(11.20 hodin)
(pokračuje Brožík)
Naproti tomu nerespektuje doporučení směrnice přijmout takovou úpravu s ohledem na lov a střelbu na terče, aby bylo možné vyhnout se obstrukcím ve volném pohybu osob více, než je nutné. Proto by bylo z tohoto pohledu vhodné upravit ustanovení zákona týkající se i lovu a střelby na terče tak, aby tato zbytečně neomezovala výkon práva myslivosti, sportovní aktivity na úseku střelectví.
Je několik dalších problémů, kdy v současné době existuje značné množství samonabíjecích kulových, ale zejména brokových loveckých zbraní se zásobníkem nebo nábojovou schránkou a nábojovou komorou, které mohou dohromady pojmout více než tři náboje, přitom střelivo do těchto zbraní je zároveň střelivem do loveckých zbraní v kategorii C, tj. střelivem podléhajícím ohlášení. Bylo by velmi složité stanovovat, kdy např. brokové střelivo ráže 12 mm bude střelivem podléhajícím povolení a kdy střelivem podléhajícím ohlášení, když je nemožné jako takové fyzicky oddělit.
Dále myslím, že předkládaný návrh zákona by měl minimalizovat možnosti rozhodování o žádostech, tj. o jejich povolování nebo zamítnutí, na základě, jak už zde bylo také několikrát řečeno, subjektivního přístupu osoby, která o žádosti rozhoduje. Proto myslím, že by podmínky pro rozhodování neměly být vymezeny fakultativně, ale výhradně taxativně.
Samozřejmě, že pravděpodobně nejkontroverznější a navíc i nejvíce kritizované je ustanovení zákona v § 13 odst. 5 a 6, kdy k ochraně života, zdraví nebo majetku lze vydat povolení k nabytí vlastnictví, držení nebo nošení nejvíce dvě zbraně kategorie B a k nabytí vlastnictví, držení nebo nošení několika zbraní kategorie B lze vydat pro výkon lovecké činnosti, střeleckého sportu, muzejnictví nebo sběratelské činnosti.
Základním problémem je, že nejsou žádná kritéria pro rozhodování o počtu povolených zbraní, a proto je toto rozhodnutí na každém jednotlivém konkrétním rozhodovateli a jeho individuálním přístupu k věci. Tato skutečnost budí zejména dnes u současných majitelů většího počtu legálně držených zbraní kategorie B obavy, že budou ve svých vlastnických právech omezeni nebo že se tato záležitost stane - jak už zde dnes bylo několikrát řečeno - uplácením rozhodovatelů o těchto žádostech.
Přesto si nemyslím, že by bylo skutečně dobré, abychom tento návrh nepropustili do druhého čtení. Apeluji na všechny, kteří zde tyto návrhy na zamítnutí nebo vrácení vládě k přepracování podávali, aby zvážili, že tato úprava i v rámci kompatibility evropského a našeho práva by měla být postoupena do druhého čtení, abychom ji podpořili, protože tento zákon je pro Českou republiku velice potřebný. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu místopředsedovi. Táži se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Ne-li, obecnou rozpravu končím.
Táži se navrhovatele, zda chce vystoupit. Pane ministře, už mám zvonit, že budeme hlasovat, nebo budete mluvit hodinu?
Ministr vnitra Stanislav Gross: Nebudu mluvit hodinu, asi tak 52 minut, odhaduji.
Předseda PSP Václav Klaus: Tak to zvonit nebudu.
Ministr vnitra Stanislav Gross: Můžete zvonit, pane předsedo, nebudu hovořit dlouze. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, přiznám se, že jsem z té diskuse docela rozpačitý, protože mám pocit, že by bylo dobré, aby se tady hrála otevřená hra. Otevřená hra by vypadala tak, že by kolegové, kteří prostě chtějí, aby v České republice se volně pohybovaly zbraně bez nějakého většího omezení, řekli, že toto je jejich představa. Pan kolega Payne to řekl a já mu za otevřenost děkuji, i když celý zbytek jeho proslovu považuji za nějaký podivný výron myšlenek, protože diskutovat nad zákonem o střelných zbraních a střelivu o tom, jestli policie číhá na slušné občany, když ze zákona má povinnost na bezpečnost a plynulost silničního provozu, to sem prostě nepatří a na to reagovat nechci.
