(18.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Nemyslím si, že je správná argumentace - a to říkám k připomenutí těm kolegům, kteří tu byli už v minulém období, kdy na tyto mé námitky pan poslanec Mašek říkal - že je dobře, když se trestní zákon mění po jednotlivých ustanoveních, protože on aspoň dobře ví, že pro jedno ustanovení, pro jednu změnu být může a pro druhou nikoliv. Takto se ovšem podle mého soudu se základními kodexy nakládat nemá. Myslím, že bychom ani my v této praxi neměli pokračovat. Moje stanovisko v této věci je takové, že pokud by většina poslanců měla za to, že tento návrh je obsahově správný, potom by se měl jako pozměňující návrh stát součástí té velké změny trestního zákona, kterou jsme na této schůzi už projednávali. To je jedna věc.
Druhá věc je obsahová stránka tohoto návrhu. Vláda myslím správně poukazuje na to, že pojem "třídní" se v žádném trestním zákoně neobjevuje a že bychom zaváděli ideologickou kategorii jako kategorii právní. Vím a sám jsem to zažil a zažil jsem řadu diskusí už v polistopadovém období, když jsme zvláštním způsobem měnili normální kategorie právního řádu a zaváděli jsme určité novoty, ale nemyslím si, že to je dobře. V tomto smyslu nemyslím si, že je dobře, kdybychom i tady měnili tradiční kategorie trestního práva způsobem, který nám dá zase zvláštní originalitu, ale v právu o originalitu podle mých zkušeností zrovna není účelné příliš stát.
Chtěl bych říci, že navrhovatelé se nevypořádali také s jednou podstatnou věcí, která při změně jakéhokoliv zákona je důležitá. Totiž zda dosavadní úprava působí nějaké potíže v praxi a zda ty potíže jsou toho druhu, že se nedají řešit výkladem soudu při aplikaci určitého ustanovení, anebo nikoliv. To, co kolega Payne jako navrhovatel říkal, jsou prostě úvahy ideologické, ale neřekl tady jediný argument, že dosavadní úprava - byť prosím jsem ochoten uznat, že není zcela logicky ideální, jednotná - působí potíže. Možná že spíš působí potíže to, že na rozdíl od některých jiných zemí není popírání holocaustu uznáno jako trestný čin a že to vyvolává u nás potíže. Ale nesetkal jsem se s žádným argumentem ze strany navrhovatelů, že by ustanovení, která kritizují jako nedostatečná, působila v praxi vyšetřovacích orgánů a soudů nějaké komplikace. To je vážný argument, protože změny zákonů se dělají z důvodů praktických, mají řešit reálné problémy, které jsou v zemi. Nemají být prostředkem ideologických konstrukcí.
Jsou v jiných zemích v trestních zákonech určitá ustanovení, která jsou daleko širší než to, o čem hovoří kolega Payne, a to proto, že tato ustanovení chtějí postihnout komplex problémů, který může vznikat v souvislosti s jistou negativní činností vůči určité skupině obyvatelstva. Tato skupina obyvatelstva je určena abstraktně, protože zdaleka takovou skupinu nelze redukovat na třídní původ nebo nelze ji omezovat třídně, protože i z hlediska sociologické teorie je pojem tříd vágní. Ale takových společenských skupin, kterých se může týkat určitá činnost prohlašovaná za trestnou, může být mnohem více.
Uvedu příklad rakouského trestního zákona a potom trestního zákona Německé spolkové republiky. V rakouském trestním kodexu v § 283, který hovoří o podněcování, se hovoří o skutkové podstatě tohoto trestného činu, jež spočívá v tom, že pachatel vyzývá k jednání nebo podněcuje k němu způsobem, který je schopen ohrozit veřejný pořádek. Vyzývá tedy k nenávistnému jednání proti v tuzemsku nacházející se církvi nebo náboženství, společnosti nebo proti určité skupině, rase, národu, národnosti nebo státu. Pak je tam ještě další pokračování.
Německý trestní zákoník v § 130 hovoří o tom, že jako rozeštvávání národa se trestá jednání, kterým pachatel napadá lidskou důstojnost jiným způsobem, který je způsobilý rušit veřejný mír tím, že podněcuje k nenávisti proti částem obyvatelstva, vyzývá k násilným nebo svévolným zákrokům proti nim nebo je uráží, zlomyslně znevažuje nebo hanobí. Tady se hovoří o skupině obyvatelstva v Německu. Protože německá trestní nauka a zejména německá trestní justice jsou velmi důkladné a existuje tu bohatá judikatura, tak se v souvislosti se společenskou skupinou se hovoří třeba i o vojácích. A prohlašování třeba "vojáci jsou vrazi" se považuje za protiprávní jednání. V souladu s tímto zákonem lze to tedy trestat jako útok proti skupině obyvatelstva.
To říkám jako věcné námitky proti této konstrukci, protože ve srovnání s tím, jak jsou tyto věci koncipovány v trestních zákonicích v jiných zemích, tento návrh neobstojí.
Jestliže si podrobněji přečteme důvodovou zprávu, myslím, že dospějeme k závěru, že to skutečně žádná důvodová zpráva není, že to je zvláštní ideologický - rád bych řekl pamflet, ale protože jsem tam osobně dotčen, tak od tohoto slova ustupuji - konglomerát ideologických, účelově užitých argumentů. Chci říci, že se tam užívá metody, která byla právě typická pro propagandu starého režimu, totiž argumentace spočívající v tom, že se různé citáty účelově vytržené kladou do určitého celku, který má něco prokázat. To je metoda, která byla právem odsuzována jako nefér argumentace, protože určité názory, určitá argumentace má vždycky také svou historickou souvislost, svůj historický kontext. A jestliže je z tohoto kontextu vytrhována, není to argumentace správná, odporuje to základním postupům, které jsou vyžadovány při práci s určitými prameny. A v tomto směru autoři s historickými prameny nepochybně pracují, dovolávají se třeba spisů Karla Marxe.
Chtěl bych říci, že navrhovatelé se dopouštějí něčeho, co je nepřípustné, protože jestliže hovoří o tom, že se užíval pojem "likvidace třídy", a ztotožňují pojem "likvidace třídy" se stalinskými čistkami, pak je to skutečně nepřípustné teoretické zjednodušení, protože v socialistické teorii, v socialistických programech likvidace třídy znamená zrušení jejího společenského postavení, ale samozřejmě nikdy se tím nerozuměla fyzická likvidace jejích příslušníků. V tomto případě nejde o pouhé ideologické zjednodušení, ale jde o něco, co slouží určitým jednoznačným cílům, které jsou odůvodňovány způsobem podle mého soudu nepřijatelným.
Ke zprávě bych chtěl říci ještě jednu věc. Navrhovatelé věnují velkou pozornost některým mým pracím, které jsem psal v 50. letech.
***