(18.40 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Tento František Kůrka bombarduje různé orgány fantasmagorickými zkazkami o tom, že jsme v Libyi přišli zhruba o čtyři miliardy korun, které jsme mohli získat deblokací libyjských pohledávek, s tím, že údajně se dva ministři, ministr financí České republiky a ministr financí Slovenské republiky, v roce 1993 dohodli na tom, že tyto čtyři nebo pět miliard korun budou převedeny na účet jakéhosi libyjského podnikatele či prostředníka ve Francii.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nikdo v této Poslanecké sněmovně mě nemůže podezřívat z toho, že kdybych dostal jakékoliv makavé důkazy o vině bývalého ministra financí Ivana Kočárníka, s rozkoší bych tyto důkazy použil. Ale i vůči politickým protivníkům je třeba zachovávat férový přístup.
Nechal jsem celou záležitost prověřit, panu poslanci Exnerovi byly odeslány dokumenty, které jednoznačně prokazují, že onen účet ve Francii byl zřízený pro Ministerstvo financí České a Slovenské republiky, a nikoliv pro nějakého libyjského prostředníka. Pan ministr financí mi sdělil, že již v březnu 1998, takže tuto zásluhu si nemůže připisovat moje jinak naprosto geniální vláda, bylo odňato zplnomocnění onomu libyjskému prostředníkovi, které se však nikdy netýkalo toho, aby na jeho účet byly uloženy tyto miliardy, ale pouze vyjednávání.
Panu poslanci Exnerovi jsem jasně sdělil na základě úředních záznamů, že vzdor jeho tvrzením libyjská strana nikdy neprotestovala proti jednání tohoto typu u jakéhokoliv oficiálního zástupce České republiky. Kromě toho, protože co kdyby náhodou Bůh dal, jsem nechal prověřit toto podezření na základě podnětu výboru pro ekonomické zájmy, kterému zlolajní opozičníci z pravice říkají pro změnu ekonomická četa. Chtěl bych konstatovat, že tímto obviněním se zabýval státní zástupce a vyšetřovatel a že toto obvinění bylo odloženo jako nedůvodné.
Znovu opakuji: kdyby pan poslanec Exner měl v této věci pravdu, dostal by ode mne řád nikoliv srpu, kladiva a dalšího zahradnického nářadí, ale řád rudé růže. Pan poslanec Exner v této věci pravdu neměl, jenom kalí vodu.
Chtěl bych se dotázat pana poslance Exnera, aby v rámci slušných mravů, které každého poslance zavazují přiznat své případné osobní zájmy, vyjádřil svůj názor na své bývalé sepětí s firmou Omnipol, která obchodovala s Libyí.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji předsedovi vlády Miloši Zemanovi. Ptám se, zdali se někdo hlásí do rozpravy. Pan poslanec Exner má slovo.
Poslanec Václav Exner: Vážený pane předsedo vlády, na rozdíl od vás o vaší vysoké inteligenci naprosto nepochybuji. Vím, že je vaším způsobem urážet své soupeře nebo spoludiskutující. Je to metoda, která se velice dobře dá použít a při vašem i fyzickém rozsahu může možná někoho zastrašit. Rozhodně bych se s vámi nechtěl prát a vyměňovat si dál názory fyzicky, avšak ani tato věc a podobné výroky kromě urážek - a jako poslanec jste za to ve sněmovně také bez trestu, ledaže bych si stěžoval u mandátového a imunitního výboru - nepřinese pozitivně nic rozumného.
Podobně vaše názory na pana doktora Františka Kůrku a jeho schopnosti nebo neschopnosti jsou v této záležitosti zcela irelevantní a ani u něho a pravděpodobně ani u jiných lidí si jeho hodnocením nezískáte nějaké pozitivní body. Musím konstatovat, že nikdo, a to ani pan Kůrka, ani já, pokud je mi známo, nikdy neprohlásil, že jsme v Libyi přišli o čtyři miliardy korun, neboť pohledávka stále není ztracena. Jak mi nakonec vy píšete, je stále evidována v naší České národní bance a také v centrální bance Libye.
Také z vašich informací, pane předsedo vlády, jsem se dočetl, že pokud jde o onoho prostředníka, není - jak nyní tvrdíte - libyjským podnikatelem či prostředníkem, ale syrským občanem, což jen svědčí o tom, jak přesné informace jste schopen v rámci svých vynikajících postojů a inteligence uvádět.
Ano, přesvědčujete mě ve své třetí odpovědi o tom, že účet je jednoznačně u pařížské banky zřízen pro Ministerstvo financí České republiky. Avšak v podkladech, které jste mi poskytl, o tom bohužel žádné údaje nejsou. V těchto podkladech se totiž číslo onoho účtu vyskytuje jenom v průvodním dopise, a to jako instrukce k zacházení s ním, ale dopis sám obsahuje přílohy, které hovoří teprve o zřízení účtu. Žádná spojitost v tomto dopise a v přílohách, které jste mi poskytl bohužel jenom částečně, není a nevyplývá z tohoto dopisu, že tímto dopisem bylo požádáno o zřízení účtu, ke kterému už se dávají instrukce s číslem jako o zřízeném účtu. Samy žádosti a také tzv. smlouva, jak se všichni přítomní, kteří mají tisk k dispozici, mohou přesvědčit, tj. dohoda o otevření účtu a tzv. application to open a joint account, nehovoří o žádném čísle účtu, které se potom dále vyskytuje, ale s číslem účtu, které bylo v dopise pro libyjskou stranu, se shoduje číslo obchodního případu pařížské banky, a sice 30 026, což svědčí o těchto souvislostech, ale nikoliv jednoznačně o tom, že jde tedy o jeden a ten samý účet.
Ano, říkáte nyní, že v březnu 1998 bylo odňato zplnomocnění, avšak ve vašich odpovědích na mé interpelace mi naopak píšete, že bylo pouze požádáno o navrácení takového zplnomocnění. O výsledku tohoto navrácení jsem se bohužel až doteď nedověděl, a to ani z vašeho předchozího vystoupení.
Na druhé straně však současný ministr vaší vlády pan Březina potvrzuje ve svém dopise panu Kůrkovi, který je také citován v našich interpelacích, že stále ještě pan prostředník je pověřen, aby o věci vyjednával.
***