(15.30 hodin)
(pokračuje Payne)
To je bezpečnostní charakteristika kontextu, o kterém hovoříme. A kdyby kterákoliv z těch dvou zemí - Írán nebo Irák - získala dominanci, povede to k neblahým následkům. Na druhé straně, kdyby se rozpoutaly závody ve zbrojení mezi těmito dvěma zeměmi, povede to také k neblahým důsledkům. Taková je situace. Zvítězí-li Írán, bude-li Írán mít jaderné zbraně, bezesporu Irák si je opatří vzápětí také. A obráceně.
Položme si tedy první otázku: Je Írán bezpečnou zemí? Teď se nejedná o dodávky škodovek nebo dodávky volných jiných obchodních produktů. Teď se jedná o bezpečnost z hlediska zbraní hromadného ničení. Za prvé si musíme uvědomit, že Írán má zcela jiný politický systém, než jak jsme zvyklí my si představovat stát. Společnost je založena na islámské, zejména šíitské větvi tradice a společnost, "Ummá", Obec věřících je nadřazena politickému systému. Jedná se o konfesní stát, o teokratický systém, který má naprosto jiné pojetí lidských práv, jiné pojetí demokracie nebo politického zřízení, než jak jsme zvyklí. A má také zcela odlišné pojetí zahraniční politiky, než jak bychom my očekávali.
Ačkoliv v čele státu politicky jakoby stojí prezident, v současné době je to relativně proreformní politický vůdce Mohammad Chátamí od roku 1997, ve skutečnosti nejvyšší náboženskou autoritou je ajatolláh Alí Chameneí, který stojí nad politickým systémem. On si jmenuje svého pověřence, který stojí nad všemi soudy, všemi soudními rozhodnutími, i nad ministrem spravedlnosti, a má právo kterýkoliv soudní rozsudek změnit.
Jenom pro ilustraci toho, o jaký politický režim se jedná. (Hlasy ze sněmovny: K věci.) Jakkoliv vidíme určité reformní kroky, připomenu pár skutečností. Starosta Teheránu pan Gholám Karbaší byl odsouzen v loňském roce k pětiletému vězení a k zákazu politické činnosti na 20 let za to, že propagoval proreformní myšlenky. Nebo například ministr vnitra Núrí byl v listopadu loňského roku odsouzen k pětiletému žaláři právě za podporu reformních myšlenek. Na konci roku 1998 bylo zavražděno pět intelektuálů a spisovatelů.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče, netroufnu si zpochybňovat vaše znalosti o problematice politické situace a systému v Íránu, nicméně chtěl bych velmi poprosit, abyste mě nedostával do situace, kdy jsem upozorňován celou řadou kolegů, abych vás já upozornil, abyste hovořil k věci. Není mým cílem zasahovat do vašeho projevu, nicméně vám připomínám - prosím, abyste se pokud možno co nejvíce držel stanoveného tématu. Děkuji.
Poslanec Jiří Payne: Pane místopředsedo, pro jistotu připomenu znovu to, co jsem říkal před chvílí. Klademe si otázku, zda Írán je bezpečná země pro to, abychom s ní vedli obchody tohoto typu. A já nemám jinou možnost, než to prostě dokumentovat na konkrétních příkladech.
Rád bych uvedl, že například při volbách do parlamentu, tzv. Madžlisu, existuje "Komise pro posuzování kandidátů", která rozhoduje vlastně předem o tom, kdo bude kandidovat. Soudy jsou v rukou fundamentalistů. Kromě toho v Íránu existuje skupina, která se jmenuje Strážci revoluce, která byla formálně jakoby zrušena, ve skutečnosti nadále existuje jako tajné bratrstvo v rámci ozbrojených sil. To je velké riziko, protože jakmile se v rámci jejich ozbrojených sil vyskytnou zbraně hromadného ničení, mohou být těmito skupinami zneužity.
Poslední poznámka, co se týká lidských práv. V Íránu existuje velmi silná cenzura, íránská média jsou pod politickou kontrolou. Mimo jiné z toho také vyplývá i íránská relativně nevstřícná reakce na vysílání Radia Svobodná Evropa, které vlastně tuto cenzuru a tento monopol narušuje. Na druhé straně, kdyby ovšem došlo ke zhroucení íránského režimu z kteréhokoliv důvodu, ať už z důvodu, že reformisté nedokáží stát spravovat, anebo na druhé straně že extremisté vyprovokují nějaké další konflikty, bude to mít dalekosáhlé důsledky pro celý Blízký východ.
