(10.50 hodin.)
(pokračuje Jirousová)
Jen snad skupině pracovníků nově vzniklých doškolovacích institucí a některým zástupcům lékařských komor.
Předložený návrh nesplnil očekávaný cíl, tedy zdokonalit vzdělávací systém zdravotníků. Proto se připojuji k již přednesenému návrhu uvedený tisk zamítnout. Pokud tento návrh neprojde, potom vrátit předkladateli k přepracování.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Miroslav Ouzký, připraví se pan poslance Jiří Maštálka.
Poslanec Miroslav Ouzký: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, od předřečníků jsme zde vyslechl spoustu argumentů, z nichž některé stojí za zamyšlení a některé mě utvrzují v mém názoru, že tato norma je potřebná a že je i správně koncipovaná.
Když začnu od paní poslankyně Jirousové, nikde jsem se v tomto zákonu nedočetl, že by bylo možno kterémukoli lékaři vzdělání zakázat. Srovnání s minulými dobami jsem v zákoně nenašel. Není-li tomu tak, můžete mě opravit. Naopak tento zákon odstraňuje povinné vzdělávání a činí ho dobrovolným, byť se od lékaře vzdělávání očekává.
Zákon hovoří o tom, jestliže je lékař-zaměstnanec svým nadřízeným nebo zaměstnavatelem vyslán, ten se bude podílet na finančních nákladech jeho vzdělávání.
Když jsem "najel" do bodů, které považuji za klady v tomto zákoně, dovolte mi zmínit, že nejvýznamnějším bodem je rušení monopolního vzdělávání lékařů ve stávajících strukturách a zavedení tzv. akreditovaných pracovišť. Dochází tím k diverzifikaci vzdělání, k liberalizaci ve vzdělávacím systému. Je to jeden z bodů, kterým se náš vzdělávací systém přiblíží západním zemím a dnes zavedenému světovému standardu.
Tento zákon zavádí některé nové základní obory, což není jistě věc zásadní, ale myslím, že je také prospěšná. Jednoznačně specifikuje povolování výkonu zdravotnického povolání pro cizince, zavedení a legislativní vymezení aprobačních zkoušek, což je také norma světová, a také v tomto směru nebylo v naší zemi zatím nijak jasné.
Tento zákon dále zavádí pro nelékaře ve světě obvyklé typy bakalářského a postmaturitního studia. Víme, že tyto typy studia živelně vznikaly v uplynulých deseti letech, a tento zákon je reflektuje.
Jestliže bych měl zmínit nějaká negativa, posiluje zákon úlohu ministerstva, což by se zvláště mně jako liberálovi nemělo líbit. Bohužel jsem ale nenašel instituci, která by mohla tuto ministerskou funkci nahradit, ale nemyslím si, že je možné všechny pravomoci přenést na lékařskou komoru. Ministerstvo zdravotnictví je stále ještě v tomto státě ústavním garantem úrovně zdravotní péče, a proto nám zřejmě nezbývá nic jiného, než tuto koordinační funkci na ministerstvu ponechat.
Problematický je i důležitý obsah vyhlášek, který byl mnou zmíněn na zde zmiňovaném semináři. Spousta základních věcí, tj. délka trvání povinné praxe pro zařazení do atestačního studia, se odehrává na úrovni podzákonné normy, tedy vyhlášek. Tam spousta mých kolegů spatřuje nebezpečí ve výrazné možnosti ministerstva ovlivňovat fakticky stav vzdělávání. Myslím si, že to jsou věci, které lze ještě diskutovat ve druhém čtení, lze je případně i zařadit pod tento zákon.
