(17.20 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Na druhé straně velmi rychle zdvihla úrokové sazby, a tudíž zdražila veškeré prostředky, které do ekonomiky přes komerční banky, teď myslím komerční s malým "k", putují. Úroky pro jednotlivé klienty dosáhly na úvěrech hranice v intervalu do 15 ale až do 22 %. Každý, kdo podniká, musí okamžitě zjistit, že takovýto úvěr je nesplatným úvěrem. K čemu dojde? Jestliže na straně jedné ekonomika je celkově přibrzděna, jestliže v Evropě a Asii dochází k určitým výkyvům, dochází k určitým krizím, tak v podstatě musíme konstatovat, že tato opatření jsou opatření alibistická, protože národní banka prostě nechtěla nést jistou míru rizika z toho, že pomůže vládě vyjet z krizového místa. A beze sporu to krizové místo bylo.
Dneska sklízíme určité plody této politiky. To znamená, jestliže nedochází ke splácení úroků, tudíž nemůže docházet ani ke splácení jistiny. Celková ekonomika je stále zadlužena, resp. nikoliv ekonomika, ale hospodářství je celé zadlužené, a v podstatě jsme v situaci, kdy paralelně vedle toho v r. 1997, 1998 včetně 1999 národní banka svými opatřeními vydává předpisy, které říkají, jak který úvěr má být klasifikován, a stále zvyšuje kritéria. Ono by to nevadilo, samozřejmě, blížíme se Evropské unii. Nicméně to bychom nesměli být mimo tu EU a nesměli bychom být 40 let úplně někde jinde než v Evropě. To znamená, že nemáme stejné podmínky, že nemáme stejné parametry a vytrhli jsme pouze jednu věc. Snažili jsme se díky tomu, že národní banka postupovala tak, jak postupovala, nastavit tato kritéria velmi vysoko.
Jaký je zase důsledek tohoto opatření? Je velké množství klasifikovaných úvěrů, to znamená jedno jediné: vytvářet povinně nucenou oprávku na tyto úvěry. A dochází k tomu, že banky ve své bilanci poté mají hospodářský propad. Samozřejmě, že takovéto banky se stávají velmi zranitelnými a stačí drobná informace o tom, že banka má potíž, že banka má prostě určité ekonomické výsledky takové, jaké někde někdo z dobře informovaných zdrojů pustí. A já musím říci, že v novinách, když to čtu, tak jsou to buď finance, nebo někdo v blízkosti banky, anebo jsou to lidé, kteří mají zájem o to, aby tuto banku buď získali, anebo ze svého trhu zlikvidovali. Prostě je to různá forma těchto informací.
Abych se vrátil k samotné IPB, protože si myslím, že to, co jsem konstatoval, je pravdou, a jsou to určité příčiny, které přivedly IPB k tomu, že měla určité bezesporu potíže. Otázka pak zní, zdali se měly nebo neměly řešit tak, jak se to řešilo.
Nicméně z jakékoliv literatury se dočteme, že v momentě, kdy je dvojnásobný run na banku, tak pomalu žádná banka není schopna sama toto přežít. Otázka zní, jak ten run vznikl. V novinách se dočtete zhruba od února tohoto roku, že vždycky dobře informovaný zdroj řekl, že IPB má potíže. To znamená, že někdo fyzicky musí existovat. Ať už je to ten novinář, anebo je to ten zdroj, který musí pracovat velmi blízko těchto informací. Mohou být pouze tři, jak jsem řekl. Může to být národní banka, mohou to být finance, resp. někdo okolo vlády následně, může to být hráč, který hraje okolo této banky, ať už dobrou, nebo nekalou hru, nikdo jiný to být nemůže.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu kolegovi Vojířovi. Pan poslanec Svoboda stáhl svoji přihlášku, slovo má pan poslanec Šulák.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedo parlamentu, pane guvernére, pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, nehodlám zde rozvádět obsáhlé úvahy o IPB. To zde již učinil velmi kvalifikovaně a vyčerpávajícím způsobem místopředseda vlády Mertlík. Chtěl bych jenom zareagovat na některá vystoupení, která zde zazněla.
Pan poslanec Tlustý zde v souvislosti s IPB řekl: "co bylo, to bylo". Je to klasické popírání zodpovědnosti za IPB před nástupem vlády sociální demokracie. Domnívám se, že prioritní v kauze IPB je záchrana vkladů dvou milionů drobných střadatelů a finančních prostředků více jak jednoho milionu dalších klientů banky. Pokud se tímto zásahem tyto prostředky finanční zachrání, pak postup vlády a postup centrální banky v případě IPB je zcela oprávněný a velmi žádoucí.
Přes IPB se realizovalo financování tak velkého podílu hospodářských a správních subjektů, že rychlé a důrazné řešení bylo nezbytné. Ponechání IPB samovolnému vývoji by vedlo k rychlému a velmi dramatickému pádu této banky, k nedozírným otřesům hospodářských subjektů v ČR a v neposlední řadě k totální ztrátě důvěry občanů v český bankovní sektor. Pohotové a zásadní řešení bylo navíc nezbytné také proto, že se rozjížděly mechanismy tunelování této banky, konkrétně výprodej nejlukrativnějších položek kapitálového portfolia, neoprávněné a spekulativní nakládání s majetkem banky. To jsou bohužel fakta. Prodej nejvýznamnějších pivovarů nebo spory o Pojišťovnu IPB to dokládají.
Závěrem bych chtěl říci, že vítám ustavení vyšetřovací komise parlamentu. Domnívám se, že však tato komise musí nutně především vyšetřovat okolnosti nekontrolované privatizace IPB, ztráty majority státu, prodej banky Nomuře, která neměla a nemá v bankovním světě nejlepší pověst.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ještě faktická poznámka: pan kolega Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, zdá se, že už druhý diskutující se drží zásady, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Chtěl bych tyto diskutující upozornit, že jsem to byl já, kdo navrhoval vznik této vyšetřovací komise. Byl jsem to já, kdo navrhl otázky, které má zodpovědět, a to při jednání minulém i při jednání dnešním. Řekl jsem, že kromě toho, že budou zodpovězeny otázky z minulosti, by v duchu zásady "co bylo, to bylo" navíc mělo být zkoumáno to, co bude. Vyvozovat z tohoto tvrzení - které je možno dokumentovat stenozáznamem, který doporučuji všem, kdo tady uvádějí lži, aby si jej zkontrolovali -, že jsem navrhoval, aby se Poslanecká sněmovna touto otázkou a jejími zásadními pochybeními a otázkami nezabývala, není nic jiného než sprostá manipulace s fakty. Pokud ti, kteří tady naznačují, co naznačovali, neuvedou věci do souladu, požádám o zveřejnění doslovného svého vystoupení a jejich komentářů, protože se domnívám, že míra nekolegiality, kterou tady někteří předvádějí, je dokonce za hranicemi zvyklostí této sněmovny. (Potlesk z pravé strany jednací síně.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče.
Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím a vzhledem k tomu, že o slovo požádal guvernér centrální banky, který chtěl vystupovat na závěr celé rozpravy, tak mu v souladu s ustanovením § 52 odst. 3 uděluji slovo.
***