(15.00 hodin)
(pokračuje Mareš)
Mohli jsme si ušetřit rozsáhlé citace dopisů, které protestovaly proti něčemu, co už se pokoušíme těmito pozměňovacími návrhy řešit. Mohli jsme si především ušetřit rozsáhlá expozé pokoušející se najít motiv předkladatelů tohoto zákona, mimochodem já mezi ně nepatřím. Nejsem předkladatelem, pouze se tohoto zákona zastávám. Mohli jsme věnovat čas tomu, abychom posoudili, zda pozměňovací návrhy, tak jak jsou předloženy, skutečně reagují na to, na co kriticky poukazovali autoři těch dopisů, které zde citoval pan kolega Kučera.
Já jsem přesvědčen, že na ně reagují. Ale nereaguje na ně tato sněmovna, která bez ohledu na dopisy těch, které pan kolega Kučera nazval ctihodnými muži a ženami, se připravuje tento návrh zákona zamítnout, aniž by se pokusila vzít jejich námitky v úvahu. Je to škoda a je to škoda z důvodů, které se pokusím zde nastínit, a to v reakci na námitky, které vznesl pan kolega Tomíček, který bohužel také nevěnoval pět minut prolistování pozměňovacími návrhy, protože velká část jeho poznámek jako by směřovala k původnímu návrhu zákona.
Pan kolega se nás ptal, zda nově vytvořená instituce může nabídnout někomu nové badatelské možnosti, a argumentoval svými častými a dlouhodobými pobyty v nejrůznějších archivech této republiky. Je zvláštní, že mu tyto pobyty nedaly odpověď na tuto otázku. Ano, vážené kolegyně, vážení kolegové, pochopitelně, že by mohla. Každý, kdo byť jedinkrát zašel do kteréhokoliv českého archivu a kdo se jen jedinkrát pokusil seriózně zabývat obdobím, o kterém zde hovoříme, ví, že kdyby měl jednu instituci, ve které by měl shromážděny relevantní kopie dokumentů, pak by to byla pro něj nová badatelská možnost. Neboť za prvé jsou tyto kopie rozesety po celé řadě institucí po celé republice a za druhé jsou stále ještě uloženy na hromadách, nezpracované a nepřístupné. Kromě jiného jsme si představovali, alespoň já, když jsem se zastával a vystupoval ve prospěch předloženého návrhu zákona, že peníze, které na tuto instituci vyčleníme, poslouží právě tomu, aby mohla nabídnout nové badatelské možnosti.
Máme také jiné vědce, ptá se pan poslanec Tomíček, máme také jiné vědce kromě těch, kteří sedí v Akademii věd? Ano, vážené kolegyně a kolegové, máme. Ne není tomu tak, jak zde prohlásil pan kolega Jičínský, že existuje jakási uzavřená skupina, které je dáno bádat, nevím odkud, je dáno bádat o moderních dějinách. Nikoliv, dámy a pánové, každý rok vycházejí z našich špičkových učilišť budoucí nebo dnes již špičkoví historikové. A kdyby někdo z vás měl možnost se jich zeptat, jaké jsou jejich perspektivy, pak byste se dozvěděli, že mají daleko k tomu, aby se mohli začít zabývat seriózním výzkumem. Ne, ne, tady není nedostatek lidí, kteří by se mohli zabývat obdobím, o kterém hovoříme. Ale ti lidé nemají možnost, protože stávající instituce jim ji nenabízejí. Ne proto, že by nechtěly, ale proto, že na to nemají příslušné prostředky.
Známe knihy, které zde citoval pan poslanec Tomíček? Pochopitelně, že známe, známe i mnohé další a dobře víme, že mnohé z nich skutečně vyšly tak, že málem zruinovaly ty, kteří je vydávali. Instituce, kterou chceme vytvořit, by měla vytvořit podmínky, aby tak nemuseli postupovat, aby nemuseli vydávat příslušné knížky na vlastní náklad, aby si na ně nemuseli vypůjčovat a aby nemusely tyto knížky vycházet v takovém nákladu, že se k nim většina z vás nedostane nebo se o jejich existenci ani nedozví.