Íránská zahraniční politika je vedena především touhou stát se regionální velmocí v Perském zálivu. Zároveň některé náboženské směry jsou vedeny zásadním odporem proti celoevropské a euroamerické, euroatlantické civilizaci. Tolik tedy k tomu kontextu, aby bylo jasné, o čem hovoříme.
Uvedu ještě v reakci na kolegu předřečníka, který mluvil o tom, že tady byl jakýsi režim šáha Rezy Páhlavího. V té době v Íránu působily tajné služby zvané Savak, které prováděly mučení svých vězňů ve vlastních věznicích, které měly pod vlastní správou. Prováděly tam elektrické šoky, bití vězňů, lily vězňům horkou vodu do konečníku spolu s rozdrceným sklem, dávaly jim závaží na varlata, trhaly jim zuby a nehty. Tolik k demokratické povaze režimu. V té době tyto tajné služby zavraždily údajně 12 až 15 tisíc lidí a ani to nezastavilo rozpad politického systému.
Nyní k otázce, je-li Írán bezpečnou či není bezpečnou zemí, jak je na tom Írán z hlediska zbraní hromadného ničení. V této věci, pokud nějaký stát chce zbraně hromadného ničení skutečně použít, je postaven před dvě základní otázky. Za prvé musí mít nosič těchto zbraní. Za druhé musí si obstarat i příslušné hlavice, ať už patří do kategorie kterékoliv zbraně hromadného ničení. Co se týče nosičů, jsou dvě možnosti. Buď si obstarat raketovou technologii, nebo se pokusit zbraně hromadného ničení použít teroristickým způsobem. Teroristické útoky tohoto typu známe ať už z japonské sekty Óm Šinrikjó, nebo z útoku na americké ambasády. Jsou to všechno záležitosti, které jsou zcela snadno představitelné a myslitelné a skutečně k nim může dojít.
Je znám scénář teroristických útoků, jak by mohly být takové útoky vedeny. Přečtu z nich jen několik příkladů. Radioaktivní prášek může být nasypán do klimatizačních zařízení ve výškových budovách. Nebo středně velký nákladní vůz může být vybaven zařízením pro jadernou explozi. Tento vůz může ve městě způsobit poměrně velké škody. Nebo některé zbraně chemického typu mohou být přimíchány do čisticích prostředků a zaměněny v obchodních domech, takže nenápadně dojde vlastně k likvidaci obyvatelstva. Ty škody se projeví až velmi následně. Nebo teroristé -
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, omlouvám se, možná by bylo efektivnější doporučit poslancům a poslankyním literaturu, ve které tyto informace získají. Prosím ještě jednou, úpěnlivě prosím jako řídící schůze, abyste mě nedostal do situace, kdy bych vás musel ze svého pohledu vyzvat k tomu, abyste hovořil k věci.
Poslanec Jiří Payne: Já se velice omlouvám, ale já jsem hluboce přesvědčen, že to je k věci. A jestliže naše veřejnost, jestliže naši kolegové stále pochybují o tom a tvrdí, že Írán je bezpečná země, pak nezbývá než tyto teroristické scénáře přečíst. Skutečně není jiná možnost. Omlouvám se, ale není jiná možnost a na tom trvám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Já si myslím, že je zde možnost uvést doporučenou literaturu poslancům. Možná by to bylo vhodnější, možná by se dozvěděli podstatně více, než vy můžete vzhledem k časovému omezení jednání této sněmovny sdělit na mikrofon.
Poslanec Jiří Payne: Já se omlouvám, ale já budu pokračovat.
Dobrá, vynechám tedy dalších asi dvacet scénářů teroristických útoků, které jsou zpracovány a popsány a se kterými skutečně některé skupiny disponují. Jména těch skupin můžeme také uvést, pokud by o to byl zájem.
Přejděme tedy k raketovým nosičům, protože nevyřešíme-li otázku raketových nosičů, pak se nemůžeme rozhodnout o tom, zda náš kontrakt může nebo nemůže být zneužit ke dvojím účelům.
***