(16.10 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Zdravotně pojistné plány lze v určité paralele považovat za zrcadlo, které nám má umožnit nahlédnout do systému veřejného zdravotního pojištění. Výrazné části této informace se však před několika lety Poslanecká sněmovny vzdala tím, že poslanci navrhli a odhlasovali návrh, že se zde bude projednávat pouze pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny. Kvalita a šíře obrazu pojistného plánu je předurčena zákonem 551/1991 Sb., do jisté míry také vyhláškou Ministerstva financí č. 227/1998 Sb., ale především metodikou zpracování zdravotně pojistných plánů, a to pro všechny zdravotní pojišťovny. Tato metodika je Ministerstvem zdravotnictví připravována každý rok nově, avšak z hlediska jejího obsahu se spíše musím domnívat, že její obsahová a formální stránka ve svém žádoucím vývoji poněkud ustrnula.
Ve zdravotním pojištění jde na jedné straně o uplatnění velmi jednoduchých principů, o nichž se málo hovoří, a proto se nám poněkud vytrácejí ze všeobecného povědomí. Na straně druhé jsou nám však předkládány různé údaje, ve kterých se lze bez vnímání základních principů jen velmi těžko orientovat.
Jako u každého systému pojištění jde o řízení procesu, procesu zatíženého rizikem výskytu pojistných událostí, kterými jsou v případě zdravotního pojištění nemocní pojištěnci, to je naši pacienti. Faktory vedoucí ke vzniku nemoci jsou všeobecně známy a obvykle jsou klasifikovány do čtyř velkých skupin, to je tzv. determinant zdraví: 1. životní styl, 2. životní prostředí, 3. zdravotnické služby, 4. vrozené vlastnosti jedinců.
V průběhu již téměř deset let pokračujících diskusí nad zdravotně pojistnými plány se stále zřetelněji ukazuje, že není dále udržitelný stav, kdy metodika pro zpracování zdravotně pojistných plánů a samotné pojistné plány zdravotních pojišťoven v České republice pomíjejí důležité ukazatele o stavu a vývoji zdravotního stavu a některých významných souvisejících faktorech.
Nelze zde zacházet do dalších podrobností, avšak doufám, že zasvěceným je jasné, o co jde. Všechny zdravotní pojišťovny se čile zajímají o různé komerční aktivity, avšak všechny příliš pomalu vyvíjejí své znalosti a dovednosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění v pravém slova smyslu. Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem financí kladly v uplynulých letech důraz pouze na finanční ukazatele a vnímaly zdravotní pojišťovny především jako finanční instituce. Při letošním projednávání zdravotně pojistného plánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví došlo ze strany zástupců Ministerstva zdravotnictví k souhlasnému postoji v otázkách potřeby dalšího vývoje metodiky zdravotně pojistných plánů právě do oblasti hodnocení zdravotního stavu našich pojištěnců.
Jako důležitý faktor se však také projevuje struktura pojištěnců ve vztahu k nezaměstnanosti. Jistě by bylo vhodné mít podrobnější údaje o příjmech jednotlivých skupin pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Docházím tedy k určitému optimistickému předpokladu, že se snad takto podaří vyskočit z onoho několik let trvajícího začarovaného pohybu v uzavřeném kruhu metodiky pro zpracování zdravotně pojistných plánů a samotných pojistných plánů.
V předloženém zdravotně pojistném plánu Všeobecné zdravotní pojišťovny mě poněkud zneklidňuje záměr téměř nulového meziročního růstu nákladů na zdravotní péči, který nezohledňuje v předloženém tisku ani inflační vývoj ve zdravotnictví. Bylo by však zapotřebí zhodnotit podrobněji, v jakém koridoru absolutních nákladů se Všeobecná zdravotní pojišťovna pohybuje díky vývoji v předchozích dvou letech - hovořím o roku 1998 a 1999. Pak bychom možná mohli s překvapením zjistit, že plánovaný nulový meziroční růst se pohybuje stále ještě v oblasti dostačujících úhrad. To by však vyžadovalo velmi podrobnou analýzu spotřeby zdravotnických služeb podle faktických informací.
Údaje o redukci rozsahu nabídky ambulantních zdravotnických služeb jsou uvedeny jen v proklamativní a kvalitativní formě. Ředitelka pojišťovny uvedla při projednávání ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, že struktura jejich pojištěnců ve vztahu k nezaměstnanosti je natolik odlišná, že je nutné výrazně korigovat výši předpokládaných příjmů, než jak tomu bylo při použití predikce vývoje nezaměstnanosti podle predikce makroekonomických indikátorů v materiálech Ministerstva financí. To je velice významné zvláště ve vztahu k navrhovanému úvěru pojišťovny v letošním roce ve výši kolem 3 miliard korun.
Domnívám se, že údaje o těchto podstatných vztazích by měly být zpracovány v pojistném plánu podrobněji, čímž by byl vytvořen prostor pro jejich kvalifikovanou diskusi.
K poněkud kritickému závěru mě vedou také alarmující poznatky z výroční zprávy Všeobecné zdravotní pojišťovny za rok 1998, kdy došlo proti pojistnému plánu na rok 1998 k překročení nákladů na zdravotní péči o 6 miliard korun.
Ne zcela přesvědčivě na mne působí v této souvislosti údaj v jednom z přiložených materiálů k parlamentnímu tisku 523 - cituji: Výstupy daného hodnocení, míněno tím rok 1999, není možno porovnávat s dosaženými výsledky za rok 1998, neboť tyto byly zpracovány na základě údajů o nákladech a výsledcích celého systému.
Tím jsou zneklidňující problémy období o roku 1998 elegantně odstraněny ze scény s předpokladem, že se o nich již dále nebude hovořit. Jde například o značné meziroční nárůsty nákladů na zdravotní služby ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Zde bych chtěla uvést v roce 1998 u ambulantních specialistů plus 50 %, na léčiva plus 19 %, na lůžkovou nemocniční péči plus 35 %.
V této souvislosti považuji za vhodné položit si otázku, kudy se má odvíjet další vývoj systému veřejného zdravotního pojištění v pravém slova smyslu. Bude společensky prospěšná alternativa liberálního pojetí opírající se o víru ve všemocnou konkurenci ve zdravotnictví, kde - jak známo - trh významné úspěchy neprokázal? Nebo naopak cesta povede směrem k dalšímu institucionálnímu vývoji založeném na zpřesnění pravidel? Asi nemusím dodávat, která z těchto dvou alternativ je pro mne přijatelná.
Stupeň odpovědnosti Poslanecké sněmovny je v procesu projednávání pojistného plánu Všeobecné zdravotní pojišťovny zcela rozhodující. Doufám, že mé konstatování nepovede k útěku od této odpovědnosti cestou změn zákona, ale naopak k potřebnému rozvoji naší vlastní odborné kapacity v příslušném výboru a k rozšíření komunikace s vládou. Bohužel musím konstatovat, že projednávání pojistného plánu Všeobecné zdravotní pojišťovny bylo mnohdy poznamenáno bagatelizujícím přístupem.
***