(15.50 hodin)
(pokračuje Payne)
Oddálíme tím moment, kdy budeme muset nakupovat zařízení mnohem dražší.
Chci z toho vyvodit, že to, že dnes máme schválit zákon, který zakazuje takovéto dodávky do Íránu, není záležitost vnějšího tlaku, je to důsledek našich českých zájmů z hlediska zahraniční politiky.
Třetí okruh, kterým bych se chtěl zabývat, je otázka fungování Ministerstva průmyslu a obchodu v této věci. Nabídka tohoto kontraktu se objevila poprvé v roce 1993. V té věci tehdy jednal ministr Dlouhý v Íránu. Oznámil, že se nabízí pro Českou republiku možnost dodávky a kompletace jaderného reaktoru v Íránu. Už tehdy byla tato zakázka zrušena ještě v předkontraktačním stadiu, nevznikly z toho žádné škody, protože se ukázalo, že tato zakázka odporuje zahraničněpolitickým zájmům České republiky.
Obdobně se znovu pokoušel ministr Dlouhý sjednat tuto zakázku v roce 1995. Opět byla tato zakázka zastavena, protože se ukázalo, že byla v rozporu s českými zahraničněpolitickými zájmy.
Táži se: Ministr Grégr nevěděl o tom, že už se tyto dva pokusy o tuto zakázku odehrály? Jestli to nevěděl, pak je špatným ministrem. Jestli to věděl a navzdory tomu se potřetí pokusil sjednat tuto zakázku a nechal kontrakt dospět do této podoby, kdy nějaké firmě vzniká škoda, pak je tím on osobně vinen. Z toho důvodu se domnívám, že je na místě, aby bylo prošetřeno, zda v této věci z hlediska české vlády nedošlo k zanedbání, pochybení nebo k nedbalosti. Tato politická odpovědnost může být prošetřena jedině vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny. V této věci ani soudy, ani policie nemají co vyšetřovat, jedná se o politickou záležitost.
Proti tomu otázka toho, zda konkrétní firmě vznikla či nevznikla škoda, to je záležitost, do které by podle mého soudu sněmovna neměla zasahovat ani zákonem, ani konkrétním jednáním kteréhokoliv poslance Poslanecké sněmovny. Mám za to, že tuto věc bychom měli přenechat soudům. Pokud se některá firma cítí být poškozena tímto zákonem nebo touto situací, bude muset prokázat, že firma nevěděla o tom, že v roce 1993 tato zakázka byla zrušena a že v roce 1995 byla zakázána podruhé. Jestliže to věděla, šla do toho na vlastní riziko, pak si žádnou náhradu nezaslouží.
Poslední poznámka se týká tohoto zákona. Mám za to, že zákon je z nouze ctnost. Bylo by lépe, kdybychom věc řešili systémově, kdyby Česká republika měla k dispozici obecnější zákon, který umožní zákaz vývozu některých technologií, které si nepřejeme, aby se dostávaly do rukou jiných států. Myslím si, že pokud se podaří dostat do České republiky špičkové technologie libovolného jiného typu, budeme těchto případů mít stále více a více, stane se to záležitostí, která bude na denním pořádku. Dnes jsme překvapeni, že je to poprvé. Pokud Česká republika skutečně začne produkovat kvalitní výrobky konkurenceschopné na světových trzích, budeme si muset klást otázku jako v době studené války, že s těmito technologiemi se nemůže volně obchodovat po celém světě, že existují určitá omezení.
Nic proti tomu, abychom postavili dokonce v rámci našich investic některé podniky přímo v Íránu, abychom obchodovali ve všech oblastech, ale v oblasti určitých technologií je obchod nemožný. Je nesporné, že tato zakázka má za cíl posunout jaderné know-how v Íránu tím směrem, o který Írán usiluje již desetiletí, tzn. přiblížit se k vlastní výrobě jaderných hlavic. Z toho důvodu se domnívám, že tento zákon je vysoce potřebný, že je v zájmu České republiky a že jej Poslanecká sněmovna má schválit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Pan kolega Ransdorf se hlásí s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče abyste - jak vás znám - nepřekročil rámec faktické poznámky.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Pokusil bych se obohatit znalosti kolegy Payna tím, že když tady hovořil o verzi islámu, která tam existuje, upozorním, že je to verze dvanáctnická, tzv. isnáašaría, která je od 16. století od dynastie Safíjovců státní ideologií. To jenom na okraj.
