(11.20 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Naopak co jsme zaznamenali od začátku činnosti této vlády, byla především snaha o likvidaci soukromého školství, vzpomeňte si, jaký boj jsme svedli na půdě Poslanecké sněmovny. Vláda dále sáhla k dost radikálnímu omezení rozpočtů vysokých škol, vláda přes všechny sliby ani trochu neřeší přístup mladé generace k vysokoškolskému vzdělání, naopak se domnívá, že vzdělání by mělo být zatíženo kontrolou státních vládních úředníků nade vším, a posledním nápadem, který se zaplať pánbůh nevyskytuje v této zprávě vlády, dokonce ani v závěru, který hovoří o tom, jak chce vláda postupovat v budoucnosti, ale který se vyskytl v hlavě pana ministra školství, je pronásledování nadprůměrných žáků rušením víceletých gymnázií. V oblasti školství je tímto konstatováním, které je závěrem této krátké části věnované vzdělání, naše situace dnes nejhorší za posledních deset let.
V oblasti legislativy vláda slibovala legislativní smršť. Je třeba říci, že v prvním roce svého působení se zdá, že vláda a všichni její členové vůbec nevěděli, co vlastně mají s vládními úřady dělat, ale něco se naučili, a to je potřeba kvitovat s povděkem, a v druhém roce svého působení předložili celou řadu návrhů zákonů do Parlamentu. Svou kvalitou ovšem tyto zákony zavdávají důvod k řadě otazníků. Nejenže vláda se pokusila a pokouší stále do všech zákonů, o kterých tvrdí, že souvisejí s harmonizací našeho právního řádu s právním řádem EU, propašovat socialistický nános tak, aby pokud možno, jak se zdá, znemožnila Poslanecké sněmovně schválit tyto zákony. Výsledkem je, že Poslanecká sněmovna, zejména ve výborech, musí odvést nesmírný kus práce a zbytek potom odvádí ještě i Senát, musí odvést nesmírný kus práce za vládu tak, aby zákony byly uvedeny do takové podoby, která skutečně odpovídá potřebám České republiky a která může nalézt většinu v tomto Parlamentu. Dá se tedy říci, že díky činnosti poslanců a senátorů všech stran se vládní legislativní smršť nezměnila v legislativní spoušť. Možná by také bylo dobré zmínit, že vláda slibovala rekodifikaci základních norem. K rekodifikaci nesáhla, předkládá stále jenom flikující normy, neustálé novely, novely novel. Rekodifikace je na tom zhruba stejně, a to je třeba sebekriticky přiznat, jako na tom byla za minulých vlád.
Vláda také slibovala zákon o státní službě a to si myslím, že je věc, která by stála za úvahu. Místo aby připravovala prostor pro možné přijetí tohoto nového zákona o státní službě, politizuje státní správu, vkládá do ní řadu svých stranických myšek a také řadu exponentů minulého režimu a v podstatě tím znemožňuje konečné přijetí zákona o státní službě, protože tento by zablokoval takto zpolitizovanou státní službu.
Pojďme ke čtvrtému bodu, k důchodové reformě. V tomto bodě je třeba říci, že vláda strká své hlavy do písku stále hlouběji a hlouběji. Naprostá absence jakýchkoliv kroků, zejména důchodové reformy, hrozí opravdu fatálním porušením mezigenerační solidarity v budoucnosti. Jenom pro ilustraci: Za vlády ČSSD se výrazně zvětšil rozdíl mezi růstem příjmů státního rozpočtu, který byl zhruba 5 %, a růstem výdajů na celkovou součást rozpočtu, kterou je sociální zabezpečení. Ta se zvýšila asi o 9 %. Takovýto vývoj hrozí tím, že opravdu narazí velice brzy na své limity, pokud nedojde k zásadním reformám. Jenom připomínám, že zatímco v roce 1995 tvořily výdaje na sociální zabezpečení 40 % rozpočtu, dnes tvoří již více než 50 %, konkrétně asi 51 % rozpočtu s tendencí dále stoupající. Tato pštrosí politika vlády bude znamenat, že se můžeme dostat do sociální pasti,, a tato sociální past nám znemožní prodlužovat systém založený na úkor budoucnosti. Myslím si, že odpovědnost, kterou svou pasivitou vláda na sebe bere, je v této věci mimořádně vysoká.
