhu zákona tvoří obsahová regulace rozhlasového a televizního vysílání, která vychází ze směrnice Televize bez hranic. Zakázáno by mělo být vysílání pořadů podněcujících k nenávisti nebo násilí, z rasových, národnostních nebo jiných důvodů, zakázané jsou pořady, které oslavují válku či kruté nebo nelidské jednání a zacházení. Zvláštní důraz je přitom kladen na ochranu dětí a mladistvých před pořady, které by mohly ohrozit jejich tělesný, duševní nebo mravní vývoj. Určité pořady by proto neměly být vysílány mimo noční hodiny. I v takovém případě s upozorněním na jejich nevhodnost pro děti a mladistvé.
Stejně jako v oblasti periodického tisku zavádí se stejný režim, pokud se týká práva na odpověď. Ostatně tento zákon má - pokud se týká práva na odpověď - své paragrafy právě v tiskovém zákoně.
V souladu s předpokládaným přistoupením ČR k EU se zavádí rovněž zcela nová povinnost provozovatelů televizního vysílání - podporovat evropskou nezávislou tvorbu vysíláním stanoveného podílu pořadů evropské provenience, to je to, čemu se říká kvóty.
Při přípravě této části návrhu zákona bylo v maximální možné míře využito flexibility, kterou směrnice Televize bez hranic umožňuje. Podíl vysílacího času evropských děl by měla jednotlivým provozovatelům stanovit Rada v licenčních podmínkách, přičemž by měla přihlížet k postavení provozovatele na mediálním trhu. Tedy nakolik je při postavení té či oné televize možné přejít okamžitě na stanovené kvóty, nebo zda se na základě jistých překlenovacích termínů umožní, aby hlavně televize vytvořila podmínky pro vysílání evropské tvorby ve výši 50 %.
Česká republika požádala v rámci rozhovorů o přistoupení k EU o přechodné období v této oblasti pro kabelové a satelitní televizní programy. Důvodem této žádosti byla skutečnost, že původní televizní programy vysílané pouze prostřednictvím kabelových sítí nebo satelitů jsou obvykle specializované programy, u nichž je naplňování požadavků většinového zastoupení evropské tvorby obtížnější, než je tomu u celoplošných terestrických programů.
Návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání byl vládou schválen 5. ledna po projednání v legislativní radě vlády. Návrh zákona byl rovněž konzultován s příslušným generálním ředitelstvím Evropské komise. Všechny výhrady Evropské komise, jakož i připomínky odboru kompatibility Úřadu vlády byly do návrhu plně zapracovány tak, aby návrh mohl být předložen jako plně kompatibilní s příslušnými předpisy EU.
Protože předkládaný návrh zákona přispěje ke zkvalitnění právního prostředí pro rozhlasové a televizní vysílání a k harmonizaci českého práva v této oblasti s právem EU, žádám vás, abyste vládní návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, jakož i návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, propustili do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi Dostálovi za vystoupení. Nyní prosím o vystoupení zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Petra Plevu.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení pozůstalí, je s podivem, že mediální sféra je velmi významná, všichni to víme, bohužel mediální zákony a mediální problematika bývají v této sněmovně popelkou, nicméně je to jen povzdech, není to výčitka. Ono tomu asi jinak nebude.
Trochu netradičně bych chtěl poděkovat panu ministrovi, i když to už přede mnou udělal kolega Volák, ale ten tady není.
Chtěl bych mu poděkovat za to, že přistoupil k přípravě tohoto zákona, který je velmi důležitý, o kterém jsme se mnohokrát bavili jako kolegové, když on ještě nebyl ministrem, když jsme seděli v minulém volebním období v komisi pro sdělovací prostředky a společně jsme dospěli - s mnoha dalšími kolegy - k názoru, že zákon, který v současné době platí, je překonaný a nevyhovující a je potřeba ho novelizovat. Že je potřeba nejen ho novelizovat, ale možná vytvořit úplně nový zákon. A Pavel Dostál se tohoto úkolu jako nový ministr kultury ujal, myslím, že velmi zodpovědně, především tím, že utvořil pracovní skupinu, kam si nechal nadelegovat jednotlivými stranami zástupce, kteří se podíleli na přípravě tohoto zákona, že jednal i s tzv. mediálním panelem, tedy s těmi, kterých se tento zákon bude bezprostředně dotýkat.
Také bylo v podstatě splněno nějaké základní zadání, které expertní skupina dala ministerským úředníkům pro tvorbu tohoto zákona. Na začátku všech úvah totiž stály v podstatě dva modely, jak upravit rozhlasové a televizní vysílání u nás. Jeden model, který se používá ve velké části Evropy, a je to ten model, který používáme i my, že ten kmitočet je vlastnictvím státu a on ho za nějaký mírný, pouze správní poplatek v podstatě pronajímá nebo lépe řečeno dává téměř zadarmo k dispozici nějakému uchazeči. Anebo tzv. maďarský model, kdy tato licence je vždycky na dobu určitou vydražena, tudíž prodána, a pak je v podstatě na tu dobu určitou ten, který tu licenci vydražil, jejím majitelem.
Zvolit tuto základní koncepci je důležité pro to, jak má vypadat celý následující zákon. Jestliže totiž přistoupíme k prodeji licencí, pak je třeba mít zákon velmi tenký, který vymezí pár programových podmínek, např. že tam nesmí být brutální násilí, pornografie atd., co se však týče vlastnických vztahů a ostatních věcí, zákon o tom vůbec nemusí hovořit, ty se řídí normálním obchodním zákoníkem a není třeba k tomu mít speciální normu. Když si někdo něco koupil, může to samozřejmě prodat a zacházet s tím jakkoli podle občanského zákoníku.
***