(18.10 hodin)
(pokračuje Špidla)
Pokud jde o oblast zbraní, je nepochybné, že se v kolizi ocitá i základní právo plynoucí z článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které se promítá též v § 69 a 70 trestního zákona, a základní právo na život, plynoucí z článku 6 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, případně další základní práva, jejichž omezení by bylo možné docílit použitím střelných zbraní.
Při posuzování možnosti omezení základního práva či svobody ve prospěch jiného základního práva či svobody je třeba vycházet z podmínek, jejichž splnění má prioritu, jedno základní právo či svoboda. Za tyto podmínky lze považovat vzájemné poměřování a šetření podstaty a smyslu základních práv a svobod. Vzájemné poměřování v kolizi stojících základních práv a svobod spočívá ve vhodnosti, tedy v odpovědi na otázku, zda institut omezující určité základní právo umožňuje dosáhnout ochrany jiného základního práva v potřebnosti, tedy v porovnání legislativního prostředku omezujícího základní právo či svobodu jinými opatřeními umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod, a v neposlední řadě v porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv a svobod.
V oblasti zbraní a střeliva je jedním z nich právo vlastnit a držet zbraň, tím druhým pak právo na život, případně další základní práva, jejichž omezení by bylo možné docílit užitím střelné zbraně. Součástí porovnávání závažnosti v kolizi stojících základních práv je zvažování využití právních institutů minimalizujících argumenty podložený zásah do jednoho z nich.
Bude-li vnímáno vlastnictví a držení střelné zbraně jako základní lidské právo, což je v rozporu s názorem Ústavního soudu, dostává se toto právo do kolize s dalšími základními právy, a tuto kolizi je nezbytné minimalizovat zákonnými prostředky.
Předložený vládní návrh zákona o zbraních je oním právním prostředkem minimalizujícím zásah do dalších základních práv či svobod, nevybočujícím z rámce, který je v dané oblasti přiměřený a nepřesahující přiměřenou míru potřebnosti.
Závěrem svého vystoupení vás, vážené poslankyně a vážení poslanci, žádám o vstřícnost při projednávání předloženého vládního návrhu zákona o zbraních a o jeho schválení tak, aby Česká republika splnila další z mnoha podmínek pro její přijetí do Evropské unie. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji místopředsedovi vlády Špidlovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení poslanec Petr Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, máme se dnes rozhodnout, jak naložíme s vládním návrhem zákona o zbraních a střelivu. Protože se touto problematikou již delší dobu podrobně zabývám, dovolte mi upozornit vás na několik skutečností, jejichž znalost vám může usnadnit vaše rozhodování.
Předem bych vás chtěl upozornit, že zásadně zastávám názor, že držet a nosit zbraň je právem slušných občanů, a nesdílím názor, že jde o privilegium úředníkem vyvolených. Žádný stát, naši republiku nevyjímaje, nemůže svým občanům zajistit stoprocentní bezpečnost, nemůže každému z nás přidělit policistu, který by nás střežil ve dne v noci, ostatně by se nám to ani nelíbilo. Zůstává proto na každém z nás, jakým způsobem zajistíme bezpečnost svou a své rodiny. Bezpečnostní dveře a další zabezpečovací systémy, kterými bráníme svá obydlí, se stávají samozřejmostí. Stejně vnímám ty občany, kteří chtějí bezpečnost svou, své rodiny a svého majetku chránit s pomocí střelné zbraně.
Skutečnost, že střelnou zbraň lze použít i k páchání trestné činnosti, nelze podle mého názoru použít jako argument pro odzbrojení slušných občanů, protože k páchání trestné činnosti lze použít téměř jakýkoliv předmět. Ostatně trestnou činnost nikdy nepáchá věc, ale vždy člověk.
Náš stávající zákon o střelných zbraních a střelivu garantuje slušným občanům právo držet a nosit střelnou zbraň, pokud splní zákonem stanovené podmínky. Jejich splnění je stvrzeno vydáním zbrojního průkazu, stejně jako je stvrzeno oprávnění řídit motorové vozidlo vydáním řidičského průkazu. Osobně si myslím, že stávající zákon plně vyhovuje našim podmínkám. Bohužel nevyhovuje právu Evropské unie, a to ve třech oblastech.
Směrnice Rady Evropského společenství o kontrole, nabývání a držení zbraní č. 91/470E z 18. června 1991 ukládá členským státům Evropské unie zavést jednotnou kategorizaci střelných zbraní, zavést evropský zbrojní pas a zavést institut zbraně na povolení. Zatímco s prvními dvěma podmínkami problém není žádný, třetí podmínka pro nás problémem je.
V rámci objektivity musím ještě připomenout, že článek 3 zmíněné směrnice umožňuje členským státům Evropské unie upravit tuto problematiku libovolně přísněji. V duchu tohoto článku 3 připravila vláda loni na jaře novelu stávajícího zákona o zbraních, která by vedla k odzbrojení většiny slušných občanů, a jak víme, Poslanecká sněmovna ji výrazným počtem hlasů odmítla. Bez ohledu na tuto skutečnost však schválila vláda v létě loňského roku věcný záměr zákona o zbraních a střelivu v naprosto stejném duchu. Protože to bylo obtížně pochopitelné, zabýval se tímto problémem výbor pro obranu a bezpečnost na své 28. schůzi dne 5. listopadu 1999 za přítomnosti tehdejšího ministra vnitra Václava Grulicha. Na tomto jednání jsem přednesl obsáhlou srovnávací informaci o úpravě této problematiky v národních legislativách členských států Evropské unie. Zde vás chci pouze upozornit, že nejpřísnější úpravu mají Velká Británie, Španělsko a Nizozemí, a naopak nejliberálnější úpravu mají Francie, Řecko, Belgie a Rakousko. Snad nemusím zdůrazňovat, že všechny tyto právní úpravy jsou v souladu se zmíněnou směrnicí.
Při hledání cesty, jak zachovat v maximální možné míře naše liberální prostředí, jsem proto využil právě rakouský zákon. Za tuto moji koncepci se téměř jednomyslně postavil celý výbor a akceptoval ji i tehdejší ministr vnitra Grulich i s tím, že jsem byl výborem pověřen, abych přípravu zákona v tomto duchu sledoval.
Základním východiskem této koncepce je respektování faktu, že prioritou našeho státu je vstup do Evropské unie, a tedy povinnost respektovat zmíněnou směrnici a zavést do našeho práva institut zbraně na povolení na straně jedné a na straně druhé v maximální míře zachovat liberální prostředí v této oblasti. K tomu lze použít i zavedení institutu držení zbraně a nošení zbraně.
Realizace původní vládní představy by znamenala, že úředník by rozhodoval na základě své subjektivní úvahy o tom, komu povolení vydá a komu nikoliv, a s největší pravděpodobností by to vedlo k plošnému odzbrojení držitelů zbrojního průkazu, kterých je téměř 300 tisíc.
Podle mého návrhu, který je nyní obsažen i v návrhu vládním, bude muset úředník vydat povolení k držení zbraně kategorie B každému vlastníku zbrojního průkazu, pokud ten uvede, že střelnou zbraň potřebuje z důvodů sběratelských, sportovních, loveckých či na ochranu života, zdraví a majetku. Úředník zde nemá jedinou skulinku, jak povolení nevydat. Držitel zbraně bude oprávněn mít i nabitou střelnou zbraň ve svém obydlí, na chatě, na svém oploceném pozemku či ve své firmě, ale přenášet ji bude moci pouze v nenabitém stavu.
***