Nejprve bych zareagoval na některé připomínky, které zazněly. Připomínky pana poslance Záruby patří do kategorie podivných argumentů, které myslím, že ani nezaslouží nějakou bližší reakci, snad kromě jediné věci. Opravdu bych pana poslance poprosil o to, aby při argumentaci svého názoru neargumentoval tím, že bychom měli omezit auta nebo počet automobilů, pokud chceme prosazovat principy uvedené v tomto zákoně, anebo dokonce omezit počet porodů, pokud chceme zlepšit bezpečnostní situaci v České republice. Myslím, že tato argumentace skutečně na místě není a spíše svědčila o značném nedostatku buď znalostí předmětné problematiky, anebo nějakých konkrétních výhrad.
V několika vystoupeních zazněly připomínky ke statistikám, které jsou zpochybňovány jako důvody pro tvrzení předkladatele, že střelné zbraně, tak jak dnes jsou volně v České republice v pohybu, jsou značným kriminogenním faktorem. Já na tom prostě trvat musím, a když vám nestačí ta statistika, která je uvedena v předkládací zprávě, řeknu vám ještě jiné věci, které už těžko bude moci kdokoli zpochybňovat, protože se týká dokázaných trestných činů, trestných činů objasněných, kde jsou i výsledky naprosto nezpochybnitelné.
V roce 1999 bylo spácháno střelnou zbraní v České republice 62 vražd. Z těch 62 vražd bylo 37 spácháno legálně drženou střelnou zbraní a 25 nelegálně drženou střelnou zbraní. Co se týče jiných trestných činů, závažných a násilných, tak úmyslných ublížení na zdraví bylo střelnou zbraní spácháno v roce 1999 120, z toho 107 bylo spácháno legálně drženou střelnou zbraní a jen 13 bylo spácháno nelegálně drženou střelnou zbraní.
Co se týče trestných činů nebezpečného vyhrožování, ze 122 takovýchto trestných činů jich bylo zrealizováno prostřednictvím legálně držené střelné zbraně (106???) a 16 nelegálně držené střelné zbraně. Co se týče ozbrojeného vloupání, tak v roce 1999 to bylo 34 případů a z toho 32 bylo provedeno s legálně drženou střelnou zbraní a pouze dva s nelegálně drženou střelnou zbraní.
Takže, dámy a pánové, přestože vidím na tváři některých z vás úsměvy, chci vás ujistit, že těch 62 vražd, ti mrtví, by vám jednoznačně řekli, že právní úprava, která dnes v České republice je, nepochybně vedla k tomu, že bezpečnostní situace v ČR za stávající právní úpravy prostě není dobrá. Nechci jít do podrobností, že bych citoval jednotlivé konkrétní případy, kdy volný pohyb zbraní, jak v České republice je dnes umožněn, prostě vedl k tomu, že bylo možno spáchat ten nejzávažnější trestný čin, tedy trestný čin vraždy. Tolik ke statistikám.
Co se týče Evropské unie, to je další obrovský argument, který tady padal v rozpravě, a dokonce tady padaly takové citace, že si to vymýšlíme, že toto chce Evropská unie. Padlo to ve dvou diskusních příspěvcích. Chtěl bych upozornit na to, že ve screeningu legislativy kapitoly "Volný pohyb zboží - oblast kontrola zbraní", který proběhl v červnu 1998, bylo jednoznačně konstatováno, a ty dokumenty, pokud někdo z vás by se obtěžoval se s nimi seznámit, máte k dispozici, že naše právní úprava nedopovídá v této oblasti právní úpravě, která je běžná v EU. Jestliže tady někdo argumentuje Švýcarskem, chtěl bych ho upozornit na to, že Švýcarsko není členem EU, a také to zde ve dvou příspěvcích zaznělo proti tomuto zákonu.
Bylo tady argumentováno i to, že si vymýšlíme, že příslušná směrnice EHS neuvádí možnost správního uvážení, jak zde vystupovala paní poslankyně Parkanová. Ale paní poslankyně Parkanová mi do ruky dala argument, který vlastně sama řekla. Ona řekla, že v té směrnici, a cituji, je jako podmínka, že žadatelé k tomu mají dobrý důvod. Chtěl bych vidět, dámy a pánové, co byste dělali a říkali, kdybychom do zákona uvedli jako podmínku, že někdo uvede v žádosti, že k tomu má dobrý důvod. To je mnohem vážnější formulace než ty, které jsou v zákoně uvedeny.
***