(10.30 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Toto je zjevně poslední člen vlády, který v tomto bodu hodlal na úvod vystoupit, a proto nyní sděluji následující informaci. Mám zde 13 písemně přihlášených kolegyň a kolegů do všeobecné rozpravy a jednu přihlášku do rozpravy podrobné.
Jako prvnímu přihlášenému do všeobecné rozpravy uděluji slovo panu kolegovi Janu Kasalovi.
Poslanec Jan Kasal: Pane místopředsedo, pane předsedo vlády, vážená vládo, dámy a pánové, vyslechli jsme úvod ke zprávě, která nám byla dána písemně. Bylo by asi naivní se domnívat, že by členové vlády snad mohli říkat něco jiného než to, co říkali.
Rozhodně nepatřím k těm poslancům nebo politikům, kteří by se kdykoliv v minulosti a kdykoliv v budoucnosti řídili heslem "čím hůře, tím lépe". I já mám radost z toho, že výsledky, kterých Česká republika dosahuje, nejsou horší než ty, které v tuto chvíli jsou, ale stejně tak jako vláda i my si musíme klást otázku, zdali by výsledky nemohly být při politice, která by byla racionálnější, lepší, zdali by ty výsledky také nemohly být lepší. A proto jako předseda opozičního klubu samozřejmě musím zprávu podrobit kritice a budu očekávat odpovědi členů vlády na to, co zde řeknu.
Souhlasím s těmi - a myslím, že se všichni členové vlády dotkli porovnání této zprávy se zprávou minulou, která opravdu byla svým způsobem velmi zvláštní. Tato zpráva současná je podstatně věcnější a popisnější než ryze propagandistický dokument vloni. Nelze současné zprávě upřít určitou, byť jednostrannou informační hodnotu. Proto se náš poslanecký klub snažil s touto zprávou nakládat jako s pokusem o korektní materiál.
Dovolte mi poukázat na několik problematických záležitostí v samotném textu. Poté bych se rád zmínil a podtrhl fakta, která v textu nejsou, tedy poukázal na to, co vláda slíbila a bohužel neplní, nebo naopak, co neslibovala, a bohužel plní.
Pan předseda vlády tady zmínil otázku priority cíle vyvést zemi z hluboké hospodářské krize a současně zpochybnil skutečnost, že by se cesta k tomuto cíli měla nějakým způsobem vázat nebo interferovat s cyklem, který nejen v ekonomice, ale v životě společenství, v životě jednotlivce existuje. Bezcyklický vývoj ve Spojených státech - myslím, že je poměrně slabý argument, na to je ještě hodně málo času, abychom mohli říci, že jako ve Spojených státech se věci budou vyvíjet neustále tak jako v posledních deseti nebo dvanácti letech.
Pokud bychom měli tvrzení, že se podařilo vyvést zemi z hluboké hospodářské krize díky politice vlády, brát vážně, museli bychom uvěřit, že tato vláda zařídila ukončení krize v západní Evropě a zajistila výrazné zvýšení zahraniční poptávky a že svými rozhodnutími řídí periodu ekonomického cyklu. Nechci upírat této vládě dílčí zásluhy, které plynou zejména z politiky investičních pobídek, ale tvrzení, že současný růst je výsledkem vládní politiky, je tvrzení nepravdivé a stejně demagogické, jako kdyby opozice tvrdila, že činnost vlády zbytečně brzdí růst produktů a reálných mezd. Byl bych rád, kdybychom se nedopouštěli tak laciných výroků ani na jedné, ani na druhé straně.
Zpráva rovněž velmi jednostranně vidí brzdu ekonomického růstu pouze v opožděné restrukturalizaci výrobních podniků a finančního sektoru. Je to do určité míry jistě pravda. V předmětném textu však není ani zmínka o negativním vlivu administrativních překážek podnikání, o vlivu neuskutečněných reforem veřejných financí, o vysokém přímém daňovém zatížení, zejména zdanění práce. Chceme-li komentovat retardační vlivy na hrubý domácí produkt, musíme je posuzovat všechny včetně nekvalitního právního prostředí. Všechny tyto vlivy vedle hrubého domácího produktu logicky zpomalují řešení otázek nezaměstnanosti. I já jsem rád, že nezaměstnanost neroste, že se drží na hodnotách, které jsou i společensky i v evropském kontextu přijatelné. Ale národní plán zaměstnanosti, který vláda vydává za hlavní nástroj řešení, může pouze zmírňovat palčivější důsledky. Skutečné řešení, řešení příčin tkví v odstranění zmíněných vlivů, které zpráva bohužel téměř pomíjí.
Kapitola fiskální politiky věnuje velký prostor transparentnímu přehledu hospodaření veřejných rozpočtů. Měla by proto explicitně obsahovat informaci, že vláda během svého mandátu předpokládá zvýšit státní dluh více než dvojnásobně. Zpráva vůbec už neobsahuje informaci, jakou zátěž ve formě garancí vůči výrobním podnikům či bankovnímu sektoru vláda převzala. Pokud je to proto, že celkový objem nezná ani vláda sama, je to o to hrozivější a rozhodně to není důvod k tomu, aby otázka státních garancí byla ze zprávy zcela vypuštěna. Tato kapitola se tak stává dosti - ne-li zcela - nevěrohodnou a bezcennou.
Komentáře jednotlivých dílčích návrhů daňových novel nemohou zastřít fakt, že vláda není schopna předložit k politické diskusi ucelenou reformu daňových sazeb. Jedna podkapitola se nazývá cenová deregulace a liberalizace. Obdivuji odvahu, se kterou zpráva používá tohoto nadpisu, protože text, který pod tímto nadpisem je, celkem pravdivě prezentuje politiku vlády, která je ovšem s tímto nadpisem v přímém rozporu. Je nutno dodat, že tato politika je dalším brzdícím faktorem ekonomického růstu či snižování nezaměstnanosti.
V kapitole zemědělství postrádám hodnocení příčin cenového růstu s likvidačními dopady na zemědělce, a to zejména v komoditách mléko a potravinářská pšenice. Jak může být tato kapitola vydávána za zprávu o činnosti, když o těchto - řekněme - přehmatech tam není ani slovo. Rovněž v této kapitole chybí zmínka o tom, proč vláda nezvládla ochranu vnitřního trhu před subvencovanými dovozy a proč zcela stagnuje dotační systém a nepřibližuje se principu zemí Evropské unie.
Další oblastí, na kterou bych rád poukázal, je oblast bydlení. Vláda si stanovila jako prvořadý úkol překonávání dlouhodobé krize bytové výstavby při respektování všech forem vlastnictví. To, že za dva roky jejího působení se krize naopak prohlubuje a že vláda nedokázala pokračovat v pozitivních trendech z roku 1997 a 1998, dokládá řada faktů. Například počet nově stavěných bytů v roce 1999 poklesl pod úroveň roku 1997 a tento trend se patrně v letošním roce ještě prohloubí.
***