(16.30 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Mohla by vyšetřovat to, že máme v ústavní listině princip, že povinnosti nelze ukládat jinak než zákonem nebo na základě zákona? Protože co způsobilo tento stav? Tento stav je způsoben tím, že podle ústavního pořádku ne vláda, ale jedině parlament zákonem může buď rozhodnout, nebo zmocnit někoho k tomu, aby rozhodl, aby v zájmu zahraničněpolitických zájmů státu nebyla konkrétní dodávka uskutečněna. Nevím tedy, co by vyšetřovací komise mohla jiného vůbec vyšetřovat. Tím vůbec neříkám, že by existence takové komise byla vládě na překážku, jen bych to považoval za velmi pozoruhodné.
Myslím, že je nepochybné, že většinový názor Poslanecké sněmovny je, že je potřeba tento nestandardní stav, kdy nebylo žádnou mezinárodní organizací, jíž by byla Česká republika členem, vyhlášeno embargo na dodávky pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu a současně se mezinárodní společenské solidarizovalo a s výjimkou jedné jediné země se rozhodlo nepřipustit takové dodávky, myslím, že je na místě, aby Česká republika se z tohoto mezinárodního společenství nevydělovala.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní pan kolega Jičínský, poté pan kolega Recman, Zajíček, Zahradil, Grégr.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, svého času jsem navrhoval v této Poslanecké sněmovně již v minulém období, aby byla stanovena předem určitá lhůta, která je pro projednávání jistých bodů, a myslím, že kdyby se byl tento návrh realizoval, už bychom měli tento bod dávno za sebou, protože si nemyslím, že jakékoli dlouhé diskuse tady přinesou něco podstatného k věci samé. To je první poznámka.
Poznámka druhá. Poslanec Filip kladl otázku a vyslovil zde znepokojení nad tím, že Václav Havel ujistil, Madeleine Albrightovou, že Česká republika onu dodávku neuskuteční, a poslanec Filip vyslovil obavy, zda z toho neplyne, že snad parlament se svou zákonodárnou mocí je nějak odsouvám do pozadí nebo zda tu nehrozí takovéto nebezpečí. Jakkoli mě tato formulace Václava Havla také zaujala, myslím, že v této věci ho není třeba tak kritizovat, protože Václav Havel ví dobře, že většina stran zastoupených v Poslanecké sněmovně se svého času vyslovila pro vstup do NATO, je spojena s tímto společenstvím při vědomí všech pozitiv i negativ, která s tímto společenstvím jsou spojena, a nepochybuje také o tom, že v tomto směru příslušnost ČR k tomuto společenství povede k určitému závěru ve věci těchto dodávek. Ale to je moje stanovisko k této otázce, samozřejmě lze o něm vést spory.
Chci říci jednu věc. Myslím, že všichni jsme si dobře vědomi, že tu žádné dobré řešení neexistuje. Náš právní řád nezná - nebo nepočítá jako s normálními institucemi - zákony pro řešení určitých konkrétních situací. Vzpomeňte si, svého času jsme měli velké spory zda se sněmovna může usnést na ústavním zákoně, kterým zkrátí volební období a rozhodne o předčasných volbách. V takové základní ústavně politické otázce je řešení jakkoli nestandardní přece jen normálnější, nebo chcete-li standardnější než zákon, který se týká určité obchodně politické transakce. V tomto směru to skutečně je velmi nestandardní řešení a nemyslím si, že žádný návrh takovéhoto zákona, bude-li kdy předložen - a doufám, že se v budoucnosti touto cestou náš právní řád nebude vyvíjet - dobrý nebude, protože právo v našem pojetí je spjato s abstraktními normami pro řešení situací opakujících se, nikoli pro řešení situací konkrétních.
V tomto případě také příliš mnoho právních námitek proti tomuto návrhu zákona - nechci je jejich autorům zlehčovat -, tak přece jen všichni dobře víme, že v této věci nejde především o právní problém, že právní stránka v této věci je odvozena od politického rozhodnutí. A jakkoli mi to není příjemné a nejsem žádným obdivovatelem tzv. reálné politiky, nezbývá mi, než to říci. Prostě Česká republika je relativně malý stát, je součástí nebo stala se součástí po rozpadu dřívější bipolarity společenství zemí, ve kterém dominuje pakt, který se nazývá NATO, a v tomto NATO dominuje mocnost, která se nazývá USA. Přečtěme si knihy Z. Brzezinského a myslím, že všichni víme, o čem je řeč. Z tohoto hlediska samozřejmě jsme se přihlásili k tomuto společenství. Pavel Rychetský právem mluvil, že tu sice není žádný mezinárodní předpis nebo mezinárodní dohoda o sankcích, ale je tu jistý tacitus consensus, že nikdo z tohoto společenství dodávky pro tuto elektrárnu nerealizuje. Myslím, že Česká republika si dost dobře nemůže dovolit se z tohoto společenství vyřadit.
Neříkám to jako nějakou zvláštní apologetiku tohoto rozhodnutí, ale myslím, že by bylo zbytečné tady vést určité právní problémy nebo právní polemiky neúměrně dlouho jejich reálnému významu. Prostě jsme před určitým rozhodnutím, které je politického, ne právního rázu, a myslím, že většina pro toto politické rozhodnutí je, ať už s větším nebo menším přesvědčením, a záleží potom na tom, jakou tomuto politickému rozhodnutí dáme právní polohu i právní povahu. Zároveň je třeba také říci - a myslím, že má pravdu místopředseda vlády - že tu nevznikly žádné bezprostřední právní následky, které by bylo třeba v tomto návrhu zákona řešit.
Potom bych řekl na adresu kolegů, kteří mají vůči tomuto návrhu zákona ze svých politických hledisek oprávněné výhrady, že jejich argumenty ztrácejí někdy na váze, jestliže srovnávají nesrovnatelné. Vztah České republiky k Americe, pokud budeme Ameriku nazývat naším velkým bratrem a budeme českou zahraniční politiku kritizovat, jako že příliš podléhá zahraničněpolitickým zájmům USA, pak je to ale stále něco podstatně jiného, než byl protektorát Böhmen und Möhren. Tato srovnání bychom tady uvádět neměli, nechceme-li zlehčovat vlastní argumentaci.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Recman, připraví se pan poslanec Tom Zajíček.
***