(13.40 hodin)
(pokračuje Páralová)
Odůvodnění: Navržené znění nezaručuje žádné omezení nákladů. Pokud má zaměstnavatel hradit i náklady na potřebné podklady zástupcům zaměstnanců bez jakéhokoliv omezení, může to být zneužitelné. Například by mohla být žádána úhrada samostatně zadávaných expertiz známým členů zástupců zaměstnavatelů. Ustanovení má výrazně šikanózní charakter.
K bodu 17. Varianta I: § 30 zní: Pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, pokud nebyl v pracovní smlouvě výslovně uveden důvod uzavření pracovního poměru na dobu určitou a sjednána doba jeho trvání; sjednaná doba trvání pracovního poměru musí být přiměřená důvodu jeho uzavření.
Varianta II - pokud neprojde předchozí návrh: V § 30 odst. 2 písm. a) se slovo "provozních" nahrazuje slovem "věcných".
Odůvodnění: Pracovní poměr na dobu určitou se uzavře např. s cizincem na dobu platnosti povolení k zaměstnání nebo s důchodcem. To je spíše důvod věcný.
V § 30 odst. 2 písm. b) se vypouští slovo "odůvodněné". Odůvodnění: Budou se hledat formální důvody a "odůvodněné" se bude účelově vymýšlet.
K bodu 19. V § 32 odst. 3 počáteční věta až po písmeno a) zní: "(3) Nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen dát zaměstnanci písemnou informaci, která musí obsahovat".
V § 32 odst. 3 písmeno g) se zrušuje.
Na konec odstavce 3 se vkládají dvě věty, které znějí: Zaměstnavatel je povinen dát zaměstnanci písemnou informaci i o změnách uvedených údajů, a to bez zbytečných průtahů. Údaje, které jsou již obsaženy v pracovní smlouvě, není zaměstnavatel povinen znovu uvádět, ledaže by došlo k jejich změně.
Vkládá se nový bod 21a, který zní:
21a
Za § 43 se vkládá nový § 43a, který včetně poznámky pod čarou zní:
§ 43 Smluvní odstupné.
(1) V dohodě o rozvázání pracovního poměru lze sjednat, že zaměstnanci přísluší smluvní odstupné ve výši do pětinásobku průměrného měsíčního výdělku. To neplatí, jestliže zaměstnanci vznikne nárok na odstupné podle § 60a. Smluvní odstupné je splatné v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, nebylo-li dohodnuto jinak.
(2). Ustanovení předchozího odstavce nelze použít u zaměstnavatelů uvedených v § 73 odst. 2, u obcí a u zaměstnavatelů, kteří mají povahu rozpočtové a příspěvkové organizace. Odkaz na poznámku pod čarou 5a.
5a) Poznámka pod čarou zní: § 31 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.
Odůvodnění: Možnost sjednání smluvního odstupného by ulehčila rozvazování pracovního poměru a omezila časté případy fingování výpovědních důvodů. S ohledem na znění zákona o daních z příjmů by nešlo o daňově uznatelný výdaj. Omezení výše odstupného se navrhuje v souvislosti s bodem 31 návrhu, aby nedošlo k znevýhodnění zaměstnanců propuštěných z důvodů organizačních změn.
K bodu 31. V § 60a odst. 1 se vypouští poslední věta.
Odůvodnění: Možnost zvyšovat odstupné ve státní správě, v obcích a v rozpočtových a příspěvkových organizacích by způsobila přímé dopady do veřejných rozpočtů. S ohledem na připravované rušení školských úřadů a perspektivně i okresních úřadů by toto finanční zatížení bylo zřejmě značné a nepřijatelné. Vypuštěním uvedené věty se podle § 20 odst. 2 bude možnost zvýšení odstupného vztahovat jen na podnikatelskou sféru.
K bodu 33. V § 65 odst. 3 se ve větě třetí za slova "zaměstnavatele (§ 130)" vkládá čárka a dále slova "při které zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši poloviny průměrného výdělku".
