(12.20 hodin)
(pokračuje Krása)
Například vláda chce použít 21 mld. korun na revitalizační program, chce použít 20 mld. korun na stabilizaci bankovního systému, chce použít pro účely nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění částku ve výši 6 mld. korun, vláda chce použít 10 mld. korun z privatizace České spořitelny na úhradu obligací Konsolidační banky. A jsou tam další a další výdaje.
Za třetí - při prostudování materiálu, který je určen pro jednání prezidia Fondu národního majetku, zjistíte, že v příjmech není počítáno s privatizací energetických a plynárenských společností, České pojišťovny a jiných majetků.
Vláda dále uvádí, že v předloženém návrhu postrádá odpovídající kvantifikaci dopadů případné reformy penzijního systému. Předpokládám, že ve vládě sedí gramotní lidé, a tudíž si mohli přečíst v důvodové zprávě přesnou kvantifikaci dopadů penzijní reformy. Dovoluji si citovat z důvodové zprávy k návrhu zákona. Cituji tedy:
"Při jednogeneračním přechodu, který navrhovatel zákona preferuje, odborníci odhadují roční transformační náklady ve výši 40 až 50 mld. korun. Vzhledem k tomu, že z individuálních účtů se bude moci čerpat nejdříve za 25 let, představují přímé transformační náklady částku přesahující 1 bilion korun."
Co k tomu dodat? Snad jen to, že vláda se prakticky seriózně nezabývá poslaneckými návrhy.
Dámy a pánové, zdá se mi, že z toho, co jsem zde uvedl, je jasné, že je nutné, abychom deponovali určitou částku na zahájení penzijní reformy, ale že je také možné se zabývat způsoby čerpání prostředků z privatizace a způsobem kontroly Parlamentu. Nestačí dle mého názoru Poslaneckou sněmovnu pouze seznámit s hospodařením fondu, musíme se asi také vyjádřit a vyjadřovat k použití prostředků z fondu národního majetku.
Věřím, dámy a pánové, že předložený návrh zákona propustíte do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče, za úvodní slovo. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jaroslav Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, poslanecký návrh na změnu zákona č. 171/1991 Sb., o Fondu národního majetku a o rozpočtových pravidlech, ve své podstatě obsahuje převod prostředků ve výši 200 mld. korun na reformu důchodového systému.
Je jistě pravdou, že deficit v důchodovém systému za poslední léta si vyžaduje řešení, i když uváděná čísla v této novele jsou odlišná od údajů uváděných ve státních závěrečných účtech ČR. To však nic na pravdě nemění, protože opravdu deficit narůstá.
Pro větší vypovídací schopnost by bylo potřebné, kdyby se tento výčet zabýval i léty, kdy přebytek tohoto fondu v nemalé míře dotoval státní rozpočet. Oddělení tohoto fondu od státního rozpočtu v té době mohlo vytvořit finanční fond pro řešení současných pasiv v důchodovém fondu. A opět to byly částky nemalé. Z tohoto pohledu se jeví tento návrh zákona jako populistický, zvláště proto, že na účtu Fondu národního majetku ČR se nachází pouze 5,5 mld. korun a tato sněmovna již odsouhlasila - a to bych chtěl zdůraznit - zřízení dalších dvou fondů, a to Fondu rozvoje bydlení a Fondu rozvoje dopravní infrastruktury, které dosud nejsou naplněny.
Na minulém zasedání sněmovny jsme odsouhlasili vytvoření dočasné komise Poslanecké sněmovny pro důchodovou reformu, která by měla připravit podmínky pro konsensuální dohodu o reformě důchodového systému. Rovněž důvodová zpráva zdaleka ne zcela přesvědčivým způsobem objektivizuje právě předloženou sumu na převedení finančních prostředků ve výši 200 mld. korun, i když pan předkladatel zde zdůraznil, že o této sumě by bylo možno diskutovat. Uváděná částka o výkonech z privatizace ve výši 500 mld. korun dnes byla opravena předkladatelem na 250 mld. korun, je však přesto spíše holubem na střeše.
Vzhledem k tomu, co jsem uvedl, a zejména vzhledem k nesystémovosti tohoto návrhu novely zákona, který připomíná zahájení stavby od střechy, nedoporučuji Poslanecké sněmovně tento zákon přijmout. Návrh na zamítnutí předložím pak v rozpravě.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče, a otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh, který je předložen ve sněmovním tisku 624, je typickým návrhem, který předkládají okrajové politické směry s cílem upoutat na sebe pozornost a bez jakékoliv úvahy o tom, že by kdy měly převzít vládní odpovědnost. Je to svým způsobem luxus, který si takovéto málo významné politické směry a politická uskupení mohou dovolit. Je to návrh, který je svým rozsahem extrémní, ať o něm uvažujeme z jakéhokoliv hlediska, a je to návrh, který je nerealistický a mimořádně by ztížil současnou situaci českého státu. Je to návrh, který je schopen se zdůvodnit jedině tehdy, dojde-li k vytvoření povinného kapitálového důchodového spoření nebo důchodového systému.
Musím jasně říci - a z důvodové zprávy to vyplývá - že není reálná a realistická naděje k přechodu na povinný kapitálový pilíř, že tato země není schopna zaplatit transakční náklady, které jsou s tím spojeny, onen přibližně bilion 250 miliard, které se dají odhadovat letmým výpočtem ze zprávy. Jde prostě o sumu, kterou nelze v daném okamžiku mobilizovat.
Ale kromě transakčních nákladů je ještě jeden zcela podstatný důvod. V okamžiku, kdy lidi zákonem donutíme, aby se připojišťovali, samozřejmě jim zvýšíme odvod na sociální účely, protože jak jinak než povinným odvodem se tato částka dá hradit. A to znamená jednak zatížení práce způsobem, který je nepřijatelný, a za druhé to znamená, že těmto lidem slibujeme, že tento kapitálový systém, gigantický kapitálový systém zůstane stabilní a nedotčený na věky věků. Zkušenosti se současným systémem kapitálového trhu, a to světovým i naším, jasně říkají, že takovéto zajištění je iluzí. Stát není schopen garantovat takovýto fond, a proto ani není eticky oprávněn ho zřídit.
Vzhledem k tomu, že ani výnosy z takovéhoto systému nejsou dostatečné, nejsou obvykle výraznější než výnosy, které se dají získat fungováním průběžného systému, a vzhledem k tomu, že i míra národních úspor je v ČR relativně vysoká, makroekonomické účinky takovéhoto manévru nejsou tudíž příliš významné, a myslím, že je zřejmé, že přechod na povinný kapitálový důchodový pilíř není možný.
***