(15.10 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Je tady poměrně značná kompetence svěřena radě - o tom už také hovořil můj předřečník. Nemáme tady žádné z ustanovení, o kterých jsem hovořil. Je to o to zvláštnější, že podíváme-li se do návrhu téhož zákona z loňského roku, konkrétně verze z 9. dubna 1999, která pravděpodobně byla verzí pracovní a nebyla nikdy dopracována a předložena do této sněmovny, tak tam některá tato ustanovení, která jsem citoval, jsou. Konkrétně, když budu citovat z tohoto návrhu z roku 1999, je tam třeba "v rámci podílu evropských děl v televizním vysílání jsou provozovatelé vysílání s výjimkou provozovatelů lokálního televizního vysílání povinni, tam kde je to proveditelné, a v souladu s podmínkami stanovenými radou… atd.".
V současném znění o proveditelnosti, o tom, že je k tomu zapotřebí použít vhodné prostředky, o tom, že by kvóty měly být dosahovány postupně a na základě vhodných kritérií, není bohužel ani slovo, naopak se praví v důvodové zprávě, že u provozovatele televizního vysílání ze zákona se předpokládá okamžité splnění tohoto požadavku, protože je už v současnosti plněn - což je pravděpodobně pravda - a u ostatních provozovatelů se předpokládá toto stanovení regulačním orgánem.
Já mám také vážné pochybnosti o tom, zda v tomto znění návrhu zákona i za podmínky, že to bude regulační orgán, tedy rada, která bude určovat rychlost a způsob dosažení požadované kvóty, je vůbec nějaká možnost se v tomto textu pohybovat, že je tam nějaká míra flexibility. Neříkám to všechno ze zlé vůle, neříkám to z důvodu, že bych chtěl za každou cenu potopit tento návrh zákona nebo tady demonstrovat, že jsem si prostudoval nějakou směrnici evropského práva. Říkám to z toho důvodu, že tady vedeme diskuse - nevedu je pouze já, ale i zástupci jiných politických stran. Myslím, že v podobném duchu tady vystupoval minulý týden předseda Unie svobody pan poslanec Kühnl. Vedeme tu diskuse z toho důvodu, že bychom byli velice rádi, aby se evropské směrnice převáděly do českého právního řádu pokud možno v té podobě, která by co nejvěrněji odpovídala originálu směrnic, tak jak jsou dány v evropském právu.
Myslím si, že podoba, která je méně vhodná a o kterou bychom neměli stát, je jakási vlastní domácí normotvorba úředníků ministerstev, kteří se domnívají, že směrnici adekvátním způsobem přepsali do českého jazyka, a kteří ji potom tady předkládají jako něco, co v zásadě odpovídá evropskému právu - což sice může být splněno - ale také se můžeme setkat s tím, že to např. odpovídá evropskému právu v tom smyslu, že směrnice je dvakrát, třikrát a možná vícekrát přísnější než to, co se po nás opravdu vyžaduje z Evropské unie.
O smyslu nebo nesmyslnosti požadavku na kvóty jsem už řekl, že tady nemíním diskutovat. Já myslím, že samotné kvóty nebudou v budoucnosti žádným velkým problémem nejen pro Českou republiku, ale ani pro jiné země Evropské unie prostě z toho důvodu, že se dá předpokládat, že v dohledné době budou stejně zrušeny. O to více vyniká absurdnost požadavku, že se po nás chce, abychom je zaváděli do našeho právního řádu ve chvíli, kdy v horizontu několika let lze předpokládat jejich zrušení mimo jiné v důsledku nástupu digitalizace televizního vysílání, mimo jiné v důsledku toho, že od 1. ledna 2011 umlknou v zemích Evropské unie - předpokládám, že v té době už bude Česká republika členskou zemí - všechny analogové vysílače a veškeré televizní vysílání bude převedeno na digitální, což kapacitu v jednotlivých frekvencích pravděpodobně až zešestinásobí. Zřejmě si někdo těžko dokáže představit, jak při takové nabídce vysílacích možností by vůbec bylo možno toto vysílání nějakým způsobem regulovat.
Pokusil jsem se ukázat na jednom konkrétním příkladu, že i dobře míněná snaha nemusí být vždy korunována úspěchem. Chtěl bych slyšet z tohoto místa od pana předkladatele vysvětlení, proč bylo použito podstatně odlišných textací v českém návrhu tohoto zákona, než jaké jsou použity v příslušné směrnici Evropské unie. Domnívám se, že tento návrh zákona nám mimo jiné může posloužit jako jakýsi příklad toho, co rozumějí různí poslanci různých politických stran tím, když říkají, že by chtěli od vlády určité záruky, že směrnice evropského práva budou převáděny do českého právního řádu nikoliv v nadsazené podobě, nikoliv v multiplikované nebo násobené podobě, ale přesně v té podobě a přesně v tom požadavku, který se po nás skutečně žádá.
Děkuji vám za pozornost a ještě jednou opakuji, že bych byl rád, kdybych se alespoň u části otázek dočkal přesvědčivé odpovědi.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, mám jen jednu faktickou poznámku. Varuji před přílišným optimismem, pokud jde o nastupující digitalizaci. Zatím má Česká republika v podstatě vyjednaný pouze jeden digitální multiplex, což jsou čtyři celoplošné televizní stanice.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Slovo má pan poslanec Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání je zákon, jehož důsledky pozná každý občan této republiky na vlastní kůži, protože téměř každý občan více či méně poslouchá televizi, poslouchá rozhlas, a tento zákon by měl upravit vysílání pro nejbližší dobu tak, aby odpovídalo podmínkám roku 2000 a dále, a nikoliv době svého vzniku, době, kdy situace na českém mediálním trhu byla úplně jiná, než je dnes.
Já bych chtěl k tomuto zákonu rovněž říci pár slov, která nebudou vždy jen pozitivní, ale pan ministr i kolegové, kteří se mnou pracují ve výboru i v mediální komisi, vědí, že jsme na toto téma diskutovali mnohokrát a že sjednotit názory není jednoduché ani v malém kolektivu lidí, natožpak zřejmě v celé Poslanecké sněmovně.
Byla už tady řeč - hovořil o tom pan zpravodaj Pleva a stejně tak se o tom zmínil pan místopředseda Langer - o tom, že podoba tohoto zákona vznikala poměrně dlouhou dobu a v poměrně rozsáhlé skupině lidí, jakési smíšené komisi, kde pracovali odborníci Ministerstva kultury, kde byla celá řada odborníků nestranných, kde byli zástupci nejrůznějších médií. Měli možnost se zúčastnit i poslanci a mohu říci, že se aktivně účastnili poslanci různých politických stran zastoupených v této sněmovně. Že v konečné podobě zákon vypadá tak, že zřejmě ani jeden z nás, kdo jsme se na něm nějakým způsobem podíleli, není spokojen, je právě ona otázka konečného zadání, které muselo nějakým způsobem převládnout.
Pan místopředseda Langer tady upozornil na některé momenty, které mu na tom zákoně vadí. Kdybych shrnul i to, co říkal kolega Pleva, i to, co probíhalo v diskusi v mediálních skupinách, myslím si, že problémů není příliš, ale jsou velmi jednoznačné.
***