(9.40 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Nezávislý kandidát je pro mne jenom synonymum skrytě závislého kandidáta, přičemž u tohoto kandidáta nevíme, a to je na tom to podstatné, na kom je vlastně závislý. Člen politické strany je jednoznačně závislý na politickém programu své strany, a hraje tedy se svými voliči čistou hru. Říká jim, co bude dělat, bude-li zvolen. Nezávislý kandidát jim s úsměvem ve volební kampani naslibuje prosperitu, demokracii, svobodu a další nezpochybnitelné hodnoty, což ovšem ještě zdaleka není program, protože program musí být instrumentální, program musí říci, jak konkrétních cílů dosáhnout.
Chtěl bych dále upozornit na to, že obava z petrifikace daná tímto volebním systémem je založena na představě, že téměř neexistuje dynamika politických stran. Jako předseda strany, která měla v posledních volbách 1992 6,5 % hlasů, ve volbách v roce 1996 26 % hlasů a ve volbách v roce 1998 32 % hlasů, bych chtěl konstatovat, že může existovat výrazná dynamika jakékoliv politické strany, která dokáže přesvědčit svou politikou a strategií občany této země, že žádná strana není odsouzena k tomu, zůstat trvale malá, ale také žádné straně není souzeno, aby zůstala velkou jenom proto, že jednou velkou byla. V tomto smyslu, kolegyně a kolegové, je pro nás návrh volebního zákona výzvou k politickému sebevědomí, ale nejen k sebevědomí na stranické úrovni, ale i k sebevědomí na individuální úrovni.
Zde bych chtěl zmínit něco, co možná bude znít poněkud nepříjemně. Nejvíce na tomto volebním zákonu oceňuji právě návrh na 35 volebních obvodů a víte proč? Vůbec ne kvůli volební aritmetice, ale kvůli tomu, že tento systém přinutí všechny politické strany odleva doprava, aby kultivovaly uvnitř sama sebe politické osobnosti. Protože v 35 volebních obvodech už nebudete mít ten systém, kdy jste měli lídra, za nímž se skrýval houf nikomu neznámých poslanců. V 35 volebních obvodech budou muset být všichni kandidáti potenciálními lídry své politické strany a budou muset více pracovat.
Kolegyně a kolegové, chtěl bych říci, že pokládám návrh tohoto zákona za překonání politické blbé nálady. Chtěl bych říci, že ho pokládám za výzvu pro zvýšené sebevědomí, ale i zvýšenou pracovitost těch, kdo budou kandidovat. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu Miloši Zemanovi. O slovo ještě požádal poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, myslím si, že je potřeba říci poctivě dvě věci. Za prvé souhlasím s tím, co říká pan předseda, že tady máme pětiprocentní klauzuli, že tady již nějaký systém je nastaven, ale to, co říkáme voličům, je, že tímto zákonem dáváme další podmínky nebo si svoji pozici ještě více upevňujeme, že pokračujeme v tomto trendu dál. První poznámka.
Druhá poznámka. Polemizuji s tím, co říká pan profesor Jičínský, že je tady větší prostor v tom, co je poměrné zastoupení, kam až se může pohybovat volební aritmetika. Myslím, že je poctivější říci, že jsme se rozhodli pro většinový systém, protože to fakticky se výrazně přiblížilo k většinovému systému. Potom je třeba poctivě říci, že měníme systém a říkáme, že měníme poměrný za většinový. To by se mi zdálo korektní a poctivé říci voličům a občanům naší země. Jak znovu říkám, poměrný systém má dávat alespoň šanci těm, kteří začínají, kteří budují nové strany, že mají naději vstoupit do volné soutěže politických stran v našem politickém systému.
Konečně si myslím, že bychom se neměli tak bát nezávislých kandidátů. Jestli to myslíme vážně s naším mandátem, že mandát každý vykonává osobně, tak několik nezávislých kandidátů nevadí. Myslím, že nikdy nehrozí to, že by Poslanecká sněmovna nebo Senát byly v rukou nezávislých kandidátů.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má zpravodaj pan poslanec Koudelka. Ještě pan kolega Kasal s faktickou poznámkou.
Poslanec Jan Kasal: Paní a pánové, bude to opravdu jen faktická poznámka. Když jsem poslouchal pana premiéra, tak mne napadlo, proč vláda, je-li přesvědčena o tom, že je potřeba posílit vztah občanů k poslanci, stejně nepostupovala při návrhu o volbách do krajů. Pan premiér dobře ví, že tam kandidátky jsou až 65členné, a tam prostě to schovávání se za lídra zřejmě v tomto případě nevadí. U poslanců je to jiné? A proč?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má zpravodaj pan kolega Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolím si reagovat především na vystoupení pana Cyrila Svoboda a pana poslance Kühnla. Domnívám se, že každý zákon je účelový. Oni hodnotí účelovost jako něco, co by mělo být a priori špatné. Já se domnívám, že zákon, který by zde byl přijat a neměl by účel, by byl zákon zbytečný, a tedy špatný. Každý zákon má být účelový. Jde o to, jestli účel sám o sobě je dobrý, nebo špatný.
Pan kolega Svoboda tady zpochybnil ústavnost tohoto zákona. Hovořil, že volební zákon by měl být přijímán za stejných podmínek jako ústavní, že by měl být chápán jako ústavní z materiálního hlediska, nikoliv z hlediska formálního. Dovolím si poznamenat, že pokud jde o zásadu poměrného zastoupení do sněmovny nebo do Senátu, tak jsme jednou z mála evropských zemí, která něco takového má určeného v ústavě. V ústavě bývá upravena tajnost voleb, bývá upravena rovnost volebního práva, bývá někdy i upravena určitá férovost volební kampaně. Volební systém však sám o sobě většinou bývá upravován pouze na zákonné úrovni. Rovnost volebního práva neznamená rovnost odevzdaného hlasu. Jak už tady řekl pan předseda vlády, dnes se nepřihlíží a jsou ztraceny hlasy, které se dají stranám s méně než 5 % příznivců. V některých jiných státech propadají i hlasy pro strany mnohem větší. Je však např. většinový systém sám o sobě nedemokratický? Je nedemokratický premiér Blair nebo premiér Jospin právě proto, že jsou voleni v zemích, kde je většinový systém a kde značná část hlasů voličů propadá? Já se domnívám, že ne, ale kdybychom přišli do reality u nás, do reality nedávné Československé republiky, tak podle tohoto názoru bychom museli říci, že Pithartova vláda, která vznikla ve volbách do ČNR v roce 1990, a Čalfova federální vláda byla méně demokratická, méně legitimní než vláda Mečiarova z roku 1990, a to jenom proto, že na Slovensku si Demokratická strana vymohla pouze tříprocentní omezovací klauzuli.
Jinými slovy, volební systém sám o sobě nevypovídá o tom, jestli volby jsou demokratické, či nikoliv. Pro demokratičnost voleb je rozhodující jejich tajnost a výběr z variant a omezení držitele moci v čase, to znamená vláda na čas.
Pokud se jedná ještě o poměrnost tohoto systému. Systém, který se navrhuje, a pokud by se propočetl do výsledků voleb v roce 1996 a 1998, tak zajistí účast na rozdíl od většinového systému všem politickým stranám tak, jak byly zastoupeny ve sněmovně. Všechny strany, které tu dnes jsou, podle tohoto systému by tady seděly, i kdyby volby podle nového systému proběhly už v roce 1998, všechny strany, které byly zvoleny v roce 1996, by tady byly, měly by pouze jiný počet mandátů. I nejmenší strana - Sdružení pro republiku - v roce 1996 by měla účast.
***