(14.30 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Z těchto údajů vyplývalo, že banka není s to udržovat trvale svoji platební schopnost, což znamená porušení paragrafu 14 zákona o bankách a závažný nedostatek v činnosti banky.
Vzhledem k vyhrocující se situaci banky, která se postupně stávala neudržitelnou, bylo nezbytné rozhodnout o dalším postupu co nejrychleji. Klíčové z tohoto pohledu bylo rozhodnutí vlády o tom, zda je připravena podpořit některou z předložených variant záchrany banky - kooperativní versus nekooperativní variantu -, nebo nikoliv, což by zákonitě samo o sobě vedlo k odebrání licence banky a ukončení její činnosti. Obě varianty řešení byly rozpracovány jako rovnocenné s tím, že nekooperativní řešení prostřednictvím nucené správy bylo připravováno především jako nouzová varianta pro případ definitivního selhání kooperativního řešení.
Materiál pro zasedání vlády ČR byl projednán bankovní radou ČNB dne 15. 6. 2000. Jednání vlády ke stabilizaci situace IPB bylo svoláno na 23. hodinu večerní dne 15. 6. 2000 a protáhlo se do časného rána následujícího dne. Na základě vyhodnocení stavu banky, dosavadních výsledků jednání s Nomurou a jejich zhodnocení právními poradci a výsledků jednání s možnými investory se vláda České republiky přiklonila k rozhodnutí schválit a podpořit realizaci nekooperativní varianty, tj. zavedení nucené správy se záměrem prodeje podniku strategickému investorovi ČSOB. V ranních hodinách dne 16. 6. 2000 byla o tomto usnesení vlády ČR informována Česká národní banka, která rozhodla o zavedení nucené správy v IPB a jmenovala nuceného správce.
Dne 16. 6. 2000 byl do České národní banky doručen dopis banky podepsaný předsedou a členem představenstva IPB, kterým banka s ohledem na výběry vkladů klientů a vývoj své likviditní situace požádala o poskytnutí úvěru v rozsahu 10 miliard korun.
Rozhodnutí o zavedení nucené správy v IPB bylo statutárním zástupcům banky předáno v 11.58 hodin dne 16. 6. 2000. V návaznosti na tento krok a se záměrem předejít panice ČNB vydala záruku na všechny vklady v bance.
V souladu s ustanovením § 29 odst. 1 zákona o bankách je rozhodnutí o zavedení nucené správy účinné doručením. Jednou z mnoha povinností nuceného správce je zjistit, v jakém stavu se nalézá banka, dostat pod kontrolu veškeré řídicí a rozhodovací procesy a také její hospodaření. Za tímto účelem se již v sobotu dne 17. 6. 2000 a také v neděli 18. 6. 2000 uskutečnila jednání nuceného správce s auditorem banky, zástupci firmy Ernst and Young.
V návaznosti na tato jednání vydal auditor IPB dne 18. 6. 2000 zprávu pro nuceného správce ve věci auditu hospodaření banky za účetní období roku 1999. V této zprávě auditor uvedl: "Na základě auditorských postupů, které jsme provedli do 16. 6. 2000, se důvodně domníváme, že opravná položka na ztráty z úvěrů a na snížení hodnoty investičních cenných papírů by měla být navýšena o částku, která významným způsobem převyšuje vlastní jmění banky. Z tohoto důvodu účetní závěrka nezobrazuje věrně majetek, závazky a vlastní jmění banky k 31. 12. 1999 ani výsledek jejího hospodaření za rok 1999 v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění. Kromě výše uvedeného banka je závislá na trvalé finanční podpoře, kterou v současné době poskytuje Česká národní banka. Bez této finanční podpory existují značné pochybnosti o tom, že by banka mohla pokračovat ve své činnosti v souladu se zásadou neomezeného trvání podniku. Z tohoto důvodu nelze vyloučit potřebu provedení úprav částek již zaúčtovaných aktiv. Tato záležitost není v účetní závěrce zmíněna. Z hlediska závažnosti výše uvedených skutečností nevyjadřujeme výrok auditora k účetní závěrce banky jako celku."
