(9.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Změny v této verzi obsažené jsou způsobeny upřesněním makroekonomických indikátorů a vývoje ekonomiky, to znamená, že se jedná mnohem více o upřesnění návrhu státního rozpočtu než o jeho přepracování a změnu systémového přístupu.
Rovněž k otázce Konsolidační banky si dovolím odkázat na vystoupení předsedy poslaneckého klubu ODS při rozpravě ze dne 8. prosince, kde celkem pregnantně vysvětlil, proč je pro ODS nepřijatelné podpořit návrh rozpočtu, který nemá v bilanci obsaženou ztrátu Konsolidační banky. S těmito argumenty souhlasím, proto je nebudu opakovat a beru si je za své.
Za co bych chtěl předkladateli poděkovat, je snaha o poměrně korektní analýzu sešitu H mandatorní výdaje. Ten byl skutečně přepracován velmi podrobně, bohužel zůstává otázkou, proč se tak stalo až teď a nikoliv 31. 5., jak požadovala sněmovna svým usnesením. Samozřejmě v této analýze zůstává nezodpovězená otázka řešení tohoto nejpalčivějšího problému státního rozpočtu.
Státní rozpočet je nezbytné hodnotit v kontextu rozpočtové politiky. Není možné předkladatele hodnotit podle toho, jak v rámci limitů a mantinelů se vypořádal s úlohou zpracování státního rozpočtu, ale je nezbytné hodnotit ho právě podle limitů a mantinelů, které vytváří rozpočtová politika vlády, která je vedle ekonomických možností země limitující pro sestavení státního rozpočtu.
Roční časový prostor, který vláda měla pro provedení nezbytných systémových změn, aby šly další návrhy státního rozpočtu sestavit jinak, vláda promarnila a seznámila nás se svou střednědobou rozpočtovou politikou v dokumentech, které máme k dispozici, které se nazývají "Střednědobý fiskální výhled do roku 2005 a analýza dluhové služby". Z těchto dokumentů můžeme přečíst, že za dobu funkčního období vlády je předpokládáno navýšit státní dluh více než dvojnásobně, ze 194 mld. Kč, které vláda zdědila, na 448 mld. Kč, u kterých předpokládá, že jimi bude státní dluh zatížen na konci funkčního období vlády. Nepředpokládá rovněž snižování daňové zátěže občanů.
Bez nezbytných systémových změn, bez zásadní změny rozpočtové politiky v oblasti daňových sazeb, v oblasti penzijního systému a v celém balíku povinných mandatorních výdajů se skutečně tato prognóza naplní, a připočteme-li k tomu zátěže, které mají veřejné finance na garancích státního rozpočtu a na fondech, obáváme se čísla, které je téměř dvojnásobné oproti předpokládanému státnímu dluhu ve výši 448 mld. Kč.
Postupné snižování deficitu státního rozpočtu v následujících letech - nebude-li doprovázeno nezbytnými systémovými změnami a změnou rozpočtové politiky, nebude ničím jiným než účetní ekvilibristikou, která bude převádět zadlužení veřejných financí mimo bilanci státního rozpočtu, ale stejně tak jako tak jednou do státního rozpočtu vyhřezne.
Podpora rozpočtu tedy je podporou rozpočtové politiky, která po dobu funkčního období vlády zadluží Českou republiku více než dvakrát, nepředpokládá snížit daňovou zátěž občanů a bude odsávat úvěrové prostředky z privátní sféry. Toto je rozpočtová politika, kterou křesťanští demokraté nemohou podpořit. Ve svém programu máme explicitně uvedeno, že budeme usilovat o postupné snižování deficitu veřejných rozpočtů. Toto je rozpočtová politika, která deficit veřejných rozpočtů eskaluje.
Volební program chápeme jako smlouvu s voličem a smlouvu s voličem nemůžeme porušit výměnou za jakékoliv výhody. Slýchával jsem - není to tak dávno - jednu ze současných dvou vládních stran říkat svým voličům "hlavu vzhůru, nezadlužená budoucnost". Bude-li tento rozpočet podpořen, doporučuji modifikaci, která by měla znít asi takto: Zadlužíme vám sice budoucnost, ale hlavu vzhůru, my na tom něco získáme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil kolega Kalousek. Nyní se ujme slova pan kolega Svatomír Recman, připraví se pan kolega Ransdorf.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, vystupuji v krátké době již potřetí k tématu státního rozpočtu na rok 2000. Chci z tohoto místa potvrdit i aktuálnost závěrů obou mých předchozích vystoupení.
Chtěl bych se v úvodu mého současného vystoupení opřít o některé publikované výsledky plnění státního rozpočtu za rok 1999, neboť slouží jako výchozí základna pro rozpočet letošního roku a od očekávané skutečnosti loňského roku se odvíjí dynamika přírůstků rozhodujících ukazatelů projednávaného rozpočtu. Jedná se zde zejména o naplnění příjmové stránky. Z mého pohledu jsou publikované výsledky za rok 1999 podstatné i proto, že klub KSČM podpořil loňský státní rozpočet a zároveň jeho plnění má přímou vazbu k projednávanému rozpočtu na letošní rok.
Zatím publikované předběžné výsledky nasvědčují tomu, že státní rozpočet za loňský rok byl - jak se říká - v globálu splněn. Důvody vidím především na straně úspor výdajů. Například příjmy zaznamenaly výpadek 2,5 %, výdaje byly oproti schválenému státnímu rozpočtu nižší o 3,3 %.
Potěšitelné na tom je, že dynamika příjmů státního rozpočtu se v posledních měsících loňského roku zrychlila, především v důsledku zatím velmi mírného oživení ekonomického růstu. Toto oživení mělo jen málo společného s veřejnými výdaji, o něco více však s domácí poptávkou. Bylo taženo především exportem zboží v důsledku příznivějšího vývoje západoevropské poptávky. Již víme, že výrazně klesla roční míra inflace na 2,1 % po úrovni 10,7 % v roce 1998. Musím však konstatovat, že současný způsob měření inflace ji značně vylepšuje.
Koncem loňského roku již inflace začala opět růst a značně vzrostla v lednu letošního roku zejména v důsledku další deregulace cen energií.
Rekordně vzrostla nezaměstnanost - ze 7,5 % koncem roku 1998 na 9,4 % koncem roku 1999. Po odečtení sezónních vlivů, jak je vykazuje Český statistický úřad, vykazuje dokonce úroveň 9,6 %.
Státní rozpočet již druhý rok skončil deficitem 30 mld. Kč, tedy proti schválenému rozpočtu o 1,4 mld. Kč menším. Od roku 1996 končí rozpočty s deficitem, a je to již celkem 80 mld. Kč dluhu.
***