(12.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
Z tohoto důvodu je i požadavek získat prostředky v rozsahu 200 mld. Kč na tento účel požadavkem, který není z tohoto světa, není z reálného světa, jeho realizace by přinesla pouze problémy, pouze potíže a je otázka, jakým způsobem by se ony prostředky využily později.
Proto, ač jinak chápu některé přístupy pánů kolegů z US, chápu, že jejich záměrem je pokud možno komplikovat současnou důchodovou situaci a udržet za každou cenu prostor pro vytvoření povinného důchodového spoření, tuto motivaci chápu, přesto ji nemohu považovat za dostatečně vážnou, a proto předkládám návrh na zamítnutí tohoto zákona.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Jako druhý se písemně přihlásil do rozpravy pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolte mi, abych vyjádřil vysoký stupeň zklamání nad vystoupením pana místopředsedy vlády.
Jestliže vláda a sociální demokracie mají už dnes jasno o tom, jakým způsobem chtějí garantovat našim důchodcům důchody, proč volají po zřízení parlamentní komise, která by se otázkou důchodové reformy zabývala? Je to potom neupřímné volání, je to potom budování jakéhosi alibi a není to opravdová vůle něco s důchodovým systémem, který se dostává do potíží, učinit.
To, co je předloženo, znamená otevření dveří pro všechny možné varianty. Samozřejmě chápu, že pro vládu sociální demokracie je jednodušší rozdávat peníze získané z privatizace, tu tam, tu jinde, možná někdy použít v rámci senátorských kampaní jako pseudovolební prostředky pro své prominenty. Je nezbytné takovémuto plýtvání zabránit a je morálně oprávněné tyto prostředky, které v privatizaci jsou získány, deponovat na účet ve prospěch těch lidí, kteří si to nejvíce zaslouží.
To, že vláda vlastně není řádně kontrolována při rozhodování o použití prostředků získaných z privatizace, je velký problém, je to chyba. Opakuji: kdyby se chtěla vážně zamyslet nad transformací důchodového systému, potom by takový návrh podpořila a vedla by diskusi možná o míře, o velikosti, o podmínkách správy takového fondu a nenavrhovala by zamítnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan ministr a místopředseda vlády Vladimír Špidla. Poté se připraví pan poslanec Kühnl, dále pan poslanec Volák.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Pan poslanec Janeček položil otázku, k čemu je parlamentní komise. Musím odmítnout jeho názor, že vláda nemá představu o dalším vývoji důchodového systému. Vláda tuto představu má. Je to ovšem představa, která je definovaná jedním politickým směrem a je nepochybné, že rozhodnutí o důchodovém systému se odehraje v rámci sněmovny jako celku.
Sdělil jsem už v minulých debatách, že na podzim tohoto roku předloží vláda koncepci samostatného důchodového systému, odděleného od státního systému, se kterým souvisí celá řada dalších kroků. Považuji za zcela přiměřené a dovolím si říci za zcela normální, že se sněmovna bude takovouto předlohou zabývat mimořádně důkladně a že si k tomu vytvoří i originální orgány.
Je ještě jedna věc, která je zcela zásadní. Důchodový systém jako takový musí být velmi stabilní, a proto jsem ochoten velmi dlouho vést debatu o systému, který nakonec najde podporu ve sněmovně dostatečnou, tak aby jakýkoliv budoucí výsledek nezměnil základní postoj. Proto se vytváří důchodová reforma, proto předkládáme návrh na onu komisi, nikoli proto, že bychom nevěděli jak dál.
Dovolte mi ještě, abych se vrátil k oné základní věci.
Debata o povinném důchodovém pilíři je nepochybně možná, ale zdůrazňuji, že v současné době - a předpokládám, že se to v určitých debatách promění - je tento přechod nerealistický, nebezpečný a důchodový systém ohrožující. To ovšem neznamená, že v důchodovém systému není o čem debatovat, že příslušná parlamentní komise nebude mít velmi obtížnou, velmi důležitou a vážnou práci.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Slovo má pan poslanec Kühnl, připraví se pan poslanec Stanislav Volák.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych poděkovat panu ministrovi Špidlovi přece jenom za trochu uklidňující slova v jeho druhém vystoupení. Mne opravdu mrzelo jeho první vystoupení, které naznačovalo za prvé, že vlastně není o čem diskutovat, že celá ta parlamentní komise nemá žádnou náplň práce, které naznačovalo, že pan ministr se dívá pouze na to, kdo návrhy předkládá, nikoli jaké návrhy jsou předkládány. Toto druhé vystoupení bylo přece jen rozumnější a ještě jednou mu za něj děkuji.
To, že předkládáme tento návrh, není v žádném případě odůvodněno neodpovědností, tím, že bychom se snad nechystali převzít vládní odpovědnost, ale právě pocitem odpovědnosti. Neotevřeme-li cestu pro zahájení reformy důchodového systému cestou vytvoření povinného druhého kapitálového pilíře, budou příští vlády řešit problém v daleko, daleko větším rozsahu, než je 200 mld. korun z privatizace.
Ta poněkud nepromyšlená zmínka o okrajových politických směrech dělala trošku dojem, že pan ministr možná měl na mysli okrajovost jinou, že možná pro něj je okrajovou ta skupina lidí, která je tvořena budoucími seniory, pro něž prostě nebude na důchody.
K návrhu samotnému. Jsme v obecné rozpravě, a proto několik obecných slov. Výnosy z privatizace jsou vlastně jakousi realizací hodnot, které vznikaly z bodu někdy v minulosti až do dnešního dne, čili hodnot nahromaděných v minulosti. Proto se domnívám, že také jejich použití, použití těchto výnosů, je oprávněné jenom tehdy, jedná-li se o vyrovnání závazků také nahromaděných v minulosti, a to závazků, které by měly splňovat dvě kritéria: za prvé - jejich vyrovnání nelze žádným způsobem obejít ani dlouhodobě odložit; za druhé - tyto závazky nelze z definice věci nahradit z žádných jiných zdrojů, nelze je nahradit žádným jiným způsobem.
Myslím, že podle těchto kritérií vlastně existují pouze tři druhy závazků, tři způsoby skutečně oprávněných použití výnosů z privatizace. Dva tyto způsoby jsou již zahrnuty v platném zákonu. Je to vyrovnání závazků z tzv. skrytých ekologických zátěží. Jejich problém je v tom, že nejen že vznikly z minulosti, ale bez jejich vyrovnání by byla nemyslitelná privatizace a dokonce vůbec další přežití celé řady zejména průmyslových podniků.
***