(10.40 hodin)
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, tímto geologickým zákonem se zabýváme již poněkolikáté a mám dojem, že diskuse o tom nebo slova pana ministra o tom, že hospodářský výbor věnoval tomuto zákonu málo pozornosti, jsou naprosto zavádějící, a musím se stejně jako předřečník kolega Vojíř proti tomuto tvrzení ohradit.
Domnívám se, že geologický zákon je zákon ryze technický a nemůžeme zde řešit jisté spory, kdy Ministerstvo životního prostředí si chce přisvojit v podstatě větší kus pravomocí, než tomu bylo doposud. Domnívám se, že novelu geologického zákona šlo vyřídit velmi jednoduše, kdyby do stávajícího zákona byla vložena věta, která zajistí, že obce jsou účastníkem řízení o povolení geologických prací. Všechno ostatní je podle mého soudu nadbytečné a mělo by být řešeno až novelou horního zákona.
Ale zákon geologický také výrazným způsobem zasáhl do horního zákona a domnívám se, že některé paragrafy, tak jak byly předloženy Ministerstvem životního prostředí, neodpovídají skutečnosti. Například návrh v horním zákonu, aby Ministerstvo životního prostředí bylo schopno vytvořit právnickou osobu k tomu, aby řešila v jeho prospěch záležitosti, které jsou dány horním zákonem, je naprosto nevyvážený a přijetím tohoto návrhu by se kumulovalo v rukou Ministerstva životního prostředí tolik pravomoci, že by to narušilo vyváženost horního zákona.
Považuji proto tento požadavek na nepřijatelný, neboť Ministerstvo životního prostředí v procesu od geologických prací až po povolování hornické činnosti má celou řadu pravomocí a úkolů ze zákona, které mu dávají dostatek možností a příležitostí, aby zasáhlo v pravý čas a na pravém místě.
Pokud se týká druhé věci, kterou Ministerstvo životního prostředí chce, aby byla zakotvena do novely zákona - jedná se o poplatky za vytěžený nerost. Domnívám se, že v této stati je třeba akceptovat návrh Ministerstva životního prostředí, poněvadž stávající horní zákon diskriminuje těžaře, kteří těží vyhrazené nerosty, proti těm, kteří těží nevyhrazené nerosty, ať už na výhradních ložiscích, nebo na zbývajících ložiscích. Je třeba říci, že tady je jistá diskriminace a že tento nevyvážený stav by chtělo napravit. Ale poplatek by měl být za nevyhrazené nerosty vytěžené jak na výhradních ložiscích, tak na zbývajících ložiscích, poněvadž pak by zde mohlo dojít k diskriminaci dvou těžařů, kteří mají ložiska několik málo kilometrů od sebe, ale jednomu byl stanoven dobývací prostor před rokem 1991, kdy platil ještě zákon o vyhrazených ložiscích nevyhrazených nerostů, a tomu, který je vedle a kterému již byl stanoven dobývací prostor později.(?)
Pokud jde o vytváření finanční rezervy, domnívám se, že vytvoření finanční rezervy je nezbytnou složkou jakékoliv hornické činnosti, ale nemůžeme chtít, aby tato finanční rezerva byla kdykoliv k dispozici v peněžní formě. Je třeba najít jiné řešení, které je jistě nezbytné, neboť to prvé by bylo schopno přivést do konkursu celou řadu těžebních společností. Domnívám se, že řešení vytvoření finanční rezervy zástavou majetku, který bude ohodnocen dvěma nezávislými znalci a zapsán v knize nemovitostí a nebyl by součástí konkursní podstaty, by tento způsob vyřešilo.
Jde tady také o rozdělení této finační rezervy. Tato finanční rezerva je ze stávajícího zákona z poloviny určena obcím a z poloviny je určena státu, který pak ve složitém řízení ji zpětně přerozděluje. Domnívám se, že pokud rozšíříme daň z vytěženého nerostu i na nevyhrazené nerosty, pak by aspoň 75 % z této částky mělo připadnout obcím, zbytek ať připadne státu a stát ho následně rozdělí.
Čtvrtým bodem, který je výrazně kontroverzní, je to, že státní orgány mohou uložit těžaři, aby do šesti měsíců zpracoval podklady pro odpis ložiska. Domnívám se, že s touto formulací není možno zásadně souhlasit, neboť je to výrazný zásah do práv těžaře a přijetí tohoto znění by výrazným způsobem mohlo ohrozit program těžaře a eventuálně jeho další setrvání na trhu.
Domnívám se, že pokud státní orgány budou činit nátlak anebo budou požadovat, aby část ložiska byla odepsána, je to nezbytné udělat na základě dohody mezi státními orgány a těžaři. Domnívám se stejně jako předřečníci, že jakékoliv další oddalování schválení zákona o geologických pracích k ničemu nevede, a proto pokud zákon nebude zamítnut, doporučil bych, aby v hlasování bylo rozhodnuto, zdali bude postoupen do dalšího kola.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Bendl.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Vážený pane předsedající, drahá vládo, kolegyně a kolegové, původně jsem nechtěl k tomuto tématu vystupovat, ale někteří mí předřečníci mě inspirovali alespoň ke kratičkému vyjádření se k této záležitosti.
Zákon o geologických pracích alias zákon Kašperské hory, který řeší jednotlivosti bez toho, aniž by se díval na zájmy celku, je šitý horkou jehlou a mám za to, že je to vidět už z usnesení vlády č. 1311, které ukládá analyzovat horní práva v souladu s Evropskou unií. Mám za to, že by bylo vhodné, aby horní zákon a zákon o geologických pracích byly minimálně projednávány současně, nikoliv zvlášť.
Zákon komplikuje situaci podnikatelům především v oblasti registrace průzkumného řízení, dokonce přináší v některých svých zněních precedent retroaktivity, zákon komplikuje život inženýrským geologům především v oblasti udělování osvědčení o odborné způsobilosti. Jediné, co snad je možné akceptovat z tohoto zákona, jsou některé legitimní požadavky obcí. Mám za to, že zamítneme-li tento zákon, může Ministerstvo životního prostředí připravit novou novelu, doufám, že už spolu s horním zákonem, předložit ji vládě a vláda potom do Poslanecké sněmovny.
Osobně se připojuji k návrhům výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a hospodářského výboru na zamítnutí tohoto zákona.
Děkuji za pozornost.
***