(10.20 hodin)
(pokračuje Hanačíková)
Vláda plně vkládá současné rozhodnutí při posouzení plnění předpokladů pro žadatele na úvahu správního orgánu, resp. na policistu okresního ředitelství. Pouze mu dává velice vágní záchytné body. Říká, že takovýto žadatel by měl doložit, že chodí z práce a do práce v noční hodiny, nebo že je u něho zvýšené riziko odvety za jeho legální činy a rozhodnutí, nebo že žadatel má obavu o život, zdraví a majetek. Věřím, že každý policista okresního ředitelství v tomto případě rozhodne podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale zcela určitě rozhodne podle svého subjektivního názoru.
Zde bych se chtěla zeptat pana ministra, zda uvažuje o tom, že by naši policisté z okresních ředitelství absolvovali nějaké psychologické testy, posoudili, že jako žadatel to hystericky nehraju, skutečně mám vážnou obavu o své zdraví a majetek, nebo zda budou mít tak dobré právní povědomí, že posoudí, že skutečně moje legální činy v zaměstnání skýtají obavu, že můžu být ohrožena. Nebo uvažuje snad vláda o tom, že bude vytištěn nějaký tiskopis, kde každý z nás zatrhne skutečnosti, které nás k tomu vedou? Nebo samozřejmě může dojít k tomu, že budeme psát nějakou slohovou práci o tom, jak se cítíme ohroženi. Ze zákona to nevyplývá, takže nevím, co si mám pod tím představit.
Jen si kladu otázku, proč vláda nešla touto cestou zpřísnění, lépe vymezenými taxativními podmínkami. Proč třeba nezavede povinné proškolení jak teoretické, tak praktické části u žadatelů o zbrojní průkaz? Proč po pěti letech, kdy dochází k prodlužování zbrojních průkazů, není žadatel povinen prokázat, že umí bezpečně manipulovat se zbraní? Proč třeba není zavedena centrální evidence balistických zkoušek? Proč vůbec v České republice jako jediné zemi střední Evropy mají možnost cizinci získávat zbrojní průkazy?
Domnívám se, že zákon skýtá velké množství problémů jak odborných, tak koncepčních, a proto se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji paní poslankyni. Slova se ujme pan poslanec Jaroslav Melichar a připraví se pan poslanec Houzák.
Poslanec Jaroslav Melichar: Vážený pane předsedající, pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, během necelého roku je sněmovně předkládán znovu návrh zákona o zbraních a střelivu. Až na nepatrné detaily je filozofie zákona úplně stejná jako předcházející předloha bývalého pana ministra vnitra Václava Grulicha, a to omezit možnost občanů držet legálním způsobem zbraň. Odmítám, aby pod záminkou sladěnosti našich právních předpisů s normami členských států Evropské unie byly prosazovány jakékoliv zákony, které nám vláda předkládá.
Za prvé není pravdivé tvrzení, že stávající zákon o zbraních a střelivech v České republice je v rozporu se zákony řešícími tuto problematiku v členských státech Evropské unie.
Za druhé, i kdybych připustil, že náš zákon se výrazně liší od legislativy států Evropské unie, nemohu souhlasit, aby novým zákonem bylo našim občanům upíráno nejzákladnější právo na hájení svého života, zdraví a majetku, právo občana mít možnost vlastnit, držet a nosit zbraň.
Dovolím si, dámy a pánové, poznamenat, že tzv. přizpůsobení se zákonů České republiky zákonům a směrnicím států Evropské unie se v posledních letech stává zaklínadlem, zástěrkou a dnes už otřepaným klišé při projednávání v této sněmovně, ať už se to týká jakéhokoliv vládního zákona či usnesení, jako např. Matiční ulice v Ústí nad Labem.
Rozhodně si nemyslím, že tento trend prospívá zdravému sebevědomí, suverenitě a mezinárodnímu postavení České republiky ve světě. Aby mi bylo správně rozuměno - nejsem odpůrcem vstupu do Evropské unie ani nejsem euroskeptikem, mám zájem o naše plnoprávné členství v této organizaci, ale požaduji, abychom jako Česká republika vystupovali důstojně, jednali jako stát jako rovný s rovným, nikoliv abychom pasivně přijímali veškerá upozornění a poslušně reagovali vždy na vztyčené ukazováky z Bruselu či ze Štrasburku. Ale zpět k vládnímu návrhu zákona.
V § 13 odst. 4 písm. a), b), c), d), e) jsou vyjmenovány důvody, pro které se lze ucházet o vydání zbrojního průkazu. Například jestli žadatel pravidelně dochází do a ze zaměstnání mezi 23. a 6. hodinou ranní. Podle jiného písmene občan musí prokázat, že je mu vyhrožováno. Jak to dotyčný prokáže, je pro mne otazník. Zdůrazňuji, že občan má právo mít možnost, když to uzná za vhodné, držet legálním způsobem zbraň, protože existují situace, které se nedají předvídat a kdy se jedná o bezprostřední ohrožení, a to kdykoliv, v jakoukoliv hodinu a v kterémkoliv místě. Nelze taxativně nahodit jen několik nahodilých případů pro podání žádosti o zbrojní průkaz. Na druhu stranu bych se přimlouval za přísnější sankce a tresty, když vlastník zbraně zaviní, byť neúmyslně nebo neodbornou manipulací se zbraní, úraz, nedokáže zbraň bezpečně uschovat a zajistit, umožní přístup ke zbrani nepovolaným osobám, zejména dětem, za zacházení se zbraní v podnapilém stavu atd. Docela chápu vládu, že při tvorbě zákona mimo jiné vycházela i z těchto negativních případů, které se stávají.
Odmítám však paušální řešení jen na základě těchto špatných zkušeností. Místo omezujících důvodů již při podání žádosti o zbrojní průkaz, kdy je některým skupinám občanů už předem zřejmé, že šanci na získání průkazu prakticky nemají, doporučuji kromě výše uvedených sankcí spravedlivější a poctivější postup. Mám na mysli důkladnější kritéria: odborná znalost, dovednost, bezpečné zacházení se zbraní, vyšší nároky na zdravotní způsobilost, přísnější posouzení spolehlivosti, jako je alkoholismus, agresivita. U zdravotní způsobilosti bych doporučoval větší důraz na psychologická a psychiatrická vyšetření. Od věku 50 let vyžadovat častější zdravotní posudky, u všech žadatelů zjišťovat případnou závislost na psychotropních látkách atd. Zbrojní průkaz by mohl být občanu odepřen pro nesplnění některého z kritérií, ale nikoliv proto, že nevykonává nebezpečné zaměstnání nebo nedochází do práce mezi 23. a 6. hodinou, nebo že nepatří mezi vyvolené či prominentní osobnosti.
Vzhledem k tomu, že vládní návrh zákona o zbraních a střelivu, sněmovní tisk číslo 611, je nepřepracovatelný, připojuji se k návrhu kolegy Záruby na jeho zamítnutí.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan poslanec Houzák, ale hlásí se zpravodaj pan poslanec Koháček, který má přednost.
***