(12.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Možnými riziky a plnou šíří nákladů stejně jako nevýhodami se exekutiva nechce přiměřeně zabývat. Současné uvádění účelných a legislativních opatření, která by zvýšila právní jistoty občanů, zaměstnanců a zároveň zajistila rozumné podnikatelské prostředí, je pomalé a vynutitelnost práva stále nízká. Cením si úsilí vlády dosáhnout průlomu a legislativními opatřeními složitou situaci zlepšit. Výsledné efekty však neopravňují ke spokojenosti ani k sebechvále.
Za nedostatkem kritického nazírání a na druhé straně účinnější vlastní aktivity vlády je zde nepochybně dvojí: v prvé řadě pravicová opozice, která brání, někdy doslova za každou cenu, přijetí potřebných zákonů. Ve druhé řadě jakási slepá naděje, že mechanické převzetí legislativy Unie znamená vyřešení toho, co vláda řešit neumí, nebo s ohledem na smluvního partnera řešit nesmí či nemůže.
To poslední, co lze vládě vyčítat, tak jak to dělá smluvní partner ODS, je přílišná socializační tendence. Dva roky výkonu státní moci naopak ukázaly něco jiného. Vláda pokračuje z vlastní iniciativy a v rozporu s volebními sliby v pokusu předchůdců vše zprivatizovat, ustupuje požadavkům pravice na omezení výdajů veřejných rozpočtů, přeceňuje a finančně neúměrně povzbuzuje aktivity spojené se zájmy zahraničních partnerů, nároky Severoatlantického paktu. Sféry, ze kterých lze čerpat pro budoucnost - kultura, věda a vzdělání - nedostaly to, co původní Programové prohlášení vlády zaručovalo.
Ano, vládě nechybí dobré úmysly a upřímné přání uspět. V mnoha dílčích případech tato vůle dochází svého naplnění, nebo se alespoň projevuje ve vážně míněných pokusech zlepšit situaci české ekonomiky a životní podmínky občanů. Ve své praktické politice a dosažených výsledcích se ale menšinový kabinet často rozchází s cíli deklarovanými v Programovém prohlášení. Podřizuje své kroky logice zajatce opoziční smlouvy. Hraje roli poslušného školáka Severoatlantického paktu a Evropské unie v míře, která není ani nezbytná, ani žádoucí pro suverénní český stát.
Poslanecký klub KSČM po zhodnocení zprávy vlády vyjadřuje již dříve vyslovenou ochotu spolupracovat na řešení všech konkrétních problémů, které chce kabinet řešit, pokud jde o naplnění zájmů ČR a potřeb jejich občanů. Nehodláme vážné problémy dále politizovat a cejchovat stranickým známkováním. Vítáme pokračující odhodlání vlády podpořit ekonomický růst a garantovat některé významné sociální výdaje. Jsme přesvědčeni, že je možné a nutné provádět tyto záměry šíře, efektivněji a důrazněji. S jistou obezřetností po dosavadní dvouleté zkušenosti bereme ujištění vlády o snaze úspěšně dokončit reformu soudnictví a zajistit plnou vymáhatelnost práva. Vidíme zde limity odborného potenciálu vládního zázemí i vázanost na opačný zájem smluvního partnera. V té souvislosti posuzujeme s určitou skepsí nově ohlášený starý a nesplněný záměr zintenzivnění boje proti ekonomické kriminalitě, korupci a daňovým únikům. Záměr důchodové reformy je dosud příliš nejasný a hrozí v navrhovaných alternativách značnými riziky, dalším snížením životní úrovně velkých skupin občanů. Co dosud vláda v této oblasti vykonala, je podle mého názoru nedostatečné. Úmysl vlády depolitizovat státní správu je chvályhodný. Fakt, že zatím nedošlo ke slibované podstatné změně způsobu vládnutí, je nepopíratelný a je jedním z největších dluhů kabinetu.
Znovu připomínám, že tento kabinet vládne v dobrovolně přijatých bariérách. Jsou vymezeny Severoatlantickým paktem, Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou, Evropskou unií a opoziční smlouvou mezi prý levicovou ČSSD a jednoznačně pravicovou ODS. Politické cíle KSČM jsou po celou dobu existence této strany, a slavili jsme letos 10. výročí ustavení, stejné: vyjadřovat politické zájmy neprivilegovaných občanů, tedy lidí, kteří žijí z výsledků své práce.
V průběhu deseti let se mnoho změnilo. Když jsme naše programové cíle vyhlašovali, panovala ve značné části společnosti nálada velkého očekávání spojená s tehdy novými politickými uskupeními, která slibovala div ne ráj na zemi. Postupně však nastávalo vystřízlivění, chudl stát rozkrádaný novými politickými špičkami a jejich oblíbenci, zhoršovala se bezpečnostní situace ve státě. Současně s tím se stále jasněji ukazovalo, že noví mocní si zákony vytvořili tak, aby sami byli beztrestní. Vrcholem pak byla ekonomická krize, která přinesla navzdory proklamacím omezování práv člověka u velké skupiny občanů naší země. Znovu hovořím o nezaměstnanosti, která postihla celou zemi a zvláště silně dříve průmyslové regiony Ostravska a Mostecka.
Česká republika, alespoň podle mého názoru, potřebuje nové, případně výrazně novelizované Programové prohlášení vlády, které bude splnitelné a zároveň bude znamenat obrat. Charakterizoval bych jej jako obrat k občanovi. Prvořadou pozornost je nutné věnovat potřebám lidí. Podle mého názoru to znamená věnovat pozornost sociálním právům občanů. Práva člověka rozhodně nejsou pouze politická a už vůbec se nedají redukovat jen na právo přijít jednou za dva či čtyři roky k volební urně. Právo na práci a právo na mzdu za poctivě odvedenou práci je nepochybně také základní lidské právo.
V mém každodenním nebo každotýdenním programu je poměrně významná část věnována setkávání s lidmi po celé republice. V diskusích stále znovu a znovu zaznívá údiv a často i rozhořčení lidí nad stavem naší země. Říkají, že se pohybují ve špatném snu. Tito lidé měli dost trpělivosti, dlouho čekali, že režim jim něco pozitivního přinese. Když se nedočkali, začínají se hněvat. To je přirozená reakce, kterou naprosto chápu. Nepřišlo totiž zatím to, co voliči ČSSD, ale nejen oni, v roce 1998 očekávali a co jim bylo slíbeno.
Z tohoto pohledu považuje poslanecký klub KSČM Zprávu o stavu realizace Programového prohlášení a o činnosti vlády ČR za dokument omezeného dosahu a významu. Tuto skutečnost v souladu s úvodním vystoupením premiéra Zemana hodláme vzít na vědomí.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části jednací síně.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: V tuto chvíli uděluji slovo panu kolegovi Petru Marešovi, který bude posledním vystupujícím v dopoledním bloku. Nicméně ještě než panu kolegovi udělím slovo, prosím, aby pozornost zbystřili předsedové jednotlivých poslaneckých frakcí a pokusili se v průběhu polední přestávky zamyslet nad následujícím možným postupem odpoledne.
Máme pevně stanovený bod 74 odpoledne, což je zákon o provozu na pozemních komunikacích, jsme před finálním hlasováním, to znamená, toto budeme muset po obědě absolvovat. Dávám ke zvážení, zda bychom po obědě ještě neprovedli třetí čtení zákona o České národní bance, tedy hlasování o tomto návrhu zákona, případně tedy bod 54, kde jsou dluhopisy družstevních záložen, což byl bod, který byl přerušen, respektive nebyl včera doprojednán.
***