(18.20 hodin)
(pokračuje Kavan)
Jsem přesvědčen, že náš závazek pomoci firmě ZVVZ Milevsko, který vyplývá z neuskutečnění konkrétního vývozu, by neměl napomáhat firmám, které ještě ani nedávno netušily, že nějaká lokalita Búšehr vůbec existuje.
Rád bych s vámi, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, na závěr sdílel jednu úvahu obecnějšího charakteru.
Ve svém projevu před touto sněmovnou 8. března t. r. jsem vyjádřil politování nad skutečností, že ne všichni v této republice cítí spoluzodpovědnost za ochranu našich bezpečnostních a v důsledku i obchodně-ekonomických zájmů a také solidaritu s ostatními českými vývozci. České firmy angažované v tomto neblahém obchodním případu již téměř rok dobře znají jednoznačné a konzistentní stanovisko mého ministerstva k možnému zneužití technologií v případě jaderné elektrárny Búšehr. Jsou delší dobu v úzkém kontaktu s vládou České republiky, která se pro ně snažila zajistit náhradní výrobní programy, a jak říkám, k dohodě došlo. Sám jsem o tom mnohokrát jednal s našimi zahraničními partnery na vysoké úrovni.
Zúčastněné české subjekty byly včas seznámeny s obchodními riziky, která v souvislosti s tímto případem na sebe vzaly. Ale v rámci toho, co vám bylo sděleno v předchozím bodě, si myslím, že byste neměli mít problém rozhodnout v této otázce o věcné a právní stránce tohoto složitého případu a samozřejmě o jeho obchodně etickém rozměru tím, že schválíte původní vládní návrh tak, jak byl schválen Poslaneckou sněmovnou 8. března t. r. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Janu Kavanovi a táži se zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Lubomíra Zaorálka, zda se chce k předloženým návrhům Senátu vyjádřit. Pan poslanec Zaorálek si pravděpodobně nepřeje k předloženým návrhům se vyjádřit. Otevírám tedy rozpravu.
Vzhledem k tomu, že pan senátor František Kroupa je omluven, ptám se, kdo se hlásí do rozpravy. Jako první je přihlášen pan poslanec Jiří Payne, připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek. Pardon, vidím ještě přihlášku předsedy klubu KSČM, ale nepřeje si mluvit přednostně, tedy jako třetí v pořadí vystoupí v rozpravě pan poslanec Vojtěch Filip.
Slovo má pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. K tomu, abychom mohli vlastně pojmout problematiku náhrady škody, je potřebné se zabývat tím, zda nebylo možné využít zákona č. 21/1997 Sb. Tento zákon v § 32 zmocňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, aby vyhláškou stanovilo prováděcí předpis, který stanoví, na které položky se vlastně tento regulovaný režim exportu vztahuje.
Tak se skutečně stalo ve vyhlášce č. 43 z r. 1997. A tato vyhláška má přílohu, která stanoví seznam případů, kde je nutný předběžný souhlas k zahájení jednání o nějakém kontraktu. A to je, prosím, velmi důležitá věc, protože pro určité citlivé záležitosti je nutné, aby podnik, který hodlá s nějakým teritoriem obchodovat, ještě dříve, než zahájí jakékoliv aktivity, si vyžádal předběžný souhlas, že vůbec smí uzavírat jakékoliv smlouvy.
Precedentně připomínám znovu, že už dvakrát Škoda Plzeň se o to pokoušela a dvakrát byla tato zakázka zrušena, takže dva tyto precedenty tady máme.
A vyhláška č. 43 v písm. a) stanoví podrobnosti, které se dotýkají jaderného materiálu a zařízení pro vývoz. A tam je stanoveno: "jaderné reaktory a součásti speciálně konstruované nebo připravené pro použití ve spojení s jaderným reaktorem". To znamená na všechna zařízení tohoto typu, která budou sloužit u jaderného reaktoru, si musí firma dříve, než zahájí jakékoliv jednání a sepisuje jakékoliv smlouvy, vyžádat povolení ministerstva.
Domnívám se, že to je věc, kterou by stálo za to přezkoumat v dokumentech ministerstva, jak tato věc vlastně proběhla a zda se dodržuje zákon.
Žádost musí být písemná a musí předcházet předtím, než je vůbec podána žádost o udělení individuální licence. To znamená, že podnik nesmí sepisovat žádné smlouvy a s nikým, dokud nedostane tento předběžný souhlas. Otázka je, zda o něj požádal a zda jej dostal.