V souladu s § 26 b) zákona o bankách - to už teď není citát, citát výroku auditora skončil předchozí větou - tedy v souladu s § 26 b) zákona o bankách ihned po obdržení této zprávy auditora sdělil dne 18. 6. 2000 nucený správce České národní bance, že bance - teď cituji: "vznikly a dále vzniknou ztráty, které způsobí pokles poměru kapitálu k rizikově váženým aktivům pod jednu třetinu limitu stanoveného opatření ČNB o kapitálové přiměřenosti". Konec citátu.
V návaznosti na toto oznámení nuceného správce Česká národní banka splnila svou zákonnou povinnost a ještě téhož dne zahájila správní řízení o odejmutí povolení působit jako banka IPB z důvodu poklesu kapitálové přiměřenosti banky pod jednu třetinu limitu, neboť tímto oznámením bylo naplněno ustanovení § 34 odst. 3 zákona o bankách.
Výrokem auditora došlo k podstatnému posunu situace. Možnosti dalšího postupu se nyní omezily na následující:
Za prvé. Nucenému správci se podaří dojednat prodej podniku IPB, čímž by se problém kapitálové přiměřenosti vztahoval pouze na zbytek IPB a neohrožoval by tak vklady.
Za druhé. Stát poskytne IPB v nucené správě takovou garanci, která zajistí její dostatečnou kapitálovou přiměřenost. Potom za předpokladu obnovení likvidity může dojít k ukončení nucené správy, banka však zůstane se státní garancí v rukou svých původních vlastníků.
Za třetí. K žádnému dalšímu kroku nedojde, řízení o odejmutí povolení působit jako banka povede banku do konkursu.
Bylo tedy logickým rozhodnutím státu podpořit prodej podniku a logickým rozhodnutím nuceného správce byla volba první varianty. Nucený správce s vědomím toho, že investor dostane pravděpodobně požadované záruky, začal o této variantě intenzivně jednat s ČSOB, která jako jediná předložila nucenému správci oficiální nabídku na prodej podniku. Zároveň během víkendu ČSOB a zástupci jejího hlavního akcionáře, belgické KBC, jednali se zástupci Ministerstva financí a České národní banky o případných podmínkách státní záruky a slibu odškodnění ze strany České národní banky. Úspěch tohoto jednání byl podmínkou toho, aby ČSOB mohla uzavřít smlouvu o prodeji podniku, neboť jinak by se koupí podniku zhoršila i kapitálová přiměřenost ČSOB.
Dne 18. 6. 2000 byla Česká národní banka požádána Československou obchodní bankou o vydání předchozího souhlasu k uzavření smlouvy o prodeji podniku s IPB a rovněž nuceným správcem IPB o vydání předchozího souhlasu k uzavření smlouvy o prodeji podniku s ČSOB. Česká národní banka po vyhodnocení náležitostí obou žádostí vydala dne 18. 6. 2000 IPB předchozí souhlas s uzavřením smlouvy o prodeji podniku s ČSOB. ČSOB byl předchozí souhlas k uzavření smlouvy o prodeji podniku s IPB vydán dne 19. 6. 2000. Nucený správce pak dne 19. 6. 2000 ČNB požádal o udělení předchozího souhlasu k přijetí rozhodnutí správce o prodeji podniku v působnosti valné hromady, který mu byl dne 19. 6. 2000 vydán. Dne 19. 6. 2000 přijal nucený správce v rámci výkonu působnosti valné hromady IPB rozhodnutí o schválení prodeje podniku IPB ČSOB, o kterém byl sepsán notářský zápis.
K podpisu smlouvy o prodeji podniku mezi IPB jako prodávajícím a ČSOB jako kupujícím pak došlo dne 19. 6. 2000, stejně jako k podpisu smlouvy o slibu odškodnění mezi ČNB a ČSOB a smlouvy o státní záruce mezi Ministerstvem financí a ČSOB. Pro tento krok byl též získán souhlas Úřadu na ochranu hospodářské soutěže s poskytnutím výjimky ze zákazu veřejné podpory.
Nyní o struktuře transakce. Rozměr problému banky a velké negativní dopady na bankovní sektor a ekonomiku jako celek znamenaly nutnost veřejné podpory, bez níž by situace banky nebyla řešitelná.
***