Dovolte mi, dámy a pánové, abych se zabýval ještě několika dalšími, menšími body, které vláda slibovala a které nedodržela. Vláda ČSSD slibovala vládu odborníků. Místo toho jsme velice často svědky nekompetentních rozhodnutí, bezradnosti a výsledkem také bylo, že třetina vlády, možná i o něco více, byla propuštěna nebo vyměněna. Sociální demokraté se také dušovali, že nebudou dělat žádné personální čistky. Podívejte se na vývoj v oblasti státní správy, podívejte se na masivní invazi, kromě jiného, absolventů partajních politických škol minulého režimu nejenom do Úřadu vlády, ale i také do některých ministerstev.
Vláda slibovala akci "čisté ruce". Vydala se cestou nestandardních metod a tento postup učinil z akce "čisté ruce" akci "prázdné ruce". Musím alespoň v tomto bodě nakonec vládu trošku pochválit za to, že tyto různé, všelijaké utajené nestandardní instituce nechává buď vyšumět, nebo ruší a vrací tuto problematiku do rukou institucí, do kterých patří - policie, státní zastupitelství, vyšetřovatelé, soudy, atd. Kéž by to vládě vydrželo.
Vláda také nastoupila s hesly "Politika je služba lidu", "Nebudeme vám uhýbat pohledem". Pod tím si třeba můžeme představit zahraniční účet pana Lánského nebo působení bývalého ministra financí v Libertě nebo kauzy kolem proplácení mobilních telefonů nebo záhadné benzinové karty atd. Myslím si, že odpočet vlády je jedna věc, ale její záměry do budoucna jsou věcí druhou a i k těm je asi potřeba něco říci.
Na poslední straně 50 předkládané zprávy je krátký, ale poměrně jasný závěr. Vláda v něm předkládá to, na co se hodlá soustředit další dva roky, po které předpokládá, že ještě zůstane v úřadě. Akcelerace ekonomického růstu. Chvályhodný cíl. Myslím, že nikdo ho nemůže kritizovat. Bohužel čteme dále, že zejména - doslova a do písmene - zejména se vláda bude soustředit na zvyšování investičních výdajů prostřednictvím mimorozpočtových fondů. Už to je ekonomicky velmi nebezpečný postup, ale co je dále, že prostředky těchto fondů budou prostřednictvím Fondu národního majetku čerpány z privatizačních výnosů. Jinými slovy, vláda bude vybírat podstatu Fondu národního majetku, podstaty z výnosu privatizace pro účely v podstatě rozpočtové, místo aby rezervovala tyto prostředky z privatizace pro účely, ke kterým by měly a mají být určeny, jako je zapravení následků nebo nároků z restituce, nároky, které vyplývají ze skrytých ekologických zátěží a samozřejmě a především rezerva na zahájení důchodové reformy.
Vláda také slibuje, že bude blíže nespecifikované nově vytvořené ekonomické zdroje využívat k plynulému snižování deficitu veřejných rozpočtů. Jakou hodnotu má tento slib, když víme, že trojnásobek oficiálního deficitu je a bude ukryt v mimorozpočtových okruzích, ať se již jedná o Konsolidační banku, nebo právě o deficitní financování fondu dopravní infrastruktury, fondu bydlení nebo Revitalizační agentury, o které nikdo neví vůbec nic, nikdo neví o jejím časovém plánu, nikdo neví nic o jejím finančním plánu. Jakou hodnotu má takový slib, si můžeme spočítat každý sám.
***