(16.40 hodin)
Poslanec Svatomír Recman: Vážená sněmovno, já bych chtěl v obecné rozpravě předložit návrh na usnesení Poslanecké sněmovny. Odkázal bych se na § 72, kde se hovoří o pořadí, v jakém se bude o návrzích hlasovat, a odvolal bych se na možnost předložit tento návrh usnesení jako podmíněný k návrhu, který přednesl pan poslanec Filip. V případě, že by jeho návrhy nebyly přijaty nebo že by se o nich nehlasovalo, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala tato usnesení: "Poslanecká sněmovna návrh zákona zamítá."
V případě, že by toto usnesení nebylo přijato, navrhuji druhý návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vrací návrh zákona výboru k novému projednání."
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Tom Zajíček. Připraví se pan poslanec Zahradil.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já jsem si asi nerozuměl s panem předsedajícím, chtěl jsem jenom faktickou poznámkou reagovat na některá slova, která tady zazněla. Především bych chtěl sdělit panu ministru Grégrovi, že jsem se nedopustil určitě vědomé lži, protože tak prostě nečiním. Pokud jsem se zmýlil v něčem, co jsem tady ve svém projevu řekl, pak to určitě nebylo to, že by ZVVZ Milevsko žádalo o licenci. Řekl jsem, a ze stena je to možné doložit, prostřednictvím Škody Praha. Takže tam jsem neudělal nic proti ničemu. Jestliže dokument, z kterého jsem tady citoval, který mám k dispozici, který je podepsán jmenovcem pana ministra, není dokument, ale falzum, pak je třeba, aby se pan ministr Grégr v tomto smyslu o podobném dokumentu vyjádřil.
Co se týká dalších otázek, chtěl bych poznamenat, že mi chybí u tohoto zákona také jistá chronologie jednání. Já jsem se na tu věc ptal. Myslím, že by bylo třeba využít času spíše k tomu, aby obavy, které jsem tady uvedl v úvodu svého vystoupení, byly rozptýleny. Rád bych věděl, jaká jednání byla vedena s vlastníky soukromé firmy, jaké kompenzace - pokud vůbec byly - byly nabízeny, jaká byla ta chronologie. Protože si myslím, že tento zákon je předkládán Poslanecké sněmovně - aspoň doufám - jako poslední možné řešení.
Chtěl bych se nechat ujistit o tom, že jednání, která byla - pokud byla - vedena s vlastníky a managementem ZVVZ, byla neúspěšná z nějakého důvodu, třeba z důvodu neústupnosti vlastníků. Ale o tom bych se rád nechal přesvědčit nějakou dokumentací, a ta tady chybí. To je vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Zahradil, připraví se pan kolega Exner, poté pan ministr Grégr a pan ministr Kavan.
Poslanec Jan Zahradil: Dámy a pánové, nehodlám vás unavovat žádným sáhodlouhým projevem, který by vyčerpal a obsáhl všechny aspekty tohoto problému. Soustředím se pouze na několik málo vybraných záležitostí.
Před závorku bych jenom vytkl jednu poznámku pana kolegy Filipa, kterou učinil na margo toho, že si tady někdo plete parlamentní demokracii s demokracií prezidentskou. Já se musím přiznat, že s touto jeho poznámkou v zásadě souhlasím. Jenom bych možná trochu sarkasticky podotkl, že o to více důvodů je k tomu, aby se v rámci sněmovnou již schválených změn ústavy tyto pravomoci lépe vymezily tak, aby si to příště již nikdo nepletl. (Potlesk v části sálu.)
Já bych si dovolil několika slovy doplnit pana zpravodaje Zaorálka a zrekapitulovat debatu, která proběhla na zahraničním výboru, protože já jsem tu debatu vzal velmi vážně. Během té debaty vystoupili tři místopředsedové vlády, jeden ministr a několik náměstků. Myslím, že se stává velmi zřídka, aby jeden návrh zákona v zahraničním výboru předkládali a odůvodňovali tří místopředsedové vlády, jeden ministr a několik náměstků.
Myslím, že všechno, co padlo ohledně tohoto zákona, ohledně důvodů, které vedly k jeho přípravě, bylo relevantní. Padly tam velmi závažné informace, které se dotýkaly zahraničněpolitických aspektů, které se dotýkaly bezpečnostních aspektů, které se dotýkaly našich spojeneckých závazků, které se dotýkaly i informací klasifikovaných - tajných nebo přísně tajných. Já mohu vyjádřit jenom svoji lítost nebo smutek nad tím, že vláda nebyla schopna během celého uplynulého roku, kdy se o tom problému vědělo, přijít s nějakým jiným, elegantnějším řešením, přijít s řešením, které by nevyžadovalo spoluúčast Poslanecké sněmovny.
