(15.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Poukazovali na odlišné podmínky provozování rozhlasového a televizního vysílání, vysílání celoplošného a regionálně omezeného, vysílání terestrického a kabelového. Po prostudování návrhu zákona mám pocit, že toto volání bylo do značné míry oslyšeno. Jinak si nedokáži vysvětlit např. navrhovanou aplikaci podobných licenčních kritérií na žadatele o licenci na provozování televizního vysílání a provozování kabelové televize.
Poznámka sedmá - otázka sankcí. Sankce zabírají v tomto návrhu zákona hned několik stránek. Zcela zde ale chybí možnost jakýchsi konzultací předem, které by přinesly účinný způsob, jak sankcím předcházet. Tato možnost je důležitá zvláště z důvodů diferenciace názorů a pohledů na některé sporné momenty - vyváženost informací, názorová pluralita, nestrannost, ohrožování mravní výchovy dětí apod.
Podotýkám, že mnou přednesené výtky na adresu předloženého zákona si v žádném případě nekladou nároky být vyčerpávajícím katalogem problémů této předlohy. Podotýkám také, že práce na tomto návrhu zákona je prací nesmírně složitou, nesmírně obtížnou a také prací nesmírně zdlouhavou.
Znovu ale připomínám fakt, že jednotlivé orgány sněmovny přijaly účast v rámci projednávání tohoto návrhu zákona, vzpomínám si na speciální výjezdní zasedání mediální komise, které se zabývalo také jeden den pouze návrhem, resp. věcným záměrem tohoto zákona, a musím konstatovat, že pouhé minimum připomínek, jak je mám v paměti, se ocitly v tomto návrhu zákona.
Stejně tak si myslím, že se ukazuje, že zcela zbytečně vznikl mediální panel za účasti všech významných soukromých, ale myslím, že i veřejnoprávních broadcasterů, a kritické připomínky, které z jejich úst zaznívají k tomuto návrhu zákona, mě vedou k tomuto závěru: musím konstatovat, že navrhovaný zákon obsahuje řadu ustanovení, která by ve svém důsledku spíše než k otevření, spíše než k pomoci českému mediálnímu trhu vedla k jeho odvázání, k jeho omezení, a z těchto důvodů si myslím, že mi nezbývá nic jiného, jakkoli se mi tento závěr neříká vzhledem k dobrým vztahům a k osobní úctě, které se u mne těší předkladatel, navrhnout této sněmovně usnesení, kterým by vrátila tento návrh předkladateli k přepracování.
Děkuji vám za vaši trpělivost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu místopředsedovi. Hlásí se nejdříve pan kolega Vidím, který nám dá informaci o právě proběhlých volbách (bod 129 - Změny ve složení Rady České televize).
Poslanec Jan Vidím: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky první volby prvního kola člena Rady České televize.
Bylo vydáno 174 hlasovacích lístků, odevzdáno pak 173 platných i neplatných hlasovacích lístků. Pro navržené kandidáty byly hlasy odevzdány takto: pro pana Josefa Morávka bylo odevzdáno 34 hlasů, pro pana Miloše Reicherta bylo odevzdáno 124 hlasů. V prvním kole byl členem Rady České televize zvolen pan Miloš Reichert. Tímto mu blahopřeji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Myslím, že pogratulujeme nově zvolenému. Rozumím tomu, že mu má být okamžitě předán dekret k podpisu, aby mohla rada v plném složení fungovat. Čili prosím, jestli mě slyší někdo z úřadu sněmovny, aby tak učinili.
Chce vystoupit pan poslanec Pleva jako zpravodaj (k bodům 56 a 57)? Ano. Prosím.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já jen velmi krátce, aby bylo učiněno proceduře zadost, zopakuji návrhy, které jsem podal jako zpravodaj. Musím je přednést v rozpravě, takže mé návrhy zní - vrátit návrh vládě k dopracování. Pokud tento návrh nebude přijat, prodloužit lhůtu po konzultaci a souhlasu ministra k projednávání zákona o 40 dní.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Pan poslanec Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, neobávejte se tohoto tučného svazku, já jsem ho sem nepřinesl proto, abych z něj předčítal slovo po slovu, jsou v něm pouze některé materiály, které využiji během své řeči k různým citacím. Jinak můj projev bude relativně krátký.