Zákon dále ponechává neobvyklé množství základní specializací v oblasti vyšších a středních zdravotních škol. Myslím, že je tam světový trend jednoznačný - dobrat se postupně ke střednímu co nejvšeobecnějšímu vzdělání v oblasti zdravotnictví. Je naší světovou raritou, že máme specializované sestry na vše již po výstupu ze střední školy. Myslím, že tato věc není žádoucí. Od odpůrců tohoto zákona - mám na mysli kolegu Krásu - zazněla výtka, že tento zákon neruší střední zdravotní školy, jak jsou dnes koncipovány. Znovu spíše zopakuji to, že tento zákon reflektuje vyšší pomaturitní studium, legitimizuje tyto nové typy zdravotního studia. Šmahem nezakazuje, ale také si nečiní ambice být novým typem školského zákona. Na rozdíl od kolegy Krásy si myslím, že 50% úmrtnost studentek středních zdravotních škol v pomaturitním období po nástupu do praxe je spíše způsobena finančním ohodnocením sester než tím, že by po maturitě zjistily, že se jim nelíbí to, co vystudovaly. To je velmi sporný bod a neodvažoval bych se takto jednoznačně tvrdit, že souvisí s koncepcí studia.
Dále nechápu, kde vzal kolega Krása informaci o tom, že maturity na středních zdravotních školách nejsou dostatečně kvalitní. To je také velmi odvážné tvrzení. Jsem nepřítelem jakýchkoliv takovýchto srovnání bez srovnávacích studií. Jistě jsou maturity nějak zaměřené, s tím všichni souhlasíme, ale neodvažuji si tvrdit, že jsou horší. Jestliže školský systém v tomto státě bojuje s problémem jednotné maturitní zkoušky, jak můžeme a priori říci, že dnes maturita na jedné škole je horší než na druhé?
Pro svou argumentaci k tomuto bodu nerušení šmahem všech středních škol jsem si vypůjčil informaci ze studie středního vzdělávání, kde se praví, že chronickým nedostatkem, který v českém vzdělávacím systému ztěžuje jeho prostupnost, je absence kvalifikačních mezistupňů při průchodu systémem. Nechci to překládat do běžné češtiny, doufám, že to všichni pochopili. Myslím, že návrh kolegy Krásy by tuto prostupnost ještě více ztížil a rozšířili bychom pouze množství lidí se všeobecným vzděláním bez jakékoliv specializace. Tam bych se přiklonil k postupné přeměně středních zdravotních škol na něco všeobecnějšího se zaměřením na všechny typy pomaturitního zdravotního studia. Škola by měla vytvořit fundament možná s větším podílem všeobecného vzdělání než dosud. To ale tento zákon jednoznačně umožňuje. Jestliže si přečtete § 27, zde se praví, že Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou obory studijních programů jak vysokých škol, tak obory studia vyšších a středních zdravotních škol. Tento zákon neblokuje další vývoj středních škol i vyšších odborných zdravotních škol.
Myslím si, že na můj vkus hovořím příliš dlouze, nemívám to ve zvyku, ale tím vším, co jsem zde přednesl, chtěl jsem se připojit k těm, kteří si myslí, že tento návrh by měl mít šanci být nadále upravován ve druhém čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Jako další bude hovořit pan poslance Jiří Maštálka. Jinou písemnou přihlášku do obecné rozpravy nemám.
Poslanec Jiří Maštálka: Vážené kolegyně a kolegové, moji předřečníci sdělili mnohé z toho, co jsem chtěl říci a s čím se ztotožňuji. Proto se omezím jen na několik poznámek.
U předkládané materie považuji za správné některé principy. Především bych jmenoval to, že pro vzdělávání by neměl mít monopol Institut pro vzdělávání zdravotníků a že by výuka měla probíhat na akreditovaných pracovištích. Předpokládám, že jimi budou lékařské fakulty, které dělají výuky pregraduálně. Je tedy logické, že by na to měla navazovat i výuka postgraduální.
Dále považuji za správné, že vzdělávání má probíhat na akreditovaných pracovištích. Pravidelně se při atestacích zjišťuje, že lidé z klinik mají podstatně větší znalosti než lidé z jiných pracovišť, přičemž to není jen výběrem lidí, ale do značné míry je to dáno podmínkami na klinikách nebo ve fakultních nemocnicích vůbec.
***