Ale zdá se, že takovýto návrh je pro větší část této sněmovny nepřijatelný. Je to škoda. Je to škoda, nicméně jsem přesvědčen, že se můžeme na toto téma dále bavit. Považuji ho za příliš důležité, než abych považoval za možné pouze bouchnout dveřmi a s důvěrou čekat, až institucím, které z důvodů nejrůznějších nebyly schopny splnit to, co jsme očekávali od instituce, kterou jsme chtěli založit, se z nějakého důvodů podaří se s tímto úkolem vypořádat. Nepodaří, dámy a pánové, ale tedy hledejme jiné cesty, jak jim pomoci.
Já jako opoziční poslanec nicméně musím říci, že ani to, co jsem slyšel od pana ministra školství, ani to, co jsem slyšel od pana ministra kultury, pro mě není dostatečnou zárukou, že tomu tak bude. Vágní slib toho, že vláda vydá více pro výzkum v rámci Akademie věd, stejně tak slib toho, že už si nenecháme dále padat na hlavy nejrůznější naše památníky, pro mě bohužel nepředstavuje dostatečnou záruku toho, že budeme schopni nabídnout českému čtenáři, české mládeži a všem, které to v tomto státě ještě zajímá, skutečný obrázek toho, co se na tomto území odehrávalo v průběhu posledních dejme tomu sto let. Ale na druhou stranu, pokud je zde představa, že exekutiva je schopna tento problém řešit, že je schopna ho řešit efektivněji nežli cesta legislativní, kterou jsme navrhovali my, prosím, pojďme se o tom bavit. Ale obávám se, že to cesta efektivnější nebude.
A jedna poznámka na konec. Pochopitelně, že se všichni díváme dopředu. Ale pokud si někdo přitom pohledu do tunelu představuje, že na tom světle na konci se spojí dědictví všeho, čím jsme prošli, že se obejmeme v jedné přátelské náruči i s komunismem, i s nacismem, tak říkám zcela otevřeně, že k této světlé budoucnosti, k tomuto světlu na konci tunelu já dospět nechci a nechci ani přispívat k tomu, aby k němu dospěla tato společnost. Děkuji vám. (Ojedinělý potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám pane poslanče a uděluji slovo panu poslanci Petru Plevovi.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Chtěl bych potvrdit slova svého předřečníka, že oponentní zpráva menšiny výboru odstraňuje v drtivé většině všechny připomínky, které jsme dostávali. A nejen pan kolega Kučera, i já jsem tyto připomínky dostal, dostal jsem dokonce i připomínky od NKÚ, a připomínky NKÚ tam byly také zapracovány. Na druhé straně musím říci, že pokud v něčem ve mně zůstávají povinnosti(pochybnosti?) z tohoto zákona, pak z právní formy ustavení památníku, kde jsem trošku na rozpacích. A proto pro mě povzbudivě zazněla slova ministrů vlády, kteří slíbili jistou nápravu ve zkoumání a popularizaci. Tu popularizaci bych chtěl zvláště podtrhnout v oněch zmiňovaných obdobích. Škoda jen, že zde také nepromluvil pan ministr vnitra a nepřislíbil, že například činnost Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu bude také posílena, protože to je také významná instituce, která se zejména dokumentací zabývá.
Přesto však ve mně zůstávají pochybnosti, které zde zdůraznil můj předřečník, pan kolega Mareš, na možné nedostatečnosti těchto návrhů. Možná, že ty pochybnosti jsou způsobeny jenom proto, že tady ve sněmovně není dost prostoru na podrobné prodiskutování všech návrhů, podrobné prodiskutování všech možností, jak tyto záležitosti, které řeší předkládaný zákon, neřešit legislativní cestou, ale řešit je dejme tomu exekutivní cestou. A protože se domnívám, že především na výboru je prostor pro to, abychom všechny věci detailně prodiskutovali a pak zvážili, která z těch možností je opravdu lepší a efektivnější, dovolím si navrhnout vrátit předložený návrh zákona výboru k novému projednání, kde by byl prostor právě na tuto debatu se zmíněnými ministry.
Děkuji za pozornost.
***