(10.10 hodin)
(pokračuje Fišer)
Obdobně jako v oblasti vysokých škol je podobná situace neprovázanosti školských předpisů - myslí se tím středních škol - s právní úpravou této problematiky ve zdravotnictví. Například nad rámec ustanovení již překonané vyhlášky č. 77/1981 upravující problematiku zdravotnických pracovníků a jiných pracovníků ve zdravotnictví byly zřízeny další obory středních zdravotnických škol a v roce 1996 vznikly ze zákona také vyšší zdravotnické školy. Rovněž pro jejich absolventy je třeba upravit jejich postavení při poskytování zdravotní péče a stanovit obory pro jejich další vzdělávání. Stávající specializační obory pro střední zdravotnické pracovníky i jiné odborné pracovníky ve zdravotnictví již neodpovídají plně současným potřebám ve zdravotnictví.
Předkládaný návrh zákona dále ruší povinnost specializační přípravy pro lékaře, zubní lékaře a farmaceuty. Vstup do dalšího vzdělávání pro osoby vykonávající tato povolání bude dobrovolný a bude pro všechny osoby vykonávající zdravotnické povolání podmíněn pouze splněním odborné praxe a výkonem zdravotnického povolání v pracovněprávním vztahu. Dosavadní specializace lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v základním oboru prvního a druhého stupně atestace se nahrazují specializačním vzděláváním v základním oboru, jehož obsah a délka je stanovena tak, aby odpovídala obsahu a délce tohoto vzdělávání v zemích Evropské unie.
V neposlední řadě se návrhem nově zavádí akreditační řízení, které umožňuje přístup k poskytování dalšího vzdělávání jiným právnickým nebo fyzickým osobám než Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze nebo Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně.
Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o zásadní změny v oblasti přípravy na výkon zdravotnického povolání, které je třeba v co možná nejkratší době realizovat, aby i tato oblast právní úpravy byla plně slučitelná s právem Evropského společenství.
Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za pozornost a věřím, že tento zákon podpoříte v jeho dalším legislativním procesu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím o vystoupení zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Ivana Davida.
Poslanec Ivan David: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zabýváme se v této chvíli mimořádně významnou normou, která zcela určitě ovlivní kvalitu poskytované zdravotní péče, a to nikoli bezprostředně, ale za několik let, tedy v době, kdy většina z přítomných bude zdravotní péči potřebovat. Zdůrazňuji, že nejde jen o kvalitu budoucí péče, ale i o efektivitu dosahování kvalifikace, neboť přijetí tohoto návrhu v předložené podobě by znamenalo nejen zhoršení kvality poskytované péče, ale i neúměrný růst nákladů na školení.
Návrh hrozí i dalšími důsledky, o nichž se zmíním ve stručném shrnutí jevů, které jsou předmětem úpravy. Jde zejména o získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, vymezení okruhu osob, které mohou získat, stanovení institucí, které mohou poskytovat, podmínky pro cizí státní příslušníky, stanovení podmínek pro výkon některých funkcí a sankce za neplnění podmínek daných akreditačním řízením. Dále předložený návrh obsahuje také návrh novelizace zákona 220/1991 Sb., o komorách, a zákona 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
Je jistě dobré, že návrh s nadšením přijala i vedení profesních komor, jejichž zájmy byly plně respektovány. Podle průběhu semináře na toto téma však méně spokojeny jsou odborové organizace, pacientské organizace a další zainteresované skupiny. Jsem přesvědčen a doufám, že to není blud, že vláda a sněmovna mají chránit zájmy nikoliv jednotlivých lobbistických skupin, ale daňových poplatníků, pojištěnců a pacientů. V jejich zájmu je efektivní a kvalitní školení a dostatečně náročné podmínky pro výkon povolání ve zdravotnictví.