Nepochybuji o tom, že šáhův režim měl tyto parametry. Upozorňoval jsem na to, že zvláštní je to, že tento režim byl americký spojenec. Jestliže hovoří kolega Payne o tom, která země je bezpečná a která není, podobné parametry by naplnil například Pákistán. Pákistán je také znám svým úsilím o islámskou jadernou zbraň. Hovoří se o dovozech technologie.
Všechno to, co jste říkal, mohl byste použít včetně násilí na domácí politické scéně, které jeden čas dokonce vyvrcholilo popravou prezidenta.
Podobně v této oblasti existuje i země, která je v přátelských vztazích s námi - Izrael -, která má také vlastní jadernou technologii a která bohužel má i své vlastní náboženské fundamentalisty. Jsou tam úvahy o jaderném deštníku, který bude rozprostřen nad celou oblastí Blízkého východu. Požadujete také, abychom se podobně chovali i k této zemi?
Myslím si, že podobně by to bylo i s tendencemi k vývoji jaderné zbraně v Jihoafrické republice. Mohli bychom libovolně tento okruh zemí rozšiřovat.
Chtěl bych téměř ukončit své vystoupení tím, že nevidím spojitost mezi lehkovodním reaktorem v Búšehru a hrozbami, o nichž hovořil kolega Payne. Jestliže mluví o tom, že naše země nemá obranný systém proti balistickým raketám, tak se ho zeptám, kdo v průběhu 90. let odstranil prstenec raket S-300 kolem Prahy?
Na závěr bych připomněl, zda jeho výtky budou také zaměřeny vůči Joschkovi Fischerovi, ministru zahraničí SRN, který při nedávné návštěvě Íránu prohlásil, že je třeba ve vzájemných vztazích se dívat nikoliv do minulosti, ale do budoucnosti.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, na adresu vašeho vystoupení mohu konstatovat, že jsem vás nechal dokončit vaše vystoupení proto, abych měl oporu ve sněmovně v případě budoucím, kdy vám odmítnu slovo k faktické poznámce.
Slovo má pan poslanec Tom Zajíček, připraví se pan kolega Vojtěch Filip.
Poslanec Tom Zajíček: Vážený pane místopředsedo, drahá vládo, kolegyně a kolegové, na rozdíl od předřečníka se nebudu pokoušet vás obohatit o své vědomosti. Naopak se chci s vámi podělit o určité pochybnosti, které mám nad vládním návrhem zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu v Búšehru.
Smyslem navrhovaného zákona je zabránění vývozu klimatizační a ventilační techniky pro podezření využití této dodávky pro jadernou energetiku v Íránu. V úvodu zdůrazňuji, že nemám problémy uvažovat o tom, zda se má či nemá vyvézt do Íránu pro jadernou energetiku jakékoliv zboží subdodávky. Souhlasím s tím, aby tomuto vývozu bylo zabráněno.
S čím ovšem nemohu souhlasit, je s navrhovaným postupem a hlavně s tím, co v průběhu jednoho roku tato vláda v tomto obchodním případu učinila. Jsem stoprocentně přesvědčen, že není cesta, jak zabránit tomuto i obdobným vývozům cestou speciálního zákona na každý obchodní případ. Věřím, že mnozí z vás se mnou budete souhlasit.
Dvojnásob se mi to zdá být patrné především proto, že máme platný zákon 21/1997 Sb., o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhající mezinárodním kontrolním režimům. Ptám se v této souvislosti, jestliže je tento zákon tak špatný a vykazuje tak významné vady, že ho nelze užít pro takovéto problémové vývozy a dovozy, proč nebyla zvolena cesta novelizace tohoto předpisu, který by řešil otázku globálně a ne jen jako jednotlivý případ.
***