Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(18.00 hodin)

(pokračuje Brožík)

Můžeme tedy konstatovat, že Poslanecká sněmovna odročila projednávání tohoto návrhu zákona do příštího jednání Poslanecké sněmovny, tzn. do jednání v měsíci září.

Končím projednávání tohoto bodu č. 41, děkuji panu ministrovi i zpravodaji panu poslanci Plevovi a budeme pokračovat dle schváleného programu jednání.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dalším bodem je

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla.

Ještě předtím, než mu udělím slovo, upozorňuji na to, že jsme se včera usnesli, že dnes kolem 18.30 hodin začneme projednávat písemné interpelace. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, byl jsem pověřen vládou odůvodnit vládní návrh zákona o zbraních a střelivu a o změně některých zákonů, který by měl nahradit dosavadní právní úpravu provedenou zákonem č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 13/1998 Sb. a zákona č. 156/2000 Sb., který novelizuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním cílem navrhované úpravy vedle naplňování působnosti státu v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti je plná implementace práva Evropských společenství v oblasti zbraní a střeliva do právního řádu České republiky v souladu s dalšími mezinárodními závazky.

Vládní zákon byl vypracován na základě výsledků screeningu legislativy, kapitoly Volný pohyb zboží, v oblasti kontroly zbraní, jímž je Česká republika vázána před svým přijetím do Evropské unie. Screening se uskutečnil v průběhu června 1998 v Bruselu se závěrem, že právní úprava České republiky v oblasti zbraní není plně kompatibilní s právní úpravou Evropských společenství, konkrétně se směrnicí Rady Evropských společenství č. 91 477 EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole, nabývání a držení zbraní. Tato směrnice je v oblasti zbraní v rámci Evropské unie direktivní normou a musí být jednotlivými členskými státy plně implementována do jejich právních předpisů.

Právní úprava Evropských společenství v oblasti zbraní je proti stávající právní úpravě v České republice náročnější a více regulující. Upravuje problematiku nabývání a držení zbraní, zejména pak rozděluje zbraně z hlediska možnosti jejich nabývání a držení soukromými osobami podle jejich nebezpečnosti a účinnosti do čtyř kategorií: zbraně zakázané, zbraně podléhající povolení, zbraně podléhající ohlášení a ostatní.

Toto dělení zbraní stávající právní úprava nezná. V souvislosti s kategorií zbraní na povolení nezná ani režim vydávání povolení k nabývání a držení, popř. nošení střelných zbraní této kategorie.

Ministerstvo vnitra přistoupilo poté, co v roce 1999 Poslanecká sněmovna na své květnové schůzi neschválila vládní návrh novely zákona o střelných zbraních řešící právě rozdělení zbraní do jednotlivých kategorií a režim vydávání povolení k nabývaní a držení, popř. nošení zbraní, spadající do kategorie zbraní na povolení, k vypracování návrhu nového zákona o zbraních a střelivu. Při vypracování tohoto návrhu byly vzaty v úvahu připomínky a závěry přijaté při projednávání již zmíněného návrhu novely zákona.

Oproti zmíněné novele, která dávala příliš širokou působnost správnímu aparátu v rozhodovacím procesu, zejména pokud šlo o správní uvážení při rozhodování o vydání povolení k nabytí vlastnictví, držení, popř. nošení zbraní kategorie na povolení, předložený vládní návrh zákona o zbraních významně omezuje prostor správnímu orgánu pro správní uvážení při rozhodování tím, že stanoví taxativní podmínky a kritéria pro vydávání povolení k vlastnictví, držení a nošení zbraně na povolení.

Navrhovaný zákon předpokládá pro ochranu života, zdraví, majetku, vlastnictví, držení nebo nošení nejvíce dvou zbraní na povolení, a proto dává správnímu orgánu možnost posoudit žádost o vlastnictví a držení více jak dvou zbraní pro zmíněný účel. Ani zde však není dán správnímu orgánu velký prostor pro správní uvážení při rozhodování.

Při stanovení kritérií a podmínek povolovacího systému vycházelo Ministerstvo vnitra z rakouské právní úpravy, která je v rámci členských států Evropské unie nejblíže našim podmínkám, pokud jde o oblast zbraní a střeliva. Zde bych chtěl zdůraznit, že navrhovaný zákon je oproti rakouské úpravě povolovacích systémů značně liberálnější.

Předložený vládní návrh zákona řeší i vlastnictví a držení zbraní současnými oprávněnými držiteli zbraní, a to tak, že jim tyto zbraně ponechává ve vlastnictví a držení bez omezení jejich počtu. Požaduje však, aby současní držitelé zbraní kategorie na povolení požádali příslušný správní orgán o povolení k jejich nošení, a to nejpozději ve dvouleté lhůtě, jejíž počátek poběží ode dne účinnosti zákona.

Dále předložený vládní návrh odstraňuje nedostatky současné právní úpravy, která vyplynula z její aplikace v praxi. Jde především o úpravu nabývání do vlastnictví, držení a nošení tzv. chladných zbraní, které současná právní úprava nijak nepodchycovala. Pokud jde o tyto zbraně, týká se to především těch, které jsou svou povahou zbraní zákeřnou a spadají do kategorie zbraní zakázaných, jako např. balistické nože, dýky v holi. I pro tyto zbraně navrhovaný zákon stanoví kritéria pro jejich nabývání do vlastnictví, držení a nošení, a to jak zákeřných, tak i ostatních bodných, sečných a úderných zbraní. Zde Ministerstvo vnitra vycházelo z právních předpisů, které upravovaly nabývání vlastnictví, držení a nošení zbraní před nabytím účinnosti současného zákona o střelných zbraních.

V neposlední řadě pak předložený vládní návrh zákona upravuje v souladu s předpisy Evropských společenství problematiku překračování státních hranic se zbraněmi a předávání informací o jejich pohybu.

V souvislosti s předloženým vládním návrhem zákona o zbraních bych se rád zmínil o právu vlastnit zbraň z hlediska základních lidských práv a svobod. V tomto směru je zcela nepochybné, že zájem na ochraně základních práv, jako je právo na život, zdraví či ochranu majetku, je prioritní a s právem na vlastnictví a držení zbraně nesouměřitelný. Proto nelze jinak než souhlasit se stanoviskem Ústavního soudu vysloveným v jeho nálezu uveřejněném pod č. 68/1999 Sb., že vlastnit a držet střelnou zbraň není základním lidským právem ani právem vlastnit majetek podle č. 11 Listiny základních práv a svobod.

Pokud však převládá názor, že vlastnit zbraň a držet zbraň je základním lidským právem, může dojít k omezení ostatních základních práv či svobod, i když jejich ústavní úprava omezení nepředpokládá a to v případě jejich kolize základní právo či svobodu lze omezovat pouze v zájmu jiného základního práva či svobody.

***