Jsem přesvědčen, že také zákon by se měl řídit některými obecnými zásadami. Za prvé by měl být přehledný a srozumitelný. V tomto návrhu se však užívá pojmů, které nejsou řádně definovány. Není např. jasně řečeno, co to je přiměřená délka celoživotního vzdělávání. Zákon by měl naplňovat veřejné zájmy občanů, nikoli úzkých zájmových skupin. Zdravotnictví je totiž organizovaná služba veřejnosti, nikoli pouze příležitost k výdělku. Je nutné bránit korupci, libovůli a zvůli, a proto je třeba dát co nejméně prostoru pro volnou úvahu úředníků na kterékoli úrovni nebo funkcionářů občanských sdružení či institucí vzniklých ze zákona.
Proto musí zákon obsahovat jasně formulovaná zmocnění pro vydání vyhlášek, které budou přesně specifikovat podmínky, které musí splňovat zdravotnický pracovník ucházející se o funkci nebo zařazení do odborné přípravy nebo instituce ucházející se o poskytování školení. Je nutno udržovat a zvyšovat kvalitu školení frekventantů. Proto je třeba zajistit odborný dohled a účinné prostředky nápravy.
Je nutné vydávat prostředky jen tam, kde je to účelné. Některé instituce budou vyhledávat především příležitost k získání dalších dotací a investičních prostředků. Je nutno umožnit všem - zdůrazňuji všem - kteří si chtějí zvyšovat kvalifikaci, aby toho mohli dosáhnout. Pokládám za neúnosné, aby dřívější razítko okresního výboru státostrany bylo nahrazeno razítkem profesní komory nebo dokonce školicího pracoviště a ještě bylo nutné doporučení zaměstnavatele. To obojí hrozí zhoršením odborné úrovně poskytované péče.
Návrh je koncipován tak, že reálně umožní vznikání školicích pracovišť jako příslovečných hub po dešti bez reálné možnosti kontrolovat jejich kvalitu. Je to další vypuštění džina z lahve, podobně jako tomu bylo se soukromými školami, které byly často spíše strojem na peníze než vážně míněnou školicí institucí, a současně při tom zanikly učňovské školy. Stejně tomu bylo i se vznikem vysokých škol, často velmi pochybné úrovně. Je to také analogický proces, jako byl růst vzniku zdravotních pojišťoven, středisek letecké záchranné služby atd. Jde často daleko víc o prestiž a o peníze než o vzdělávání a zdravotní péči. Rostou neúměrně náklady a klesá efektivita. Jde zde pravda jen o desítky, nejvýše stovky milionů, ne o desítky a stovky miliard jako v uvedených příkladech, jsem však přesvědčen, že i toto je neúměrně vysoká cena.
Na závěr bych chtěl říci, že vzhledem k tomu, že jde o normu relevantní z hlediska Evropské unie, a i přes řadu zásadních výhrad k předložené normě eventuální návrhy na přepracování nebo dokonce zamítnutí nedoporučuji podpořit. Věřím, že zákon lze upravit pozměňovacími návrhy ve druhém čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásili paní poslankyně Fischerová, pan poslanec Krása, paní poslankyně Emmerová a paní poslankyně Jirousová. Prosím prvou přihlášenou, paní poslankyni Fischerovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, návrh zákona o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a dalším vzdělávání ve zdravotnictví vymezuje podmínky odborné a specializované způsobilosti pro výkon zdravotnického povolání a samotného procesu dalšího vzdělávání ve zdravotnictví.
Projednávaný návrh vyvolal ve zdravotnické veřejnosti diskusi, která se promítla do uspořádání a průběhu parlamentního semináře v polovině června t. r. Všichni zúčastnění se velmi pravděpodobně shodneme v potřebě nové právní úpravy pro danou oblast. Poněkud odlišné pohledy však existují na jednotlivé konkrétní přístupy.
Ve svém vystoupení si dovolím upozornit na některé problémové okruhy, které považuji ze svého pohledu za velmi důležité.
***