Odůvodnění: V řadě případů by bylo poskytování náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku po dobu do uplynutí výpovědní doby zaměstnance, který byl odvolán z vedoucí funkce, a tudíž nepracuje, morálně neodůvodnitelné. Zaměstnanec se také může funkce vzdát a postavit zaměstnavatele před hotovou věc. Protože nemusí být uváděny důvody odvolání z funkce, nelze rozlišovat, kdy je a kdy není takováto výše náhrady mzdy spravedlivá. Je proto vhodnější stanovit nárok zaměstnance na náhradu mzdy pouze v poloviční výši.
S ohledem na vyšší mzdové nároky těchto vedoucích zaměstnanců oproti jejich podřízeným není takovéto řešení diskriminační. Vyšší mzdě odpovídá i vyšší riziko.
V § 65 odst. 3 se mezi větu třetí a čtvrtou vkládá nová věta, která zní: O překážku v práci na straně zaměstnavatele podle předchozí věty nejde, jestliže se zaměstnanec vzdal funkce.
Odůvodnění: V případě vzdání se funkce je neopodstatněné posuzovat dobu, kdy není práce konána, jako překážku v práci na straně zaměstnavatele. Ten tuto situaci nevyvolal. Zaměstnanci by proto náhrada mzdy příslušet neměla.
Varianta pro případ, že nebudou přijaty předchozí dva pozměňovací návrhy: Bod 33 se vypouští.
Odůvodnění: Problematika je řešena rozsudkem Nejvyššího soudu z r. 1998, podle něhož nenastává překážka v práci v případě, kdy po odvolání z funkce nebo vzdání se funkce zaměstnanec nenastoupí na jinou práci.
Vkládá se nový bod 35a, který zní: 35a. V části druhé hlavě první se za oddíl šestý vkládá nový oddíl sedmý.
Oddíl sedmý - Závazky týkající se doby po skončení pracovního poměru
§ 72
(1) V pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem může být dohodnuto, že se zaměstnanec po určitou dobu po skončení pracovního poměru zdrží konkurenčního jednání vůči zaměstnavateli, které by spočívalo v podnikání nebo v účasti na podnikání v předmětu činnosti zaměstnavatele. Závazek musí být sjednán písemně, jinak je neplatný.
(2) Závazek podle předchozího odstavce může být sjednán jen se zaměstnancem, který při výkonu práce přichází do styku s poznatky, zkušenostmi, pracovními postupy a dalšími skutečnostmi majícími podnikatelskou hodnotu (dále jen příslušné poznatky), které jsou pro zaměstnavatele významné. Doba, na niž je omezení sjednáno, musí být přiměřená povaze a významu příslušných poznatků a nesmí přesáhnout 2 roky.
Odst. 3 Ve smlouvě podle odst. 1 může být dohodnuta smluvní pokuta, kterou bude zaměstnanec povinen zaměstnavateli zaplatit, jestliže závazek poruší. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu příslušných poznatků a může činit nejvýše jednu třetinu hrubé mzdy, kterou zaměstnanec obdržel v době jednoho roku před skončením pracovního poměru.
§ 72a
Za podmínek uvedených v § 72 lze též dohodnout, že zaměstnanec nenastoupí do pracovního poměru nebo obdobného pracovněprávního vztahu u jiného zaměstnavatele, jehož předmět činnosti je plně nebo částečně shodný s předmětem činnosti zaměstnavatele. Toto omezení lze sjednat, jen je-li současně dohodnuta přiměřená peněžitá nebo nepeněžitá náhrada zaměstnanci ve výši nejméně poloviny sjednané smluvní pokuty. Náhrada musí být splatná nejpozději v nejbližším výplatním termínu po skončení období, na které bylo omezení sjednáno.
K bodu 39. § 84 odst. 2 zní: Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby rozdíl délky pracovní doby připadající na jednotlivé týdny nepřesáhne tři hodiny. Délka směny přitom nesmí přesáhnout devět hodin a průměrná týdenní pracovní doba nesmí v období nejvýše čtyř týdnů po sobě jdoucích přesahovat hranici pro stanovenou týdenní pracovní dobu.
***