(13.30 hodin)
(pokračuje Pleva)
Jestliže ale zvolíme model, že tyto licence se nebudou prodávat, ale de facto dávat zadarmo, tak aby někdo díky tomu, že dostane tuto terestrickou licenci, potom na této licenci realizoval svůj zisk, protože soukromé televize a soukromá rádia nevysílají proto, aby nás bavily, aby nám přinášely výchovu a vzdělání, ale především proto, aby vytvářely zisk. A také je to v pořádku a není na tom nic nemravného. Pak musíme skutečně uvažovat o tom, že musíme zabránit tomu, aby tato licence byla volně obchodovatelná, a to z jednoho velmi prostého důvodu. Kdybychom měli terestrických kmitočtů, které mohou dostat celoplošné televize nebo celoplošná rádia nebo jakákoli jiná rádia a televize neomezené množství, samozřejmě by to opět nebylo potřeba. Jestliže ovšem omezené množství těchto licencí existuje a jsou přidělovány na základě nějakých kritérií a tato kritéria většinou bývají programová, tak je nutné, aby také ten, kdo tuto licenci zadarmo dostane, ten program realizoval. Pak se totiž stává, že je soutěž o jistý televizní kanál, nějaký imaginární, a přihlásí se čtyři zájemci. Z toho tři předloží projekt na komerční televizi a jeden zájemce předloží projekt na veřejnoprávní televizi. I rada složená ze zástupců veřejnosti, především lidí intelektuálnějšího ražení, si řekne: To je báječné, abychom tady měli televizi, která bude dělat sociologické průzkumy a bude se věnovat vzdělávání mladé generace apod., to bychom tady ještě potřebovali. A proto bulvární televize, které nabízely zcela seriózně bulvární program, neuspějí a uspěje subjekt, který nabízel veřejnoprávní televizi. Ten subjekt potom začne vysílat bulvární televizi, ale nic se neděje.
Nebo další příklad. Pan XY chce žádat o licenci pro rozhlasové vysílání, ale protože už má těch vysílání několik, těch vysílačů několik, těch stanic několik, tak je jasné, že rada, aby byla zajištěna pluralita, by licenci ráda dala někomu jinému. I přihlásí se pan YZ, který tuto licenci dostane, protože je někdo jiný, dostane ji zadarmo a obratem ruky ji za velkou částku prodá tomu prvnímu pánovi XY. Jistě cítíte, že to také není zrovna čistá soutěž.
Proto je potřeba skutečně nějakým způsobem tento mediální trh regulovat. A v tomto jsme se i shodli v pracovní skupině a takové bylo zadání.
Ale pak zde je ještě jeden faktor. A tento faktor se jmenuje ona Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, nějaký ten mediacontroller, jak se říká v angličtině, který má kontrolovat, zdali se všichni na tomto trhu chovají slušně, a také má přidělovat licence. Ona má rozhodovat, který program je lepší a který program je horší, a podle toho se buď k žádosti postaví vlídně, nebo žádost zamítne. A tato rada dokonce může rozhodovat o změně licenčních podmínek, že jeden pán má krásné modré oči, a proto mu změnu z veřejnoprávní televize na bulvární povolí, ale ten pán, co na ni koukl škaredě, tomu změnu formátu rádia ze zpravodajského např. na hudební rádio nepovolí.
A my jsme se také dohodli, že tyto věci, jako je změna formátu programových podmínek, přistoupení nějakého investora, prodloužení licence a takovéto věci rada nemůže přidělovat a nemůže posuzovat volným správním uvážením. Musí být vytvořeny v zákoně podmínky: Pokud se chováš přesně podle tohoto zákona, nebyla ti udělena pokuta, dodržel jsi podmínky dané zákonem apod., pak musí být na všechny tyto věci, které jsem jmenoval, právní nárok.
Nicméně když jsem zákon otevřel - a měl jsem několik verzí, kde už se to docela blížilo tomu, a říkal jsem si, to bude potřeba trošku doladit ve druhém čtení - zjistil jsem, že tato zásadní podmínka, která je promítnuta v mnoha a mnoha paragrafech, splněna nebyla. A ještě ke své hrůze jsem zjistil, že model rady, na kterém jsme se dohodli, tudíž rada volená Poslaneckou sněmovnou, rada, která bude odvolatelná po dvojím neschválení zprávy, ale zpráva bude v zákoně vymezena, jak má vypadat, aby nemohl někdo jenom obyčejným politickým nátlakem říci, to ve zprávě není a má to tam být, a proto tě rado odvolávám, aby přesné povinnosti rady, i co se týče toho, co má připravovat Poslanecké sněmovně, byly vymezeny zákonem, tak přestože jsme se dohodli, že rada bude volena Poslaneckou sněmovnou, bude zvolen rotační princip, tzn. bude se po třetinách obměňovat, aby i v radě byla jakási možnost nějaké vnitřní kontroly, protože jak někdo sedí na nějakém místě, kde může rozhodovat v podstatě o miliardových částkách, jistě to vždycky zavání nějakým pokušením. A najednou jsme zjistili, že tato rada je v podstatě neodvolatelná, že není volena Poslaneckou sněmovnou, ale je volena sněmovnou, Senátem a prezidentem. Neschválení zprávy pro ni neznamená žádný důsledek. Tato rada je nekontrolovatelná. Je to orgán, který se v podstatě vůbec nedá kontrolovat, který nikomu nezodpovídá, je neodvolatelný.
A ještě ke své hrůze jsem zjistil, že tam přibyly kontrolní pravomoci této rady, které jsou na úrovni NKÚ, ale NKÚ vstupuje do podniků se státní účastí, tam, kde je buď státní účast, nebo jsou to státní instituce, nebo jsou tam státní peníze, dotace apod. A ani to ne ve všech případech. Ale tady se vstupuje do soukromých podniků, takže rada nebo zaměstnanec rady může přijít a v podstatě okopírovat si celý harddisk z počítače nějakého broadcastra, to mi připadá naprosto absurdní, a očekával jsem, že něco podobného bude vůči České televizi a vůči Českému rozhlasu, což bych přivítal, protože tam skutečně tečou veřejné peníze. Jsou to veřejné instituce, hospodaří s veřejnými prostředky a podle zákona o NKÚ NKÚ nemůže provádět kontrolu v České televizi a v Českém rozhlase. A přestože jsem se třeba já osobně snažil na výborech, aby Česká televize a Český rozhlas spadaly alespoň pod režim zákona o veřejném přístupu k informacím, ani pod tento režim nespadají.
Ale zde, v tomto zákoně, rada svou kontrolní činnost a kontrolní pravomoci má jenom vůči soukromým subjektům, ale vůči veřejným subjektům tyto pravomoci nemá, což je velmi překvapující.
Myslím si, že to, co jsem uvedl, jsou velmi závažné důvody. Mám tady připomínky rozepsané velmi podrobně, ale myslím si, že by bylo zbytečné vás jimi zatěžovat.
Formálně ještě vystoupím v rozpravě, abych přednesl návrh na vrácení tohoto zákona vládě k dopracování. Ale vím, že se v této sněmovně toto vrácení k dopracování používá jako eufemismus k zamítnutí. A já mohu prohlásit, že nechci tento zákon zamítat. Vím, že tento zákon je potřeba a že ministerstvo na tom udělalo kus práce, i když jsme si v lecčems nerozuměli, a že je potřeba, aby tento zákon spatřil světlo světa.
***