Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(10.10 hodin)

(pokračuje Brožík)

Děkuji panu ministrovi Mertlíkovi, předkladatelům a zpravodaji panu poslanci Kocourkovi. Tím jsme se vypořádali s návrhy, které jsme si odhlasovali, a nyní přistoupíme k přerušenému bodu č. 38, kterým je

Včera jsme vyslechli úvodní slova předkladatele v zastoupení místopředsedy vlády pana ministra Vladimíra Špidly a zpravodajské zprávy pana poslance Petra Koháčka. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili poslanci Bohuslav Záruba, Ivana Hanačíková, Jaroslav Melichar, František Houzák, Václav Hanuš, František Španbauer.

Jedno sdělení pro stenozáznam: pan ministr vnitra poslanec Stanislav Gross má náhradní kartu č. 2.

Jako další se ještě přihlásil do obecné rozpravy pan poslanec Jiří Havlíček. Prosím pana poslance Bohuslava Zárubu, aby se ujal slova.

Poslanec Bohuslav Záruba: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, vláda nám opět po roce předkládá ke schválení v prvním čtení zákon o zbraních a střelivu. Po prvním neúspěchu, když byl vládní zákon zamítnut, jsem předpokládal, že v novém návrhu budou ošetřeny připomínky a návrhy, že tyto návrhy budou do nového návrhu zákona implementovány, zákon se stane v jistých směrech liberálnějším, a tudíž pro schvalování přijatelnějším. V debatách -

Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče. Chtěl bych poprosit všechny, které nezajímají zbraně a střelivo, aby opustili jednací síň a vytvořili tak důstojné prostředí pro předkladatele. Levá strana dnes hlučí. Pan poslanec Vymětal, pan poslanec Urban, ale i na pravé straně pan poslanec Kasal, Janeček, Volák. Je mi trapné upozorňovat jednotlivé poslance, ale skutečně je tu velký hluk. Děkuji vám.

Můžete pokračovat, pane poslanče.

Poslanec Bohuslav Záruba: Děkuji. V debatách, které předcházely předložení tohoto zákona, se předkladatelé snažili zdůvodňovat a vysvětlovat své záměry. Zejména podivné je tvrzení, že čím víc se omezí existence střelných zbraní, myslím tím legální, tím více se omezí možnost páchat s nimi trestné činy. Z hlediska matematické statistiky musím dát předkladatelům za pravdu. Ano, počet nehod a trestných činů způsobených legálně drženými zbraněmi se skutečně zmenší. Doveďme však tvrzení ad absurdum. Omezme tedy výrobu a prodej automobilů, ať každý automobilista zdůvodňuje příslušnému policistovi nebo úředníkovi, proč potřebuje to či ono auto. Čím méně bude automobilů, tím více klesne počet dopravních nehod, jak praví matematická statistika. Ve svých úvahách můžeme dojít až ke zvráceným předpokladům, že když omezíme porodnost, bude méně občanů a z hlediska statistické matematiky se zmenší pravděpodobnost trestné činnosti. Také takovým způsobem se dá zneužít statistika.

V Listině práv a svobod není uvedeno právo nosit zbraň. Pokud však přijmeme tento argument, pak se ptám: Má občan této republiky vůbec jiná práva? Domnívám se však, že občan svobodného státu má právo na život a právo zachovávat si lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst a z práva vlastnit majetek nutně vyplývá druhotné právo tyto hodnoty chránit, a to i násilím v rámci nutné obrany dle § 13 trestního zákona, neboť právo ochrany těchto hodnot implikuje sekundární právo nebýt usmrcen, zraněn, ponížen či oloupen.

Návrh zákona jde ve stanovení principu a regulace zbraní nad rámec směrnice Evropských společenství č. 91/477/EC, jež v čl. č. 5 stanoví, že členské státy umožní nabytí a držení palných zbraní osobám, které pro to mají platný důvod a které nepředstavují nebezpečí pro ně samotné, veřejný sektor nebo bezpečnost veřejnosti.