Já bych tady možná jenom připomněl jednu otázku pana kolegy Laštůvky, který v tuto chvíli bohužel není v místnosti, ale když se tázal pana ministra Kavana, jaké prostředky, jaké nástroje jsou zpravidla používány v jiných zemích, v jiných členských zemích NATO, aby se obchodům podobného typu, kontraktům podobného typu zabránilo nebo aby se nerealizovaly, zda jsou používány podobné jednorázové zákony a podobné normy, tak ministr Kavan odpověděl celkem jednoduchým, vtipným a podle mého názoru velice oprávněným způsobem, že v takovém případě se používá jeden nástroj, který se jmenuje telefon.
Myslím, že to byla velmi pravdivá odpověď, protože je zřejmé, že v řadě členských států NATO by stačil telefon předsedy vlády nebo telefon ministra zahraničí nebo upozornění těchto ústavních činitelů, že sjednávaný kontrakt není v souladu se zahraničněpolitickými prioritami vlády a že není v souladu s národními zájmy které určité země, a stačilo by to k tomu, aby se ten kontrakt nerealizoval, aby ho dotyčná firma utlumila. Zdá se, že v ČR to bohužel stále ještě nestačí.
Nicméně debata na zahraničním výboru podle mého názoru vyjevila jeden hlubší problém. Je to problém, kterým se podle mého názoru bude muset vláda zabývat a bude z něj muset vyvodit nějaká systémová řešení.
Já se velmi obávám, že debata na zahraničním výboru vyjevila určitý stupeň diskoordinace uvnitř vlády samotné a určitý stupeň diskoordinace mezi jednotlivými ministry. Já bych velmi rád slyšel z tohoto místa ujištění, že vláda a všichni její ministři provádějí jednu zahraniční politiku, že provádějí jednotnou zahraniční politiku a že tato zahraniční politika se řídí koncepcí, kterou tato sněmovna vzala na vědomí.
Musím se přiznat, že zatímco vystoupení ministra zahraničí na zahraničním výboru mě přesvědčilo o tom, že Ministerstvo zahraničí tuto linii sleduje celkem důsledně, vystoupení ministra průmyslu a obchodu mě o téže věci nepřesvědčilo. Byl bych velmi rád, abychom tady neměli dvě ministerstva zahraničních věcí, abychom tady neměli dvě zahraniční politiky, ale abychom měli zahraniční politiku pouze jednu a aby ji všichni členové vlády respektovali.
Domnívám se, že ta diskoordinace nebo určitý nesoulad, který se projevil uvnitř vlády, možná pramení i z některých věcí, které byly podle mého názoru chybně již dříve i smluvně zakotveny mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí a které byly podle mého názoru chybně nějakým způsobem vyhlášeny nebo stanoveny v části zahraniční politiky, která se týká ekonomické diplomacie.
Domnívám se, že toto je přímý popud vládě, aby se touto věcí systémově začala zabývat, aby poté ministr zahraničních věcí nebyl nucen nést následky za něco, za co ze své působnosti odpovědný být nemůže.
Zaslechl jsem tady různé poznámky - a to je poslední věc, kterou skončím - ohledně toho, že tento zákon je tak hezky načasován, že jeho schválení bude vlastně jakýmsi dárkem paní ministryni Albrightové při příležitosti její návštěvy České republiky. Myslím, že úvahy podobného typu je zapotřebí zcela jednoznačně odmítnout. Je třeba si zcela jednoznačně říci, že ČR si vybrala své zahraničněpolitické směřování, že si vybrala své spojence a spojenecké závazky a že v určitých klíčových momentech je nutno tyto spojence a tyto spojenecké závazky ctít a dodržovat.
A pokud jde o případný dárek paní ministryni Albrightové, já osobně se musím přiznat, že bych proti takovému dárku v podstatě vůbec nebyl a připadalo by mi to jako rozhodně vhodnější dárek k její návštěvě ČR, než je dárek v podobě spekulací o její případné prezidentské kandidatuře, kterým se někteří naši politici v posledních dnech velice rádi zabývají. Děkuji vám za pozornost.
***