Pokud firma ZVVZ Milevsko, nebo spíš se zdá, že tedy Škoda Praha, protože ZVVZ patrně nemá ani licenci pro obchodování s takovýmito věcmi do zahraničí, tedy pokud firma Škoda Praha jednala dříve, než požádala Ministerstvo průmyslu a obchodu o vydání tohoto individuálního souhlasu, natožpak když neměla ani předběžný souhlas k jednání, a z dokumentů, které máme k dispozici vysvítá, že tato firma požádala 12. 2. 1999 Ministerstvo o udělení individuální licence - tak je to přímo v dokumentu Ministerstva průmyslu a obchodu napsáno - jestliže tento souhlas měla dostat, 28. 4. teprve dostávala odpověď, tak pokud v té době sepisovali nějaké smlouvy a neměli tento předběžný souhlas, tak je všechno zcela špatně, pak prostě firma porušila zákon.
Při posuzování toho, zda nějaká dodávka spadá do této kategorie komponent jaderné elektrárny nebo nikoliv, se má vycházet z bodů, které jsou stanoveny přímo v zákoně, a tam jsou písm. b), c) a d), která se vztahují na tento případ. Písm. a) se týká jiné záležitosti, to na tento případ není případné. Písm. b) se týká toho, že se jedná o zařízení, které má takové vlastnosti, že může, třebas i nepřímo, sloužit k šíření zbraní hromadného ničení atd., což jaderná elektrárna bezesporu je, o tom není žádného sporu. A to mohu říci jako jaderný fyzik. (Nesouhlasné projevy.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Velice prosím všechny poslance, aby nevykřikovali. Mají-li nějaké sdělení, nechť se přihlásí, udělím jim slovo.
Poslanec Jiří Payne: Přímo ze zákona jenom přečtu, co všechno je považováno nebo jak volný vztah zákon stanoví pro toto licencované řízení. Jde o to, že se jedná o zboží, které je nebo může být zamýšleno zcela nebo zčásti k použití ve spojení s vývojem - jedná se také o vývoj - výrobou, zacházením, provozem, údržbou, skladováním, odhalováním, zjišťováním nebo rozšiřováním chemických, biologických nebo jaderných zbraní, anebo s vývojem, výrobou, údržbou nebo skladováním řízených střel atd.
Znamená to, že zákon velmi volně stanoví, že v podstatě všechny komponenty jaderných elektráren podléhají tomuto režimu. Myslím si, že o tom není sporu a že u soudu by bezesporu toto ministerstvo to dokázalo snadno prokázat.
Teď jsme u § 19 individuálního licenčního řízení ve zvláštních případech, a tento případ bezesporu je zvláštní, protože splňuje z těchto kritérií dvě. Splňuje jednak to, že se jedná o vlastnosti těchto citlivých zařízení, a každá komponenta jaderné elektrárny je takto citlivá. A druhá podmínka je, že se jedná o citlivost konečného místa určení z hlediska zájmů České republiky. A v této věci stanovisko Ministerstva zahraničních věcí, jak jsme také teď slyšeli od ministra zahraničí, bylo jednoznačné. To znamená, že tento případ splňuje kritéria b) a c) zákona. A zejména písm. d) říká, že je potřeba toto licenční řízení vést, jestliže se jedná o kombinaci podmínek, které jsou uvedeny, a dvě ze tří stanovených podmínek splněny jsou. Znamená to tedy, že já jsem přesvědčen, že na tento případ se bezesporu vztahoval systém individuálního licenčního řízení.
Zajímavá věc je, že zákon sám stanoví, že firma je povinna požádat o toto licenční řízení za prvé buďto tehdy, když byla státním orgánem informována o tom, že se jedná o takto citlivé teritorium, anebo za druhé, jestliže sama ví, že toto zařízení by mohlo být zneužito pro účely jiné. A této povinnosti zprostit se licenčního řízení, když má sama tušení, že by mohlo dojít ke zneužití, se může zprostit jedině tím, že sama dokáže, že tomu tak není. Zákon stanoví, že důkazní břemeno je na té firmě, nikoliv na státu nebo na ministerstvu. Ta firma, chce-li tam obchodovat, sama musí prokázat, že dotyčná dodávka není nebezpečná.
***