Předkládaný zákon v § 13 dává výrazné pravomoci policejnímu úředníkovi při rozhodování o povolení, vlastnění nebo držení zbraně. Dovedu si zcela dobře představit, že příslušné povolení bude mít velmi blízko k obálkové metodě. Dovedu si zcela dobře představit dvou- i vícestránkové zdůvodnění žádostí o povolení zbraně. Žádost bude mít zcela relevantní důvody k povolení, ale úředník rozhodne v jeho neprospěch, protože úředníka někdo upozornil na to, že žadatel je nevhodným kandidátem.

Návrh zákona dává sice možnost rozhodnutí správního úředníka přezkoumat nezávislým soudem. Kde je však v zákoně zakotveno, že soudce může o správnosti či nesprávnosti rozhodnout? Má soud v zákoně oporu? V konečném verdiktu soudu bude stát názor úředníka pouze proti názoru soudce. Ve správně formulovaném zákoně by musel úředník, jestliže vydal záporné rozhodnutí, podat závažné důvody k zamítnutí žádosti. Zákon však o míře závažnosti nic nevypovídá.

Jsem pro zpřísnění požadavků na uchazeče o nošení a vlastnění zbraně při získávání zbrojního průkazu. Stanovme proto velmi přísná zdravotní i morální a psychická kritéria. Pokud však občan zbrojní průkaz získá, nechť si může svobodně zakoupit krátkou palnou zbraň v jakémkoliv množství. Jeho jedinou povinností bude pouze si tuto zbraň zaregistrovat na příslušném policejním oddělení, kde mu bude vydáno příslušné registrační číslo. Pokud se mám v demokratickém státě cítit jako svobodný člověk, musím mít jistotu, že pokud dodržuji základní demokratické principy, že se stát k mé osobě bude chovat obdobně. Nemohu tedy připustit, aby cokoliv v zákonech bylo nedemokratické. Domnívám se, že předpokládaný zákon omezuje základní práva a svobody občana této republiky, a proto navrhuji zamítnutí tisku 611 v prvním čtení.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Registruji váš návrh přednesený v rozpravě. Jako druhá vystoupí paní poslankyně Ivana Hanačíková, připraví se pan poslanec Jaroslav Melichar.

Poslankyně Ivana Hanačíková: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vláda uvádí, že motivací k předložení právě takového zákona jsou především dva důvody. Prvním důvodem je sjednocení podmínek s legislativou EU a druhým důvodem je důraz na zpřísnění vydávání zbrojních průkazů. Za klad uvedeného zákona bych určitě označila nově upravené kategorie zbraní, upravení skupin zbrojních průkazů či zavedení podmínek pro získání evropského zbrojního průkazu. Za odborné nedostatky v novele zejména vytýkám pět základních okruhů.

Za prvé jsou to nedostatky či zmatečné rozdělení mezi kategoriemi zbraní B a C, např. dlouhé samonabíjecí palné zbraně a následný problém se střelivem.

Za druhé je to nepříliš precizní vymezení historické zbraně a jejich následné repliky.

Za třetí se dozvíme v úvodu, kdo je výrobce nebo obchodník, ale často vám tento zmiňovaný pojem začne činit problémy, protože potom se dále dozvídáme, že v zákoně existuje určitý podnikatel, ale nevíme, jestli je to právě výrobce, nebo obchodník, nebo je to nějaká skupina lidí, o které jsme do té doby neměli tušení.

Další hádankou je fakt, kdy vláda chce, aby zákon byl velmi přísný, ale nestanovuje ani minimální kvalifikační předpoklady pro správce střelnice. Nebudu už vůbec hovořit o podmínkách, které jsou stanoveny v bezúhonnosti žadatele, protože mnohé si zadají s padesátými léty. Myslím si ovšem, že tyto uvedené připomínky by bylo možné opravit ve druhém čtení.

Druhým cílem, jak jsem se zmínila ze zákona, je zpřísnění vydávání zbrojních průkazů, což by mělo vést k eliminaci rizika, že se k legální zbrani dostane velké množství lidí. Osobně se domnívám, že záměr zpřísnit tyto podmínky je velice dobrý. Ovšem mám silné pochybnosti, že cesta, kterou vláda zvolila, je správná.

***