(18.00 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji.
Dalším bodem je
63.
Návrh poslanců Jiřího Payna a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 401/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 401/1.
Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů poslanec Jiří Payne bezprostředně poté, co se vrátí do jednacího sálu a atmosféra v tomto sále se zklidní, i když v tuto chvíli ti, kteří chtějí hlučet a nechtějí opouštět jednací sál, tak mohou činit.
Slovo má pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, vážená sněmovno, všechny státy cítí potřebu bránit se proti určitým hnutím, která narušují samu podstatu pokojného soužití občanů, bránit se hnutím, která propagují nenávist jako svůj program, jako svůj cíl. Důvodů k této nenávisti může být celá řada.
Obrátíme-li se do historie, zjistíme, že analogická ustanovení najdeme již v minulém století v trestních zákonech, kde jsou tyto věci upravovány rozličným způsobem, kdy podstatou nenávisti zpravidla tehdy byly označovány náboženské důvody, protože -
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče, omlouvám se. Poprosil bych hlouček hlučících kolegů, aby se rozpustili. Poprosím všechny, kteří nemají v úmyslu sledovat vystoupení zástupce navrhovatelů, aby opustili jednací sál.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Payne: - protože jsme tu měli v oněch dobách konfesijní stát. Na druhé straně se ukázalo, zejména po zkušenostech v Evropě ve století 20., za druhé světové války zejména, že mohou být vygenerovány různé nové myšlenkové směry, které ohrožují samu podstatu státnosti jako takové, které propagují principiální nenávist, která víceméně nemůže skončit ničím dobrým, a zkušenosti naznačují, že zpravidla vede k občanské válce.
V důvodové zprávě předloženého tisku máte dokonce ocitovány příklady takových norem a genezi toho, jak se vyvíjely dva paragrafy nebo dvě ustanovení trestního zákona, která v této věci regulují a snaží se to regulovat způsobem přiměřeným současné době, zákaz hnutí, která se vyznačují právě takovýmito rysy nenávisti.
Problémem je, že spíše z procedurálních důvodů počátkem 90. let ve Federálním shromáždění došlo ke schválení znění, které je svým způsobem rozporuplné. My máme podobná ustanovení v trestním zákoně na dvou místech - v § 198 a) a v § 260.
V původním znění máme výčet důvodů k rasové, třídní, náboženské nenávisti odlišně upravený než v § 260. Teď se dostáváme do oblasti, kdy soudci, policie, státní zástupce jsou v problematické situaci, protože při aplikaci tohoto paragrafu musejí vlastně výkladem dohánět to, že zákonodárce ve Federálním shromáždění počátkem 90. let pravděpodobně myslel, že výčet na obou místech má přibližně zahrnovat totéž. To je jedna z věcí, proč je potřebné novelizovat trestní zákon na těchto dvou místech, abychom sjednotili textaci na obou místech, kde v jednom případě je to podněcování k nějaké nenávisti, ve druhém případě je to přímá podpora a propagace takového hnutí, které nenávist šíří. Prvním důvodem je odstranění nejasností ze stávajícího zákona.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče. Chtěl bych poprosit paní kolegyni Fischerovou, jestli by mohla zaujmout své místo a vyslechnout úvodní slovo pana navrhovatele. Děkuji. Prosím.
Poslanec Jiří Payne: Druhým důvodem je, že definice některých těchto pojmů se mírně posunula. My jsme např. původně měli po válce v našem zákoně přímo obsaženo na jednom místě slovo "fašismus", které ovšem zásahem Ústavního soudu právě také v 90. letech ze zákona vypadlo. Takže na jednom místě slovo "fašimus" máme použito, na druhém ho nemáme použito.
Otázka zní při aplikaci a při soudní praxi, jak tomuto slovu rozumět, protože fašismus v té podobě, jak byl znám z doby druhé světové války, dnes neexistuje. Pokud existují nějaká jiná hnutí, která navazují na tyto myšlenky, tak je to neofašismus, a jde o to, zda chceme v trestním zákoně držet sice originální slovo druhé světové války, které ovšem dává záminku obhájcům v takovýchto případech, protože říkají: "Souvislost mezi tímto hnutím a fašismem jako takovým ve druhé světové válce není prokázána. Podobnost je čistě náhodná." Já se domnívám, že podstatou tohoto ustanovení trestního zákona je, aby všechna hnutí, která jsou obdobného charakteru - mohou se jmenovat libovolně, mohou to být různé neo- nebo pseudofašismy, ale přesto podstata je stejná, je to nenávist vůči určité skupině obyvatelstva - tak aby byla stejným způsobem zakázána.
Důvod, proč vlastně chceme zakazovat takové hnutí, je ten, že nenávist jako taková vůči určité skupině obyvatelstva ve své podstatě znamená upírání základních lidských práv této skupině. A my jsme v loňském roce měli jisté problémy s rasismem v České republice, a to je také jeden z důvodů, který mě vedl k tomu, abych se zabýval tímto tématem, neboť se domnívám, že zpřesnění normy v tomto bodě může být i jistým symbolem pro zahraničí, že tuto problematiku hodláme přiměřeně upravit potřebám současné doby.
Pokud jde o důvody nenávisti, které mohou existovat, tak změna spočívá v tom, že návrh zákona vymezuje v podstatě čtyři důvody k nenávisti. Nenávist může být národnostní - a známe příklady např. z bývalé Jugoslávie, kde na základě takových národnostních rozporů vznikly občanské války; mohou to být důvody rasové - a s rasismem jsme se u nás setkali v různých podobách; mohou to být důvody také třídní nenávisti, a to svým způsobem navazuje volně na vypořádání se s minulým režimem. Pokud vím, tak nikdo se k odkazu minulého režimu dnes nehlásí, tudíž mám za to, že třídní nenávist můžeme považovat za součást odkazu minulého režimu, který nemá v demokratické společnosti co dělat.
Poslední, čtvrtou kategorií, která může být příčinou takové nenávisti, je nenávist náboženská. A já si myslím, že i to je problém, mohli bychom zase citovat příklady ať už z Blízkého východu, nebo z jiných míst na světě, kde k náboženské nenávisti stále dochází, a není vyloučeno, že nemůže vzniknout i u nás. Ostatně lze doložit i na příkladech některých náboženských společností, které jsou u nás řádně zaregistrovány, že provádějí činnost, která má charakter nenávisti vůči jiným náboženským skupinám. Tam si myslím, že je skutečně na pováženou, abychom se snažili zabezpečit všem občanům rovná práva při využívání jejich náboženské svobody.
Dalším důvodem, proč se domnívám, že je potřeba zpřesnit tuto úpravu, jsou mezinárodní normy, protože v některých věcech jsme vázáni určitými konvencemi mezinárodního práva, které nás zavazují, abychom určité projevy nenávisti tohoto druhu stíhali v trestním zákoně. A já se domnívám, že tuto normu je také třeba brát v úvahu, a myslím si, že při projednávání ve výborech se můžeme této problematice věnovat mnohem podrobněji.
***