(14.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
V § 96 odst. 4 zní: "(4) Období, ve kterém nesmí celkový rozsah odpracované doby překročit v průměru 48 hodin týdne, může být v kolektivní smlouvě nebo na základě dohody zaměstnavatele se zaměstnancem stanoveno u rovnoměrného rozvržení pracovní doby nejvýše na čtyři kalendářní měsíce po sobě jdoucí a u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby nejvýše na šest kalendářních měsíců po sobě jdoucích. V kolektivní smlouvě lze stanovit období, ve kterém nesmí celkový rozsah odpracované doby překročit v průměru 48 hodin týdně, až na 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích."
K bodu 56. V § 99 se za odst. 3 vkládá nový odst. 4, který zní:
"(4) Omezení podle předchozího odstavce se nevztahuje na zaměstnance
- kteří jsou do funkcí voleni nebo jmenováni,
- při ostraze nebo dozoru za účelem ochrany majetku nebo osob,
- v nepřetržitých provozech,
- ve službách vztahujících se k péči poskytované v nemocnicích, ústavech sociální péče, ubytovacích zařízeních a věznicích,
- v přístavech a na letištích,
- v tisku, rozhlasu, televizi, kinematografické produkci, poštovních a telekomunikačních službách,
- při poskytování první pomoci, požární a civilní ochraně,
- ve výrobě, rozvodu a distribuci plynu, vody a elektřiny, svozu odpadků z domácností a v zařízeních na jejich likvidaci,
- v zemědělství,
- v cestovním ruchu,
- ve výzkumu a vývoji,
- při práci k odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejích bezprostředních následků."
Ostatní odstavce se přečíslují.
Odůvodnění: Striktní uplatnění zásady, že pracovní doba zaměstnance pracujícího v noci nesmí zásadně překročit 8 hodin ve směně, by vyvolalo značné potíže v řadě odvětví. Přitom vládní návrh opomněl využít možnosti výjimek uvedených v čl. 17 směrnice Rady Evropských společenství č. 93/104.
K bodu 58. V § 99a se za slova "§ 85 odst. 1" vkládají slova "§ 85a odst. 1".
Odůvodnění: Na postup při zavedení pružné pracovní doby je nutné uplatnit stejný právní režim jako pro jiné hromadné úpravy pracovní doby, a to i pokud jde o účast odborů.
K bodu 66. V § 105 odst. 4 poslední věta zní: "Období s nižší spotřebou práce lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu."
Odůvodnění: Měla by existovat smluvní volnost mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a ústřední orgán nebo vyšší kolektivní smlouvy v tom nemusí hrát žádnou roli. Stačí se podívat na rozpis pracovní doby a každý vidí, kdy toto období je, nebo to vyplývá z určité sezónnosti práce.
K bodu 74. V § 111 odst. 4 věta první zní: "Vláda stanoví nařízením výši, popř. podmínky pro určení minimální mzdy a její výše."
Odůvodnění: Nebezpečí vytvoření další mandatorní položky státního rozpočtu. Pozměňovací návrh je v souladu s požadavkem Ministerstva financí, kterému však nebylo vyhověno, neboť to byla připomínka zásadní povahy ze strany odborových svazů.
K bodu 76. V § 119 odst. 3 se na konec odstavce doplňují věty: "V pracovní smlouvě nebo kolektivní smlouvě lze sjednat, že zaměstnavatel vyplatí mzdu, popř. zálohu na mzdu podle tohoto odstavce jen na žádost zaměstnance. Za mzdu se pro účely tohoto odstavce považuje i náhrada mzdy za dobu čerpání dovolené."
Varianta I. § 119 odst. 4 zní: "(4) Při skončení pracovního poměru vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci na jeho žádost mzdu splatnou za měsíční období v den skončení pracovního poměru, jestliže to umožňuje technika výpočtu mezd."
Pokud toto neprojde, pak je zde varianta II, která zní: § 119 odst. 4 zní: "(4) Při skončení pracovního poměru vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci na jeho žádost mzdu splatnou za měsíční období v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd, vyplatí mu mzdu nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy následujícím po dni skončení pracovního poměru."
§ 121 odst. 3 včetně poznámky pod čarou zní: "(3) Srážky ze mzdy lze provádět jen v rozsahu a způsobem podle ustanovení občanského soudního řádu. Odkaz na poznámku pod čarou X. Pořadí srážek ze mzdy stanoví vláda nařízením." Poznámka pod čarou X: § 276 - § 302 občanského soudního řádu.
Vkládá se nový bod 77b, který zní: V § 126 odst. 4 se slova "vyššího stupně; lze v ní" nahrazují slovy "nebo ve vnitřním předpisu; takto lze".
Odůvodnění: Pracovní úlevy a hmotné zabezpečení zaměstnanců při účasti na školení a studiu při zaměstnání stanoví nyní zastaralá vyhláška č. 140/1968 Sb., popř. je mohou stanovit kolektivní smlouvy vyššího stupně. Není však žádný důvod, aby tak nemohla činit i podniková kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis vydaný podle § 21.
Vkládá se nový bod 102a, který zní: V § 242 odst. 1 písm. a) se slova "se jinak příčí zájmům společnosti" nahrazují slovy "se příčí pravidlům slušnosti a občanskému soužití". K tomu, co jsem právě přečetla, je druhá varianta. V § 242 odst. 1 písm. a) se slova "se jinak příčí zájmům společnosti" nahrazují slovy "se příčí dobrým mravům nebo základním principům pracovněprávní úpravy".
Za § 242 se vkládá nový § 242a, který zní: "§242a
(1) Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.
(2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, má-li všechny náležitosti požadované pro jeho platnost a odpovídá-li tomu, co účastníci skutečně chtěli a co zastírali. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníka, který jej považoval za nezastřený."
§ 244 odst. 1 zní: "(1) Smlouva (dohoda) je uzavřena, jakmile se účastníci shodli na jejím obsahu."
Odůvodnění: Ponechat současný stav až do vydání nového pracovněprávního kodexu znamená, že život běží dosti často mimo právní úpravu. Ujednání v pracovních smlouvách řídících se obchodním nebo občanským právem, ujednání o konkurenčních doložkách a i jiná ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se dějí mimo rámec pracovního práva. Zákoník práce přispívá k růstu nedůvěry k pracovnímu právu ze strany podnikatelů a tím i k jeho porušování.
Dále předkládám pozměňovací návrhy k novele zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. Článek III. Před bod 1 se vkládá nový bod 1a, který zní:
***