Chtěl bych využít tohoto návrhu zákona k ilustraci určitého typu sbližování českého a evropského práva, protože to je oblast, která především v posledních dnech se těší velké a nutno říci zasloužené pozornosti této Poslanecké sněmovny i nejrůznějších politických jednání, ať už bilaterálních, nebo ještě širších, a proto jsem velice rád, že kromě ministra kultury jako předkladatele je v tuto chvíli přítomen ve sněmovně i místopředseda vlády zodpovědný za legislativu. Je jen škoda, že zde také není přítomen pan premiér.
Budu se proto zabývat jen velice úzkou výsečí zákona, která se týká jeho hlavy IV nazývající se Podpora evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby, konkrétně § 73, který se týká jmenovitě podpory evropské tvorby.
Vřele souhlasím s tím, že v rámci sbližování českého a evropského práva se nelze vyhnout implementaci celé řady směrnic evropského práva do českého práva. Mezi tyto směrnice, na které je Evropskou komisí kladena mimořádná důležitost, jistě platí směrnice, které se týkají rozhlasového a televizního vysílání. Z nich je to především směrnice, která se nazývá lidově Televize bez hranic. Jinak je to směrnice Rady z 3. října 1989 č. 89/552 Evropských společenství.
V této směrnici, v její kapitole 3 v čl. IV, se praví doslova: Členské státy zajistí tam, kde je to proveditelné, a vhodnými prostředky, že vysílající subjekty vyhradí pro evropskou tvorbu ve smyslu čl. 6 majoritní podíl svého vysílacího času… atd. Tato proporce s přihlédnutím k odpovědnosti vysílajících subjektů vůči své divácké veřejnosti v oblasti informací… atd. by měla být zajištěna postupně na základě vhodných kritérií.
Já si o obsahu této směrnice myslím v podstatě totéž, co si myslí můj předřečník pan místopředseda sněmovny Langer. Nicméně nechci diskutovat o obsahu této směrnice, ale o její formě bez ohledu na to, zda já nebo někdo jiný souhlasí nebo nesouhlasí s obsahem. Je podle mého názoru nezbytné, mohl bych za sebe dodat bohužel, ale nebudu to říkat, tuto směrnici nějakým způsobem do českého právního řádu uvést. Tomu se nevyhneme.
Důležité proto je, jakým způsobem a jakou formou bude tato směrnice do českého právního řádu uvedena. Já musím konstatovat, že v právě předkládaném zákonu je znění příslušného § 73 odst. 4 podstatně odlišné od znění, které jsem tu přečetl já, resp., že některá slova, některé termíny, které jsou použity v původním znění této směrnice, se v našem přepisu, tedy v tomto návrhu, vůbec nevyskytují.
Dovolil bych si zopakovat ještě jednou ta slova, která v původním znění směrnice považuji za klíčová. Jsou to slova: Tam, kde je to proveditelné, vhodnými prostředky, postupně a na základě vhodných kritérií. Tato ustanovení, která jsem zde ocitoval, jsou důkazem poměrně značné flexibility směrnice. Není žádným tajemstvím, že o jejich znění byla a je v Evropské unii sváděna obrovská bitva. Byla sváděna v podstatě z velmi podobných důvodů, které tu naznačil pan místopředseda Langer, a není také žádným tajemstvím, že právě na základě těchto flexibilních ustanovení v dané směrnici ze všech států Evropské unie tuto směrnici v podstatě dodržují pouze Francie a Belgie a že ostatní členské země Evropské unie tuto směrnici nedodržují prostě z toho důvodu, že se řídí zcela doslovně těmi flexibilními ustanoveními, tzn., že argumentují, že to není proveditelné, nebo že to zajišťují postupně.
Když se podívám na znění vládního návrhu zákona, tak musím konstatovat, že na první pohled - možná, že mě pan ministr z tohoto omylu vyvede a že mi dokáže, že mé vidění je špatné - ale na první pohled musím konstatovat, že české znění je podstatně tvrdší a podstatně přísnější než znění směrnice ve znění originálu pocházejícího z Evropské unie.
***